NP č.331 > Pošli to dálSoukromí za pár korunTomáš Havlín

Pro ochránce soukromí a donkichotské bojovníky proti stékání osobních dat do kdovíkým spravovaných databází to rozhodně nebyl povzbudivý den.

 

Deníky otiskly minulý týden zprávu, podle které je většina mladých lidí ochotná vzdát se soukromí za babku. V šesti evropských zemích na to přišli badatelé, kteří nepoložili respondentům klasickou otázku „Sledovat soukromí, ano nebo ne?“, ale vnesli do problému kus obchodnického ducha: „Kolik chcete za to, abychom mohli sledovat váš pohyb, mobil, e-maily a ICQ?“ Pozitivní je, že v době, kdy se informace vyvažují zlatem, vnímá většina lidí své soukromé údaje jako kapitál. Jen deset procent respondentů bylo ochotno položit oběť na oltář vědy a odejít s prázdnou. Zbytek je ale svolný zbavovat se soukromých údajů pod cenou. Mladí Belgičané by se například nechali sledovat čtyřiadvacet hodin denně po dobu jednoho měsíce za zhruba dvanáct stovek, Češi za polovic. Měsíc bez soukromí = láhev skotské, kartón startek nebo lístek na autobus do Košic. Poněkud výše nasadili „obchodníci“ laťku, když výzkumníci fingovali, že chtějí data pro komerční f irmy nebo pro úřady. V takovém případě cenu ztrojnásobili. Když došlo na stát, část z nich dala od kšef tu ruce pryč úplně. Je otázka, proč se velká část mladých Evropanů ráda vzdá soukromí za pár korun. V situaci, kdy veřejně známí lidé obnažují těla i duši nejen na stránkách bulváru, mají možná pocit, že zas tak není co nabídnout. Jen se pojďte podívat, jak si kupuji rohlíky. Výsledky výzkumu lze ale také otočit a nechápat je jako odpověď na otázku: „Nakolik si ceníte své soukromí?“, ale „Nakolik si myslíte, že soukromí máte (vlastníte)?“ Společnost, ve které klesne směnná hodnota osobní dat na nulu, nemusí být společností, kde si lidé soukromí neváží, ale kde ho nemají. Pokud si tentokrát respondenti řekli jen o málo, mohli tak činit s vědomím, že jejich pohyb po síti už beztak sleduje Google a hovory skladuje mobilní operátor. A ten, kdo jim za data ještě nabízí peníze, je asi pěkný marnivec.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nemůžu všechno kontrolovat / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.451 > Rozhovor Když jsme dělali kdysi rozhovor s WWW (NP 327), ženskou část skupiny a také architektku Milesu Anděru Zrnić jsme z něj vynechali. Udělali jsme velkou chybu. číst dále Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Tady jsem psem? / Olga Pavlova, Tomáš Havlín > NP č.377 > Téma čísla V českých útulcích žije kolem tří a půl tisíce psů. Kolik jich chovají české domácnosti, to si asi nikdo netroufne odhadnout. Jak se dotkne němých tváří změna v zákoně, podle níž už pes nebude pouhou věcí?   číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sanitka jen pro pěstěné / Alexandr Budka > NP č.331 > Pošli to dál Už si pomalu zvykáme, že zdravotní péče u nás není pro každého. Že občas zemře bez pomoci nějaký bezdomovec nedisponující zdravotním pojištěním, může zarazit už jen od reality odtržené humanisty, kteří nechtějí pochopit, jak se svět točí. číst dále Schovejte se, ČT jde! / Martina Křížková > NP č.331 > Pošli to dál V květnu přišel panu Kaovi ze západních Čech dopis od právníka zastupujícího Českou televizi. Oznámil mu v něm, že má patnáct dnů na zaplacení televizních poplatků i s přirážkou za nepřihlášení televizního přijímače.   číst dále Sladký život na Jižáku / Tomáš Havlín > NP č.331 > Téma čísla V neoficiální hymně Jížního Města od skupiny Manželé se zpívá: "My tu žijem na Jižáku, kluci co spolu držej páku..." Většina lidí sice už zjistila, že panelák není dočasný azyl, ale osud, přesto není jisté že tento verš platí. Jak se žije na největším českém sídlišti? Každý sám nebo všichni spolu? číst dále
celý archiv
//