NP č.526 > Téma číslaBýt rodičem puberťákaMichaela Bohuslavová

Ještě včera to byl náš Davídek, a dneska? Nemluví s námi, když mluví, tak odmlouvá, nechce nic dělat, kouří nebo hulí, nechodí včas domů, do školy pak vůbec, divně jí, porušuje sliby a řeže se nožem. Psychoterapeut Zdeněk Macek pro nás zmapoval trojici otázek, které si rodiče dospívajících dětí nejčastěji kladou. A pokusil se na ně najít uspokojivé odpovědi.

Většinou to začne kolem čtrnácti let, někdy dříve, někdy až po dvacítce. Když se začneme zabývat tím, co rodiče doopravdy trápí, jsou to nejčastěji tři otázky:
1) Co z něj bude? Nezkazí si život?
2) Neudělali jsme někde chybu?
3) Jak to zařídit, aby zase poslouchal?


Co z něj bude? Nezkazí si život?

Pravděpodobně ne. Zaručit se to nedá, ale statisticky je to vzácné. A to proto, že celá ta vzpoura je snahou začlenit se do světa dospělých. Být dospělými uznán, zaregistrován, třeba negativně. Někoho to neopustí celý život. Ve chvíli, kdy už dospělí nejsou ani o moc větší a rozhodně už nejsou chytřejší, tak mladý člověk nechápe, proč ho neberou, nebaví se s ním o důležitých věcech, jeho názory často zlehčují, například rčením „na to přijdeš, až budeš větší (starší)“. Ale já už jsem velký a starý rozhodně nechci být!

Ještě v 90. letech jsme ráno odešli do školy, a dokud jsme se nevrátili, rodiče nás nemohli kontaktovat

Ptáme-li se, jací byli rodiče ve stejném věku, většinou zjistíme, že dělali horší kousky, než teď dělá jejich dítě. A že jsou na své děti přísnější, než byli jejich rodiče na ně. Navíc dohled dnešních rodičů nad dětmi je díky mobilům naprosto enormní. Ještě v devadesátých letech jsme ráno odešli do školy, a dokud jsme se nevrátili, rodiče nás nemohli kontaktovat. Soukromí, které jsme zažili my jako děti, je pryč, ale jeho potřeba je stejná. Takže soukromý prostor, kam rodiče nedosáhnou, je většinou na síti. Rizika jsou jiná, ale ne větší, než když jsme chodili tajně pít a kouřit do říčních lázní u Berounky.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Michaela Bohuslavová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Muži bez iniciace jsou pořád dětmi / Jana Hessová > NP č.526 > Téma čísla Dospělý život začíná obratem od sebe k druhým. O významu přechodových rituálů pro člověka a společnost a o iniciační roli vyprávění příběhů jsme si povídali s kulturoložkou Barbarou Storchovou. číst dále Proboha, zacházejte s nima s respektem! / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.526 > Téma čísla O pubertě jsme si zašli popovídat s někým, kdo v pubertě prakticky celý svůj dospělý život dennodenně žije. Učitel druhého stupně na základní škole Marcel Šuslík se s námi podělil o své postřehy z „nejlepšího pubertálního hřiště, jaké existuje“, jak nazývá školu. číst dále Jak studenti píší Wikipedii / Štěpán Materna > NP č.526 > Startér Zajímavý vhled do fungování Wikipedie, kterou díky Wikimedia plní nejen studenti, ale také aktivní senioři. číst dále Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále
celý archiv