NP č.344 > FejetonCo je špatného na zadku Víti JandákaJan Stern

Lidé bez rozdílu pohlaví, řeknu vám, já mám rád tyhlety nový vědy a nový trendy. Zrovna tuhle nedávno jsem se díval na ČT 24 a tam vám nějaká „queer specialistka“ z „Katedry genderových studií“ na „Fakultě humanitních věd“ (přísahám, tohle všechno opravdu existuje!) rozprávěla o útlaku.

 

To si našinec vždycky rád poslechne, že jo. Vždyť všichni v sobě máme kus toho Žižky, Koziny nebo Jánošíka a na tenhleten útlak jsme pěkně háklivý. Už už jsem tahal z kredence palcát, leč slečna s růžovými vlasy mě trochu zaskočila. Ona vám hovořila o „útlaku heterosexuálním“.

Prý že totalitní heterosexuální většina manipuluje nebohými dětmi, když jim vnucuje heterosexuální orientaci a jako příklad těchto „performativních praktik“ uvedla například otázky „tak, kdy se budeš vdávat?“, které malým dětem heterodospěláci z legrace kladou. Jenže ta legrace vůbec neni legrací, pravila ta slečna, to je právě ten útlak a vo tom to je.

Přiznám se, chvilku jsem byl zmatený. Koukal jsem se na palcát a marně jsem přemýšlel, kterak ho využít v novém osvobozovacím tažení, do něhož jsem se chtěl za každou cenu zapojit. Hlavou mi přelétla myšlenka, jestli bych palcát nemohl proměnit v dildo, leč hřeby umně na palcát přidělané dědou, z materiálu nakradeného v Tatře Smíchov, by věci dodaly poněkud sado-masochistický nádech, a to mně pro začátek přišlo přeci jenom jako moc „queer revoluční“.

Skoro se mi zdálo, že se tentokrát snad ani nebudu moct zapojit do boje, ba měl jsem takové záblesky pocitů, že jsem až reakcionář, neboť mi chvílema připadlo, že snad ta růžová pani docent plácala nesmysly, ale pak to přišlo. Byly totiž zrovna Vánoce a Nový rok a v televizi vám běžely všechny ty pohádky, co už několik generací do našich dětí cpeme. Najednou mi to docvaklo: růžová slečna měla recht! Samá heterosexualita odshora až dolů! Všichni princové chtěli princezny, králové měli vedle sebe většinou královny a ani jeden (!) princ v průběhu děje nezměnil pohlaví. Tfuj. To se pak nemůžeme divit, že si naše děti, takto manipulovány, nemohou svobodně zvolit orientaci a zkonstruovat svůj gender!

A přitom by stačilo tak málo. Třeba takový princ Miroslav z Pyšné princezny. Takoví fajnoví hošani všude kolem, třeba ten sympaťák, co ho hraje Effa, že jo, a von se musí fixovat zrovna na tu nafoukanou bestii. Upřímně, vždyť ta zápletka je očividně nedůvěryhodná, kdo by o takovou mrchu v realitě stál. To je normální útlak. To do nás chtěli nahustit, že prostě hetero bejt musíme, i kdyby sme si měli vzít hydru, co po nás bude chtít, abysme jí zavazovali střevíček! Kolik z nás na to doplatilo!

O Popelce vůbec nemluvim. Tam je výběr ženských ještě horší, jediná k světu je tu Šafránková, a ta je po většinu času taková nějaká ušmudlaná. A von ten Trávníček vám ani na chvilku nezaváhá, von si s tim genderem vůbec nepohraje, von si ho nevymazlí, von prostě musí bejt hetero, i kdyby měl strpět každý ráno v ložnici hejno holubů, co si zvykli u tý jeho zobat hrách (prej „přebírat!“). To by nemohl, zcela nezávazně, šáhnout třeba Jandákovi do kalhot? Nebo mu třeba jen pohladit půlku?! Jen tak špásovně, aby bylo aspoň naznačeno, že jsou tu i jiné možnosti!

Ještě tak nejsnesitelnější se mi jevila ta Princezna se zlatou hvězdou na čele. Jednak teda ta princezna v tom myším kožíšku vypadá jako kluk, a ještě navíc jako skejťák, což je tak nějak příjemně travesti. Pak teda Pepík Zíma vypadá jako gay, což je dlouho taky nadějný, a ty jeho punčocháče, řeknu vám, mě nenechaly chladným. Král tam nemá ani královnu, takže existuje určitá šance, že dceru adoptoval spolu s registrovaným partnerem. Ten Kazišuk, nebo jak se jmenuje, by šel dokonce interpretovat jako symbol heteráckého útlaku, před nímž svobodný gender prchá do pluralitních prostorů, v tomto případě reprezentovaných kuchyní. Ale ten konec! To je zas heterosexuální masakr. To zas byly duše našich dětí znásilněný.

Jo jo, čeká nás ještě dlouhý boj. Podmínkou jeho úspěchu je, že se média přestanou zabývat hloupostmi, jako je nezaměstnanost, hlad ve třetím světě, domácí násilí, dětská pornografie a podobné zástupné problémy, a konečně pochopí, kde nás opravdu bota tlačí. Solidní zárodky tu již jsou, řekl bych.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Utažené opasky, utažená debata / Andrea Novotná > NP č.344 > Pošli to dál Staré dobré heslo o tom, že si všichni budeme muset „utáhnout opasky“, má už delší dobu modernizovanou, hezky česky řečeno updateovanou verzi. Všichni musíme platit za krizi.   číst dále Muzikant versus embargo / Jaroslav Fiala > NP č.344 > Pošli to dál Když jeden z nejznámějších kubánských hudebníků dneška zavítal do Washingtonu, jeho první kroky nevedly na koncertní pódium, nýbrž do budovy Kapitolu. Carlos Varela, jenž bývá často přirovnáván k písničkáři Bobu Dylanovi, přijel na začátku prosince přesvědčovat americké politiky, aby zrušili desítky let trvající hospodářské embargo uvalené na Kubu, a napomohly tak transformaci režimu.   číst dále Ze života daňového poplatníka / Alexandr Budka > NP č.344 > Téma čísla Padouch nebo hrdina, daně platíme všichni. Dokonce i ti, co nemají z čeho, či ti, co se této povinnosti snaží co nejvíce vyhnout. Jsou daně, které si najdou cestu i k těm nejchudším a nejotrlejším. Máme se proto však trápit? Někteří politici se tváří, jako by nejlepší bylo, abychom platili daně nízké a všichni stejné. Trochu se přitom zapomíná, že daňový systém by měl být nejen efektivní, ale i spravedlivý a kromě naplnění veřejných rozpočtů má i jiné funkce. Třeba postihovat společensky škodlivé způsoby výdělku.   číst dále Politici kradou, my jen krátíme / Matěj Chytil > NP č.344 > Téma čísla Na stránkách novin můžeme svádět souboje mezi rovným a progresivním zdaněním, hrubou a superhrubou mzdou, každoročně můžeme posouvat pomyslný den daňové svobody. Skutečný boj se ovšem vede v našich hlavách. Může si svědomí pohrát s daňovou sazbou? A pokud ano, dokáže si s hlavami svých plátců hrát státní pokladna?   číst dále

Nejčtenější články autora

Jiny, jangy a hipsteři / Jan Stern > NP č.533 > Fejeton Svět je v rovnováze. Zdá se, že nikoli, ale dojem nerovnováhy vzniká tehdy, když nevidíme svět v jeho celku. číst dále Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále
celý archiv