NP č.533 > Téma číslaHranice trpělivostiRedakce

Jak moc jsme museli být trpěliví, abychom vyrobili číslo o trpělivosti? To je otázka, která se v nás sebezpytně vyrojila, když teď koukáme na hotové a zalomené stránky tématu a za krkem cítíme posledních čtrnáct dnů, kdy jsme s trpělivostí vstávali i uléhali.

Už od loňského září, kdy jsme vydali číslo o slow fashion a pomalém, trpělivém životním stylu, jsme mnohem soustředěnější a meditativnější. Snažíme se o to. Že nemáme na časopis tolik peněz jako velké vydavatelské domy? Nevadí, i v skromnějším režimu si to lze užít, prožít a kvalitně to zachytit. A tak jsme hezky v klidu vyrazili do Vimperka za lovcem mraků, do Strakonic za modelářem, který staví malé světy v lahvích, potkali se s knězem, za nímž bez ohledu na vyznání jezdí do Kolína lidé z celé republiky na meditační kurzy, povídali si s poutníky, kteří krok sun krok prošli celou Evropou, nebo se včelařem, kterého včely poštípou pokaždé, když z něj cítí, že je netrpělivý. Trpělivě jsme jim kladli otázky a trpělivě poslouchali jejich odpovědi, aniž bychom jim skákali do řeči. A výsledek? Všichni, které jsme si vybrali jako tutové vzory trpělivosti, nám do jednoho řekli, že jsou ve skutečnosti a z podstaty netrpěliví. V matrixu světa se zkrátka opačné póly přitahují, ať už ve fyzice, nebo uvnitř lidských duší.


Na dalších stranách narazíte třeba na motiv meditujícího dalajlámy, jak nám o něm vyprávěl Petr Vacík z kolínského kláštera. Jestli si myslíme, že mu po těch letech jde meditace snadno, tak se asi dost pleteme. „Představte si vtělení soucitu, empatického, otevřeného člověka, který navíc není introvert, jak mu masakrujou příbuzný, ničí jeho kulturu a zemi. Jak se mu asi každý den ve vyhnanství usedá k meditaci? Není možný, aby byl úplně v pohodě. Ale trpělivě to snáší," snažil se nám Petr trpělivost usazovat tam, kam patří. Abychom ji viděli jako neustálou práci na sobě, jako neustálé nasazování gramofonové desky na střed talíře, odkud zní naše životní písnička melodicky, a ne jako skřípání bortů staré lodi.


A přišli jsme i na to, že trpělivost má své hranice a že se za těmito hranicemi mění v hloupost. Tak tedy neztrácejme čas věcmi, které nás popuzují nebo zraňují, neinvestujme do lidí, kterým jsme ukradení, nelpěme na minulosti, kterou nemůžeme změnit. Trpělivě buďme tak, jak jsme. Jako sníh, který když na jaře taje, taje hezky pomalu, i kdyby nad ním práskali bičem.


Děkujeme za důvěru a trpělivost, se kterou nás už více než dva roky snášíte a podporujete.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv