NP č.344 > FejetonCo je špatného na zadku Víti JandákaJan Stern

Lidé bez rozdílu pohlaví, řeknu vám, já mám rád tyhlety nový vědy a nový trendy. Zrovna tuhle nedávno jsem se díval na ČT 24 a tam vám nějaká „queer specialistka“ z „Katedry genderových studií“ na „Fakultě humanitních věd“ (přísahám, tohle všechno opravdu existuje!) rozprávěla o útlaku.

 

To si našinec vždycky rád poslechne, že jo. Vždyť všichni v sobě máme kus toho Žižky, Koziny nebo Jánošíka a na tenhleten útlak jsme pěkně háklivý. Už už jsem tahal z kredence palcát, leč slečna s růžovými vlasy mě trochu zaskočila. Ona vám hovořila o „útlaku heterosexuálním“.

Prý že totalitní heterosexuální většina manipuluje nebohými dětmi, když jim vnucuje heterosexuální orientaci a jako příklad těchto „performativních praktik“ uvedla například otázky „tak, kdy se budeš vdávat?“, které malým dětem heterodospěláci z legrace kladou. Jenže ta legrace vůbec neni legrací, pravila ta slečna, to je právě ten útlak a vo tom to je.

Přiznám se, chvilku jsem byl zmatený. Koukal jsem se na palcát a marně jsem přemýšlel, kterak ho využít v novém osvobozovacím tažení, do něhož jsem se chtěl za každou cenu zapojit. Hlavou mi přelétla myšlenka, jestli bych palcát nemohl proměnit v dildo, leč hřeby umně na palcát přidělané dědou, z materiálu nakradeného v Tatře Smíchov, by věci dodaly poněkud sado-masochistický nádech, a to mně pro začátek přišlo přeci jenom jako moc „queer revoluční“.

Skoro se mi zdálo, že se tentokrát snad ani nebudu moct zapojit do boje, ba měl jsem takové záblesky pocitů, že jsem až reakcionář, neboť mi chvílema připadlo, že snad ta růžová pani docent plácala nesmysly, ale pak to přišlo. Byly totiž zrovna Vánoce a Nový rok a v televizi vám běžely všechny ty pohádky, co už několik generací do našich dětí cpeme. Najednou mi to docvaklo: růžová slečna měla recht! Samá heterosexualita odshora až dolů! Všichni princové chtěli princezny, králové měli vedle sebe většinou královny a ani jeden (!) princ v průběhu děje nezměnil pohlaví. Tfuj. To se pak nemůžeme divit, že si naše děti, takto manipulovány, nemohou svobodně zvolit orientaci a zkonstruovat svůj gender!

A přitom by stačilo tak málo. Třeba takový princ Miroslav z Pyšné princezny. Takoví fajnoví hošani všude kolem, třeba ten sympaťák, co ho hraje Effa, že jo, a von se musí fixovat zrovna na tu nafoukanou bestii. Upřímně, vždyť ta zápletka je očividně nedůvěryhodná, kdo by o takovou mrchu v realitě stál. To je normální útlak. To do nás chtěli nahustit, že prostě hetero bejt musíme, i kdyby sme si měli vzít hydru, co po nás bude chtít, abysme jí zavazovali střevíček! Kolik z nás na to doplatilo!

O Popelce vůbec nemluvim. Tam je výběr ženských ještě horší, jediná k světu je tu Šafránková, a ta je po většinu času taková nějaká ušmudlaná. A von ten Trávníček vám ani na chvilku nezaváhá, von si s tim genderem vůbec nepohraje, von si ho nevymazlí, von prostě musí bejt hetero, i kdyby měl strpět každý ráno v ložnici hejno holubů, co si zvykli u tý jeho zobat hrách (prej „přebírat!“). To by nemohl, zcela nezávazně, šáhnout třeba Jandákovi do kalhot? Nebo mu třeba jen pohladit půlku?! Jen tak špásovně, aby bylo aspoň naznačeno, že jsou tu i jiné možnosti!

Ještě tak nejsnesitelnější se mi jevila ta Princezna se zlatou hvězdou na čele. Jednak teda ta princezna v tom myším kožíšku vypadá jako kluk, a ještě navíc jako skejťák, což je tak nějak příjemně travesti. Pak teda Pepík Zíma vypadá jako gay, což je dlouho taky nadějný, a ty jeho punčocháče, řeknu vám, mě nenechaly chladným. Král tam nemá ani královnu, takže existuje určitá šance, že dceru adoptoval spolu s registrovaným partnerem. Ten Kazišuk, nebo jak se jmenuje, by šel dokonce interpretovat jako symbol heteráckého útlaku, před nímž svobodný gender prchá do pluralitních prostorů, v tomto případě reprezentovaných kuchyní. Ale ten konec! To je zas heterosexuální masakr. To zas byly duše našich dětí znásilněný.

Jo jo, čeká nás ještě dlouhý boj. Podmínkou jeho úspěchu je, že se média přestanou zabývat hloupostmi, jako je nezaměstnanost, hlad ve třetím světě, domácí násilí, dětská pornografie a podobné zástupné problémy, a konečně pochopí, kde nás opravdu bota tlačí. Solidní zárodky tu již jsou, řekl bych.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv