NP č.331 > FejetonNesplněná očekáváníJan Stern

Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal.

Přesněji vyštrachal. Ze stohu vědeckých časopisů, odborných publikací a slovníků na mne náhle vypadla brožurka nazvaná Leo Čtení 1/1994, o níž jsem si ihned uvědomil, že byla formující silou mé imaginace v raném mládí a přehodila výhybku na slepou kolej, když jsem zde představené erotické povídky poněkud nešťastně přijal jakožto návody. V povídce Servírka s vášnivým klínem seděl kupříkladu mladý muž mého věku na baru. Prohodil pár vět se servírkou a ta: „Jen mu mrkla mezi nohy a bylo jí to jasné,“ píše se v povídce. Pak servírka rychle odlifrovala ostatní hosty, zavřela lokál, muž mého věku ji pohladil po dvou „hebkých kopečcích ňader“, načež ona, cituji: „Mlčky se usmála a začala se svlékat.“ Ani nechtějte vědět, jak to dopadlo, když jsem se pokusil tohoto receptu využít já. Číšnice v pizzerii u nás na sídlišti na můj pokus o neformální hovor kupodivu reagovala odseknutím, že musí pracovat. Nejenže se vůbec nepodívala mezi mé nohy (pravda, nebylo na co) a nic jí nebylo jasné, ale dokonce to došlo tak daleko, že aniž bych se vůbec propracoval ke kopečkům hebkých ňader, přišel jakýsi hejsek umatlaný od mouky a pravil: „Hele frajere, vyhvízdni.“ Číšnice se pak sice mlčky usmála, ale nezačala se svlékat ani v náznacích. Nebo třeba povídka Nadržené stopařky. Ta popisuje hezký zážitek dvou hochů, které si stoply kousek před San Marinem cestovatelky Carmela a Laura, z nichž ta druhá měla „otevírající se blůzičku, ve které její prsy bez podprsenky byly jako ve výkladní skříni“. Když děvčata nastoupila, otevřel Paolo šampaňské, načež druhý z mužů v povídce dosvědčil: „Ve zpětném zrcátku jsem viděl, že Laura odložila láhev, zapálila si a položila svou ruku na Paolovy slabiny.“ Tak nevím, možná to tak chodí v Itálii, ale kousek za Benešovem jsem s touhle strategií zcela pohořel. Přemluvil jsem sice kolegu Tomáše, který nás vezl na jakýsi seminář, aby zastavil stopující dívce, ale drobné odchylky od nastudovaného scénáře začaly hned po nastoupení krasavice do našeho udržovaného žigulíka. Především tedy se dívence neotevírala blůzička, ale krosna, z níž vonělo týdenní prádlo. O výkladní skříni jsme si rovněž mohli nechat jen zdát, neboť ňadra této dívky byla pevně zafixována v zelené army košili s nášivkou britských výsadkářů a po vzoru ostrých hochů dívenka bojový oděv v podpaží ozdobila mapami. Pak zradil Tomáš, který sebou v lékárničce kupodivu nevezl šampaňské. Naštěstí se křehotinka osvěžila sama lahváčem, jímž disponovala. Slabiny byly ve hře jen díky Tomášovým problémům s prostatou, jinak výsadkářka celou cestu prospala a po pohledu na její vyhazovák za pasem jsme se s Tomášem neodvážili na ni podívat ani ve zpětném zrcátku. Vystoupila u Třeboně a rozloučila se pozdravem „čau prdi“. Můj mírně hysterický a dobrodružství nenakloněný přítel mě pak ještě ke všemu seřval, že mám blbé nápady a že můžem bejt rádi, že nás nepodřízla a neokradla. Marně jsem mu šermoval před očima ohmataným Leo Čtením, které slibovalo úplně jiný průběh událostí. Nejvíc mě ale zklamal scénář, který se ve zmíněné brožurce nacházel pod názvem Rozkoš v lázni. V povídce tohoto jména si jistý muž vyvrtnul kotník před krásnou vilkou, z níž vyšla „dívka ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti, jíž dlouhé vlnité vlasy lemovaly usměvavý obličej, kterému do dokonalosti skoro nic nechybělo“. Dívka muže pozvala do vilky, v níž dlela sama, a zde ho ošetřila. Ba co víc, nabídla mu koupel v koupelně s vířivkou. Pak ji dotyčný zavolal, jestli by mu nepodala mycí houbu. Ona přišla jen v dlouhém trikotu, pod nímž neměla kalhotky, a než mu houbu podala, otřela si s ní rodidla a se slovy „Musím se vždy opláchnout, abych se cítila příjemně“ mu ji svůdně podala. Co bylo dál, si jistě domyslíte, a stejně tak si asi domyslíte, jaké jemné detaily odlišovaly můj nedávný zážitek ve vilové čtvrti v Břevnově. Nevyvrtnul jsem si kotník, jen jsem zabloudil a potřeboval poradit. Ledva jsem se dotkl zvonku vilky jako vystřižené ze zmíněné povídky, nevyřítily se na mě vlnité vlasy, ale černé chlupy poněkud frustrovaného dobrmana, který evidentně špatně nesl, že musí trávit svůj život stísněn na zahradě vily a nikoli v prostorném koncentračním táboře, kde se jistě vyznamenali jeho předci. Dívka, která vzápětí vykoukla ze dveří vilky, sice byla ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti, ale psíka napomenula slovy „drž hubu“ a mě oslovila slovy sice mírnějšími z hlediska obsahu, nikoli však z hlediska intonace: „Co chceš?“ Vyložil jsem svou prosbu, načež si dívka vyndala sluchátka z uší a oznámila mi, že mě neslyšela, a tak jsem svou prosbu opakoval. Nato ona odvětila, že neví, kde je mnou hledaná ulice, švihla psa vodítkem, vydala mu pokyn „zalez“ a se mnou se rozloučila jen zdánlivě nepodobným slůvkem „sbohem“. Jediné, co souhlasilo s dějem povídky bylo, že dotyčná neměla kalhotky, což prozradily její bokovky, jež jí sahaly jen asi do půli hýždí. Poučení na závěr: Pornografie může vážně poškodit vaše vnímání reality. Ale proto ji asi máme, že.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA