NP č.523 > KulturaMistr JanIvan Adamovič

Palachův čin je pro řadu Čechů jakýmsi absolutním aktem, jemuž se buď snaží marně porozumět, nebo s ním poměřují svoje vlastní životy. Režisér Robert Sedláček, který se rád zabývá těmi největšími a nejsilnějšími tématy české společnosti, natočil k padesátému výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR film Jan Palach.

Bylo jasné, že udělat filmem z Jana Palacha světce by byla cesta k nudné mramorizaci hrdiny. Hloubavý Sedláček (spolu se scenáristkou Evou Kantůrkovou) se spíše filmem táží: proč on, proč ne někdo jiný a proč vůbec někdo? Zdá se, že tvůrci naznačují, že mu byl tento osud nějakým způsobem souzen. Sledujeme mladého, sympatického muže, kterého skvěle zahrál méně známý Viktor Zavadil, v nejrůznějších životních situacích. Pečuje o částečně ochrnutou přítelkyni, baví se s kamarády, naslouchá koncertu Karla Kryla, kupuje na Vánoce kapra, ba dokonce odjede po srpnové invazi, když ještě byly hranice otevřené, na brigádu do Francie. Když ale víme, jak tento příběh skončí – v tom je zvláštní síla tohoto vyprávění –, máme ten luxus vnímat, jak se v Janově životě kupí ohnivá znamení, ať se jedná o hořící gatě Laurela a Hardyho z němé grotesky v kině, či o zmínku faráře na mši, na kterou Jan dorazí, zřejmě již zčásti rozhodnutý. A pak samozřejmě časopis Reportér s fotografií vietnamského buddhistického mnicha, který se na protest proti utlačování buddhistů zapálil v lotosové pozici na rušné jihovietnamské ulici.

Protiruské nápisy záhy začínají mlčenliví, starostliví muži zamazávat barvou

Je ponecháno na divákovi, co je prvotní. Zda proroky dovede k extrémnímu činu série životních zážitků, nebo zda jim již je dáno do vínku předem a ony životní události pouze předjímají, co se stane pak. Že Sedláček a Kantůrková Palacha považují za světce svého druhu, je vcelku zjevné. Kantůrková je mimo jiné také autorkou objemné knihy o Janu Husovi, proto má k tématu blízko. Sedláček o Palachovi hovoří jako o někom, kdo viděl dál než my.


Dnes StB netřeba
A tím se dotýkáme jádra celého filmu. Není to film o invazi, vlastně dokonce ani tak o Palachovi, nýbrž o normalizaci. Samotný vpád vojsk, to byl takový zásah zvenčí, za který vlastně tolik „nemůžeme". Zato následná normalizace, to je téma z nejvnitřnějších. Skutečná husákovská normalizace je ještě za obzorem ale lidé se už normalizačně chovají. Studenty v jejich stávce pracující nepodpořili. Protiruské nápisy záhy začínají mlčenliví, starostliví muži zamazávat barvou. Podstavec sochy sv. Václava, který je bezprostředně po okupaci celý pokrytý svíčkami, je o několik dnů později zahalen tmou. Krčí se na něm jen pár svíček a u nich hlídkují estébáci a kontrolují, kdo by chtěl zapálit další.


Tato snaha přetřít skutečnost barvou a tvářit se, že se vlastně tolik nestalo, byla hlavní pohnutkou k činu filmového Palacha. Spojence pro svůj extrémní krok nenašel. Věděl, že to zůstane jen na něm. Tedy když ne on, tak to neudělá nikdo. Ostatně mezi nejbližšími ani žádnou velkou podporu najít nemohl – vztah s dívkou zrovna procházel krizí, matka (Zuzana Bydžovská) měnila názory podle potřeby a situace. Nejblíže mu byli spolužáci, ale ani těm se se svým plánem nakonec nesvěřil.

Není to film o invazi, vlastně dokonce ani tak o Palachovi, nýbrž o normalizaci

Tuto psychologickou linii udrželi Sedláček i Zavadil výborně. Problematičtější je vizuální stránka snímku. Působí podivně učesaně a vyčištěně, skoro jako bychom sledovali nějakou přespříliš dlouhou reklamu. Zdá se, že režisér je natolik zaujat jádrem tématu, že řada dalších prvků filmu (výprava, výtvarná stránka, dynamika určitých scén i celého filmu) mu protékají mezi prsty.


Pro dnešní dobu je to důležitý film. Nestojí proti nám okupanti ani všemocná strana. Normalizujeme se sami podle potřeb oligarchů, manipulátorů, tvůrců plurality „pravd". Přetíráme sami sebe, ani té StB není potřeba.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Terapie tmou / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura H. P. Lovecraft zemřel v roce 1937, jeho i v češtině vydané spisy se vejdou do pěti nepříliš tlustých knih, ale stopa, kterou zanechal v hrůzostrašném žánru, nikdy nezarostla. Ba naopak, zařezává se do těla lidské imaginace stále hlouběji. Existuje řada českých umělců současnosti, kteří mohou hovořit o lovecraftovském doteku ve vlastní tvorbě. číst dále Explodující Kmeny / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Rappera a výtvarníka s přezdívkou Vladimir 518 jednou napadlo, že by bylo hezké udělat knihu o současných subkulturách, knihu výpravnou, podpořenou penězi jednoho pivovaru. Tak vznikly dnes již legendární Kmeny. číst dále Architektura prožitku / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura Výstava, na které se pěkně zapotíte Studio H3T Architekti pro tuto výstavu vytvořili venkovní několikapatrovou saunu. Vzhledem k omezené kapacitě sauny je nutná včasná rezervace. Vstup je možný pouze po jejím potvrzení. číst dále Prozření starého kyberhipíka / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Jaron Lanier býval v 90. letech věrozvěstem kyberkultury. Člověk by očekával, že v současnosti bude spát na vavřínech uskutečněného snu.   číst dále O díře z trychtýře / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Může fungovat knížka pro děti o postavě, která vlastně není?   číst dále Po práci legraci / Ivan Adamovič > NP č.491 > Nad knihou Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu, to je úžasná knižní sbírka podvratných vtipů z dob socialismu sestavená Janem Nejedlým a Jakubem Šofarem. Na jaké vtipy si z doby reálného socialismu pamatují naší prodejci? číst dále Pohádka bez andělů! / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Bývá zvykem ke konci roku chystat výtvarné výstavy, které mají lidový či pohádkový ráz. Letos se tohoto úkolu chopila Galerie Smečky s výstavou Pohádka – Motivy českého symbolismu a secese. číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv