NP č.526 > Téma číslaProboha, zacházejte s nima s respektem!Jakub Yellen, Jan Štěpánek

O pubertě jsme si zašli popovídat s někým, kdo v pubertě prakticky celý svůj dospělý život dennodenně žije. Učitel druhého stupně na základní škole Marcel Šuslík se s námi podělil o své postřehy z „nejlepšího pubertálního hřiště, jaké existuje“, jak nazývá školu.

Co ta puberta podle tebe vlastně je?
Je to takový šejkr. Když do toho šejkru vlezeš, tak to s tebou zatřese a vylezeš jako někdo úplně jiný. To je v kostce puberta.


Co jede puberťák v roce 2018?
Puberťák v roce 2018 je především prudce digitální. Oni objevili prostor, který tady nikdy předtím nebyl, internet je pořád něco, co nás přesahuje takovým způsobem, že vlastně teprve teď do toho vnášíme nějaká pravidla, jako třeba GDPR. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, je to, jako by za Kryštofa Kolumba Ameriku objevili puberťáci, a než se tam nastěhovali jejich rodiče, tak tam běhali jak šílený a mastili Indiány a bizony... Přesně to se děje v jejich on-line světě. Pro ně je pohyb v kyberprostoru přirozený – to neznamená, že ho ovládají nebo že mu rozumějí, to ani omylem – jen se v něm mnohdy třeba s klapkama na očích pohybujou jako šílenci. My takhle zvenku máme pocit, že nekomunikujou, ale to je hluboký omyl, oni komunikujou možná víc, než jsme kdy komunikovali my. Jim on-line svět umožňuje mít tu svoji smečku – což je základní puberťácká potřeba – permanentně. Oni už se nemusejí složitě scházet jednou týdně v parku, oni spolu můžou být pořád. A to je droga všech současných puberťáků. Dnešní puberťák je už více méně digitální tvor. Ne že by tady s námi díky tomu nebyl, on jenom dokáže fungovat vícerozměrně.


Stává se, že někdo ten on-line svět naopak programově odmítá?
Je pravda, že tohle provází každou revoluci, že se objeví vlna konzervativismu, která hájí starý pořádky. A děje se to i mezi dnešními puberťáky. Puberťák lúzr si čte knížky a je na to pyšnej a i tenhle proud je už svým způsobem druh módy. My učitelé to máme rádi a je to zvláštní druh pokrytectví, protože když vidíme žáka, jak si pod lavicí hraje s mobilem, tak dělá něco nekalýho, zatímco když si čte knížku, tak to tolerujeme. Ale co když v tý knížce čte Justinu a Juliettu od Markýze de Sade a na tom mobilu si hledá chemický vzorečky? Jsme v tomhle jako učitelé hrozní mastodonti.

On ten puberťák to trošku ví, že je někdy trapný, takže když se tomu s ním zasměješ a zároveň se umíš smát sám sobě, máš ho na svý straně

A máš nějaký případ takového odmítače?
Minulý rok jsem třeba narazil na holku, která nemá Facebook a na internet jde jenom proto, že jí to nařídí škola. Jinak se učí čínsky, čte knížky, zajímá se o klasickou malbu a v osmý třídě už je natolik osobnost, že si to celé dokáže obhájit. On ale ten normální puberťák není člověk, co nenávidí knížky a miluje mobily, ve skutečnosti ta děcka jenom dělají to, že do svého světa eklekticky zahrnují další a další věci, úplně stejně jako my všichni ostatní.


Co se s ohledem na digitální svět děje ve sborovně? Jak se o tom mezi sebou vy učitelé bavíte?
Řekl bych, že se to vyvíjí pozitivně. Za posledních deset let vidím na naší sborovně, jak se s tím smiřujeme a dorovnáváme krok...


Třeba ty ses stal youtuberem...
(smích) Ano, já se stal youtuberem, co mi taky zbývá... Ale já se to snažím od školy oddělovat. Žáci to samozřejmě vědí, ale ve škole s tím nijak neoperuju, protože prostě nechci. Za komunistů jsem nenáviděl, když nám učitelé vnucovali svůj pohled na svět, a nechci to opakovat. Chci svoje žáky vychovávat tak, aby si svůj názor vybrali a dospěli k němu sami, a ne, že jim řeknu: „Náš pan prezident je to a to..." Vždyť já se můžu mýlit, vždyť já se přece pletu furt!


Pojďme ještě do té sborovny...
Před pěti šesti lety se i u nás na škole hodně probíralo téma, že ten Facebook musíme zakázat a podobně. Dneska už to nikoho nenapadne. Bere se to jako realita, mnozí z kolegů už na Facebooku jsou a učí se s ním zacházet. Navíc jsme to zařadili do vyučování a od čtvrté třídy si na takový virtuální síti vyplňujeme hesla, učíme se, jaké příspěvky se tam dávají a jaké ne, vyprávíme si příběhy a podobně. No a jak to učíme ty děti, tak to zároveň učíme i sebe. Tohle je velký klad našeho povolaní, že tě děti zpětně neustále taky něco učí.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Učitel / Jan Stern > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen. číst dále Muži bez iniciace jsou pořád dětmi / Jana Hessová > NP č.526 > Téma čísla Dospělý život začíná obratem od sebe k druhým. O významu přechodových rituálů pro člověka a společnost a o iniciační roli vyprávění příběhů jsme si povídali s kulturoložkou Barbarou Storchovou. číst dále Jak studenti píší Wikipedii / Štěpán Materna > NP č.526 > Startér Zajímavý vhled do fungování Wikipedie, kterou díky Wikimedia plní nejen studenti, ale také aktivní senioři. číst dále Být rodičem puberťáka / Michaela Bohuslavová > NP č.526 > Téma čísla Ještě včera to byl náš Davídek, a dneska? Nemluví s námi, když mluví, tak odmlouvá, nechce nic dělat, kouří nebo hulí, nechodí včas domů, do školy pak vůbec, divně jí, porušuje sliby a řeže se nožem. Psychoterapeut Zdeněk Macek pro nás zmapoval trojici otázek, které si rodiče dospívajících dětí nejčastěji kladou. A pokusil se na ně najít uspokojivé odpovědi. číst dále

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Ode dneška už napořád! / Jakub Yellen > NP č.496 > Téma čísla Za spisovatelem Josefem Formánkem jsem přijel do Ústí nad Labem jako přepracovaný, uhoněný pes, který by se tak rád šel koupat do řeky, tak rád by se proběhl lesem, tak rád by vyvalil břicho na slunce, ale nemůže, protože zrovna musí dělat něco jiného. „Jakube, podívej se na mě,“ řekl Josef, natáhl ruku k mému čelu a luskl prsty. „Od teď máš prázdniny. Už nic nemusíš. Jen si užívej...“ Debordelizace mého nitra se po tomhle rozhovoru rozjela jako nákladní vlak z kopce. číst dále
celý archiv