NP č.527 > DIYPapír, co má svůj směrŠtěpán Materna

Knih a sešitů je kolem nás tolik, že už pomalu zapomínáme, jak vlastně vznikají a že bychom si je při troše šikovnosti mohli také vyrobit doma.

Mezi knihami

Kurz knižní vazby se odehrává v přízemní místnosti jednoho činžovního domu v Holešovicích. Sídlí tam Knihex, obchod s knihami malých nakladatelství, který sám funguje jako nakladatelství, a především organizuje dvakrát do roka stejnojmenný knižní jarmark. Těžko říct, jak je místnost velká, čtyři kurzisti se do ní každopádně vejdou jen tak tak, zbytek prostoru je téměř dokonale vyplněn knihami všech velikostí a barev. O tu správnou knihařskou atmosféru je tedy postaráno skvěle.

 

Ementál, hodinky a vazba

Celý kurz se skládá z pěti částí, na kterých se kromě základů probírá například japonská knižní vazba nebo vícesložkové šití. Já jsem si vybral lepenou vazbu. Na stole před každým účastníkem leží povědomé nástroje: nůžky, šídlo, ocelové pravítko, tužka, řezák, knihařská kost a smirkový papír. Ze sdílené hromady vybíráme různě barevné a tenké papíry, později ještě knihařskou gázu a dělit se budeme i o disperzní lepidlo neboli Herkules. Vyrábět dnes budeme zkušební notýsek s jednoduchým přebalem a knížečku, pro kterou jsem si zvolil takzvanou švýcarskou vazbu. Samozřejmě že jsem do té doby netušil, co to je, ale tím spíš jsem si to chtěl vyzkoušet. Dozvídám se, že jde o vazbu, která má jenom jednu klopu, nemá nalepený celý hřbet k přebalu a tím působí sympaticky nesouměrně.

 

Směr papíru

A dozvídám se i další zajímavé věci. Překvapením večera pro mě bylo zjištění, že papír má svůj směr. Je to vlastně zřejmé, ale nikdy mě o tom asi nenapadlo přemýšlet. Každý papír lze jedním směrem ohnout lépe a druhým hůř. To, čeho si člověk při běžném použití papíru ani nevšimne, je při lepení knižní vazby zásadní, stránky budoucí knihy je proto potřeba správně poskládat. Čímž se dostáváme k hlavnímu rozdílu mezi šitou a lepenou vazbou. A totiž, že zatímco šitá vazba se dělá z přehnutých papírů, lepená pracuje s volnými listy. Kromě papíru má svůj směr i škrobená knihařská gáza. Tu používáme pro základní slepení hřbetu stránek, než je vložíme do vazby.

každý papír má svůj směr. jedním jde ohnout lépe a druhým hůře.  pro knižní vazbu je to zásadní zjištění.

Makulatura

Když jsme si odpočítávali listy papíru pro své výtvory, upozornila nás lektorka Karolína, že o první a poslední stránku přijdeme, protože ji budeme na závěr ořezávat (u švýcarské vazby přicházíme jen o poslední). A díky tomu obohacuji svůj slovník o krásné slovo makulatura. Všichni tiskaři jej jistě znají velmi důvěrně, pro ty ostatní se podělím o poznatek, že jde o odpadový papír, v podstatě odřezky nebo vadné archy. Slíbil jsem si, že tomu slovu vdechnu nějaký hezký přenesený význam a pokusím se jej ve vhodný okamžik použít jako sofistikovanou urážku, třeba: „Ty tvoje články, to je úplná makulatura.“ Ale přiznám se, že jsem zatím neměl příležitost.

 

Bigování

Ořezávání padesátistránkového sešitu je krásně meditativní činnost, kterou jsem si užil stejně jako při šití sešitů. Pěkně uspokojivé je ale i bigování, což je mimochodem snad poslední rozšíření slovní zásoby pro tento večer. Obálku z pevného papíru je třeba ve správných místech naohýbat, aby do ní vnitřek knihy dobře pasoval a ohyby přitom nebyly kostrbaté. K tomu lze použít například knihařskou kost, kterou podle pravítka narýsujete v místě požadovaných ohybů čáru. A máte nabigováno.

 

Výstava knihou

Při velmi tiché a soustředěné práci na sebe strhne pozornost kurzistka Lucie, když zjistí, že do přebalu vlepila listy neslepenou stranou. Na vnější straně, kde by se normálně listovalo, tak zůstal původně zamýšlený slepený hřbet knihy. Bere to s humorem a nám ostatním se tak trochu uleví, že se to kupodivu nestalo nám. Rovnou se Lucie ptám na její motivaci naučit se knižní vazbu. Není tu jen z dlouhé chvíle, šít a lepit sešity a knihy plánuje i sama doma. Jako fotografka si tak může udělat originální portfolio nebo místo výstavy udělat knihu.
Myslím, že notýsky a sešity donese letos Ježíšek i některým mým přátelům.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále My to Jinak neumíme / Štěpán Materna > NP č.514 > Téma čísla Jestli lze někoho s klidným svědomím nazvat věčným dítětem, pak určitě členky a členy loutkového divadelního souboru Buchty a loutky. V průběhu představení se nebojí zcela změnit měřítko a perspektivu, odložit loutky a vzít práci za ně. Jak jsme se dozvěděli v rozhovoru se zakládající členkou souboru Zuzanou Bruknerovou, hravé představení neuděláte bez toho, abyste si při jeho tvorbě sami hráli. číst dále
celý archiv