NP č.531 > Téma číslaTakovej ostřejší dramaťákJakub Yellen, Jan Štěpánek

Ostré, kruté, brutální, pravdivé, očišťující. Takové umí být divadlo, když ho uchopíte jako rituál, což je jeho prapůvodní funkce. Ideální nástroj pro terapii. S Lízou Urbanovou o divadle utlačovaných, metodě brazilského režiséra Augusta Boala, která pomáhá opravovat i hodně rozhašené duše.

Pracuješ s divadlem jako s terapeutickým nástrojem, jako s prostředkem k určité katarzi, kterou pak používáš pro utlačované skupiny. Jak se vlastně ten jejich problém pojmenovává, kudy se k němu dostáváte?
Vždycky nejprve hledáme bod zlomu, okamžik, za kterým život těch lidí už nikdy není a nebude jako předtím. To může být cokoli.


Konkrétně třeba co?
Někdo tě dlouhodobě šikanuje ve škole a ty si to necháváš líbit, až se jednoho dne naštveš, rozbiješ mu hubu a vyhoděj tě ze školy. A to je ten moment.

hledáme bod zlomu, okamžik, za kterým už život nikdy není, jaký byl

To, že má ta skupina nějaký zásadní problém, většinou poznáme podle toho, že nám všichni na začátku tvrdí, že na sobě žádný útlak nepociťují.


Abychom si to dokázali představit, s jakými skupinami už jsi dělala?
Ženy, které prožily domácí násilí, mladí Romové, Romové padesát plus, Vietnamci, afghánští uprchlíci, ženy bez domova, učitelky ze základních škol, romští gayové... Leccos z toho byly docela husťárny.


V čem spočívá ta terapie?
Jen pro upřesnění, nemluvíme o psychoterapii. Já říkám, že je to sociální terapie a pro účastníky skupiny je to auto-terapie. V tom je síla divadla. Divadlo totiž nefunguje, dokud v něm není pravda. Až teprve tehdy, když ty lidi v sobě objeví pravdu a připustí si ji, můžeš začít na divadle něco vyprávět. Často je to samozřejmě hodně těžký, u každý skupiny jsou ty breakdowny jinde, pláče se, nepříjemný věci se vracejí... Ale pak přijde ten magickej okamžik, kdy se to sesadí k sobě a je z toho skutečný představení, přivede se to do skutečnýho divadelního sálu, rozsvítí se světla, přijdou diváci a tihle lidi, kteří mnohdy nikdy v životě nezažili od nikoho žádnou pozornost, vstoupí na jeviště do těch světel a vyprávějí svůj příběh. A diváci je berou naprosto vážně, na závěr jim tleskají a pak se s nimi další hodinu baví a společně vymýšlejí řešení jejich problémů. Ti herci zažijí to, čemu se anglicky říká empowerment. Jak se to řekne česky?


Zmocnění? Zesílení?
Ano, dodá jim to kuráž. Pro některé je to tak silné, že tomu ani sami nevěří. Vůbec nejsilněji, co jsem zažila, to prožívaly týrané ženy.


Poté co skupina zahraje svůj příběh, který skončí špatně, do toho vstupují diváci a pomáhají hledat nějaká dobrá řešení. Je tedy docela důležité, kdo v tom hledišti sedí, ne?

Ano, je to tak. Když hrajeme třeba s Romy o jejich útlaku, tak by v hledišti měl sedět kdokoli z majority. Jde o to, aby se ty lidi vzájemně pochopili, aby vyšlo najevo, že za každou situací je sled událostí, který tomu předcházel, a že by se do tý situace dostal možná úplně každý, komu by se něco podobnýho stalo. Vem si, kolik lidí ti řekne, že si bezdomovec může za svoje bezdomovectví sám. Může a nemůže. Když jsme dělali divadlo s bezdomovci, tak z desetičlenné skupiny nebylo ani jedno šťastné dětství. Byly to dětský domovy, ústavní péče, fyzický týrání, těžký závislosti, nebo naopak naprostá upjatost rodičů. Kdybych to viděla ve filmu, tak si říkám, že je nechutný, co si ten scenárista navymýšlel. A tady to byla realita.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Proboha, zacházejte s nima s respektem! / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.526 > Téma čísla O pubertě jsme si zašli popovídat s někým, kdo v pubertě prakticky celý svůj dospělý život dennodenně žije. Učitel druhého stupně na základní škole Marcel Šuslík se s námi podělil o své postřehy z „nejlepšího pubertálního hřiště, jaké existuje“, jak nazývá školu. číst dále
celý archiv