„To začalo tak, že mi zemřela manželka, my jsme spolu v pronajatým bytě ve Varnsdorfu bydleli jednadvacet let. A já jsem musel, ještě než zemřela, opustit svoje zaměstnání. Měl jsem před iks lety docela vážnou autonehodu. Při té nehodě jsem měl přiskřípnutej nerv a po čase se dostavily následky, a to takový, že se mi blokuje pravá noha, což je pro moje povolání, pro řízení, docela klíčový. Já jsem řídil mimo jiný i školní autobus, takže pro mě představa, že bych kvůli tomu někde někoho zabil, to bylo nemyslitelný, vezete dvě desítky dětí a něco se může stát... To nejde! Takže proto jsem odešel, přišel jsem o obživu. A ten pronajímatel, kterej mi ten byt pronajímal, mi tehdy, ještě když byla žena naživu, říkal, že to nevadí, že když budu mít nějakej dluh, tak ho později doplatím. No ale ještě toho roku mě v rodině potkaly čtyři pohřby. V únoru, v dubnu, v říjnu a v listopadu, takže všechny peníze, který byly někde bokem, to všechno šlo na ty pohřby. Ono se to špatný vždycky sejde takhle najednou, ten rok 2014, ten byl teda krutej.
Jsem pak ještě našel nějaký brigády, že jsem rozvážel různě věci, chlebíčky, hotový obědy, a tam došlo k tomu, že ten první půlrok ten člověk platil dobře, pravidelně, v klidu... A pak to začalo: jé, já nemam hotový faktury, jééé, tohle ještě čeká na proplacení, tady mi někdo dluží, sám dělal pro tři firmy a nějak to nešlo, a nakonec nás všechny tři řidiče okrad.
ani jsme nestihli vypít kafe, co jsem mu uvařil, a už jsem byl bezdomovec
No a letos 13. července došlo k tomu, že přišel ten můj pronajímatel s tím, že ten byt je na mě moc velkej. A že jestli nedoplatím dluh, kterej v tý době činil sedm a půl tisíce, tak že ten byt mám opustit, a to okamžitě. Nedal mi žádnou výpovědní lhůtu, třeba měsíc, abych si mohl někde něco hledat, nic, vzal mi klíče a z toho bytu mě vyhodil. S tím, že všechno vybavení budu mít u něj na skladě. Všechno, nábytek, elektroniku... Že o to nepřijdu, že vlastní nějaký sklady a že mi to tam uskladní a že když si někde něco najdu, tak že si pro to přijedu. On měl v jedný věci pravdu, ten byt 3+1 byl opravdu velkej pro mě samotnýho, byl tam i poměrně vysokej nájem, sedmnáct tisíc, a co já bych tam sám v bytě dělal. Kdyby ale přišel a nabídl mi, že mě přestěhuje, třeba do garsonky, třeba 1+1, a nebo mi dal výpovědní lhůtu, tak by to bylo mnohem jednodušší. Ale on to neudělal, tak já jsem to předal právníkovi a ten to s ním začal řešit, tuhletu situaci... Snad by se to mělo vyřešit do konce roku.
Ten první den, kdy mě vyhodil, no, to se dá říct, že to bylo skoro na sebevraždu. To když vám někdo v půl devátý večer zaklepe na dveře a o hodinu později nemáte nic a stojíte na schodech... (odmlčí se) Bez varování. Přišel, zazvonil... A to ještě začal tak přátelsky, tak co, jak se vede, jak seš na tom... On mi neřek, že do toho bytu někoho má, to mi došlo všechno až později. A pak to začalo, že je ten byt na mě velikej, že mu dlužím, začal to svádět na manželku, to víte... No, celý to trvalo pětatřicet minut, ani jsme nestihli dopít kafe, co jsem mu udělal, a byl ze mě bezdomovec.
ono se to špatný vždycky sejde najednou a ten rok 2014, ten byl teda krutej
No, tak co teď? Co jsem dělal? Šel jsem ke švagrový, ale tam to taky nešlo do nekonečna, ona má rodinu a malej byt, tak jsem tam byl asi měsíc a pak jsem se vypravil do světa, trošičku se toulal a pak si řekl, no co, tak Novej Prostor už jsem jednou prodával, tak to zkusím znovu. Poprvý jsem prodával asi sedm let zpátky, nepohodli jsme se nějak se ženou, však to znáte, určitý neshody jsou v tom manželství vždycky, já jsem se nechtěl rozčilovat, tak jsem šel do světa a prodával tady na Václaváku. Manželka si mě tu ale samozřejmě našla. Udobřili jsme se a já se pak po čase vrátil. A teď, když se stala tahle věc, tak jsem zase zkusil Novej Prostor.
Bydlím na lodi Hermes. Kupodivu to tam není tak hrozný. Jsme tam docela dobrá parta, dostal jsem se na docela dobrou kajutu. Můj plán je teď ten, že uvidíme, jestli se to podaří do toho prosince vyjasnit s právníkem. Zatím si chci najít nějakou ubytovnu tady v Praze. Zatím, no. A uvidíme. Ten nábytek, co je někde u něj v těch skladech, ten já už asi nevyužiju. Ten asi nějak rozprodám nebo rozdám. Do Varnsdorfu se už nevrátím. Chci zůstat tady, v Praze.
