NP č.344 > Pošli to dálUtažené opasky, utažená debataAndrea Novotná

Staré dobré heslo o tom, že si všichni budeme muset „utáhnout opasky“, má už delší dobu modernizovanou, hezky česky řečeno updateovanou verzi. Všichni musíme platit za krizi.

 

Ekonomická krize, tedy důsledek jednání lidí, je líčena jako přírodní katastrofa, tornádo, které postihne všechny bez rozdílu, zanechá díru v rozpočtu, k jejímuž zalátání musí svým dílem přispět každý. Naposledy nám poprofesorsku zopakoval prezident Klaus ve svém novoročním projevu, „že jsme toho v naší zemi vyprodukovali méně než loni a že toho proto máme k dispozici méně. Týká se to nás všech a je třeba, abychom se o tento pokles podělili dnes a neřešili to na úkor našich dětí. Je nezodpovědné, když si některé profesní či sociální skupiny nárokují, že se právě jich tento všeobecný pokles netýká.“

Jinými slovy, ti, na kterých se dlouhodobě šetřilo, si mají sáhnout ještě hlouběji do kapsy. Knihovnice a pošťačky, uskomněte se, až budeme moct, strhneme vám z platu. A vědci, nemyslete si, že nás můžete otravovat se stížnostmi na podfinancování vašich podivných ústavů. Je totiž krize, víme? To samé platí pro kulturu, té se přece v časech krize nenajíme. Že se už léta potácíte na pokraji přežití a další škrty znamenají možná také poslední ránu? Aspoň od vás bude pokoj.

Dobrá, na těch, kteří již teď mají hluboko do kapsy se šetří. Jak je to ale s těmi, u nichž by jisté uskromnění rozhodně nebylo existenční otázkou, totiž s vysokopříjmovými platovými kategoriemi? Škrty se jaksi nekonají, stále pro ně platí rovná daň, dáreček minulé vlády, která bohatým značně snížila daňovou zátěž. Představa, že by vyšší platy šlo zdaňovat vyšším procentem, je vnímána jako nepřijatelné „levičáctví“, ač je to princip platící ve většině zemí. Zatímco v Německu či v USA někteří milionáři prohlašují, že jsou v době krize ochotni platit vyšší daně, u nás je představa o návratu k daňové progresi vnímána jako patologický projev „české závisti“. A o důsledcích špatných vlastností jako je závist, přece nemá smysl vést seriózní debatu.

Daně mají v Česku zůstat rovné. To asi abychom věděli, že i v utahování opasků si jsme všichni rovni – ovšem někteří si jsou, s Orwellem řečeno, ještě rovnější.

 


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Domov je cesta / Zuzana Brodilová, Andrea Novotná > NP č.334 > Téma čísla Osvobodit se od pevného rytmu Z práce - Domů - Do práce. Najít znovu svobodu, kterou naši předkové ztratili v neolitu, když se usadili a rozdělili si půdu. A taky pořádat divoké parties. To všechno znamená freetekno pojaté jako život na cestě.   číst dále Naše dnešní revoluce / Tomáš Havlín, Andrea Novotná > NP č.371 > Téma čísla Po revoluci v listopadu 89 jsme už žádnou další nečekali. Dějiny přece už skončily, říkalo se. Dvacet let poté jsme svědky další mobilizace - tahle revoluce je ovšem konzervativní. Představujeme některé její projevy.   číst dále Na okraji zájmu, v centru dění? / Andrej Bakšiš, Andrea Novotná > NP č.398 > Téma čísla Bude tomu dvacet let od summitu v Riu a jeho závazků k trvalé udržitelnosti. Můžeme zavzpomínat, nebo se zeptat: Ukázala se pozornost k životnímu prostředí jako trvale udržitelná?   číst dále Otázky nad „otcem vlasti“ / Andrea Novotná > NP č.458 > Pošli to dál Kulaté výročí narození Karla IV. je sice až za rok, jedná se ale o událost natolik významnou, že se její oslavy připravují s dvouletým předstihem. Politici, arcibiskup, rektor, ředitelé veřejnoprávních médií – zkrátka honorace na nejvyšší úrovni sedí už rok v „Národní komisi“, která má oslavy koordinovat. Aby také ne – bude se přece slavit „otec vlasti“ a „největší Čech“, kterým se středověký panovník stal před časem v televizní anketě poté, co byly jako neplatné vyřazeny hlasy pro Járu da Cimrmana. číst dále
celý archiv