NP č.532 > PříběhAlchymie, která mě rozzářilaJana Vlková

Jana Veselá je veselá šperkařka, která přivedla do Česka modelovací stříbro.

Hmota, která ve svém základním stavu vypadá jako jemná keramická hlína, se po vypálení změní v ryzí stříbro. Když jsem to viděla poprvé, tak jsem ten na pohled alchymistický proces naprosto nechápala. Janě trvalo zkrocení hmoty více než pět let. Její příběh je především o tom, že svou stříbrnou kost držela pevně.


„Dlouhá léta jsem pracovala jako novinářka. S modelovacím stříbrem jsem začala pracovat, protože mě přestávalo bavit psát. K prvnímu setkání s modelovacím kovem došlo na internetu. Našla jsem si ho sama, dnes je to asi dvanáct let. Pak trvalo nějakou dobu, než jsem ho skutečně dostala do ruky. Z Ameriky ho nechtěli poslat, pak jsem vypátrala pobočku ve Švýcarsku a skončila jsem v rakouském Štýrském Hradci. Zastavila jsem se tam, když jsme jeli z dovolené, ale oni mi stříbro nechtěli prodat a tvrdili, že k tomu musím mít jejich školení. To jsem odmítla s tvrzením, že to zvládnu. Ale měla jsem velké oči.


Přinesla jsem si ho domů a po velké euforii jsem byla otrávená. Měla jsem návod, hmotu a nevěděla jsem, co s tím. Návod jsem si přečetla několikrát a nepohnula jsem se dál. YouTube tehdy nebyl plný právě těchto ukázek... Nicméně jsem se rozhodla, že si koupím další hmotu. Dostala jsem kontakt na německé zastoupení, a ti mě během týdne přijeli školit ke mně domů.


A pak se to rozjelo. Ve chvíli, kdy jsem byla schopna si vydělat na materiál, jehož cena byla tenkrát závratná, jsem začala tvořit. Cenový limit se ukázal jako dobrý motiv k tomu, abych hmotou zbytečně neplácala a dělala jenom věci, které mám rozmyšlené. Naučilo mě to víc přemýšlet nad prostorem, tvarem, velikostí.


Tak pět let mi trvalo, než mne hlína začala poslouchat. V tom mezičase jsem se radovala, že jsem vůbec něco stvořila. Další překážka, přes kterou jsem musela přelézt, bylo „klasické zlatnické vzdělání", které má striktní pravidla. Tady žádné limity nejsou. Tady se hraje jen na to, co dokáže hlava vymyslet a prsty vymodelovat. Je třeba pustit do hlavy svobodu a tvořit si, co chceš...


Pak jsem stříbro kombinovala s kameny, přidávala smalty, které se na stříbře chovají předvídatelně a poslušně, až je to občas nuda, takže jsem začala žíhat, sypat na ně popel a další věci. Také jsem stříbro začala kombinovat s mědí. Hmota má fenomenální schopnost obtiskovat do sebe cokoli – řasu, peříčko, lístek, dotek prstu. Na výstavě, kterou budu mít v květnu, budu mít snad i torza tváře, tedy úsměvu, vrásek.


Dnes dělám kurzy v Ateliéru stříbra v Holešovicích. Pro mne i účastníky je úžasné, že každý, kdo přijde, odchází s nositelným šperkem, i když si myslí, že není úplně nadaný. Je to doping spokojenosti, štěstí a sebedůvěry. Lidé přicházejí na kurzy unavení a odcházejí s jiskřičkami v očích


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Lovím látky / Julie Šafová > NP č.532 > Příběh Návrhářka Anna Vácová a její cesta k udržitelné módě. Začíná na ulicích korejského Soulu a končí (zatím) v Praze na Letné. číst dále Prostě chleba / Jan Štěpánek > NP č.532 > Téma čísla Maškrtnica, blogerka, pekařka a novinářka, jejíž články, fotky a recepty sledují desítky tisíc lidí. Pořádá kurzy pečení chleba, stojí v čele kultovního internetového fóra PečemPecen. Gastrocelebrita své generace. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále