NP č.523 > KulturaMistr JanIvan Adamovič

Palachův čin je pro řadu Čechů jakýmsi absolutním aktem, jemuž se buď snaží marně porozumět, nebo s ním poměřují svoje vlastní životy. Režisér Robert Sedláček, který se rád zabývá těmi největšími a nejsilnějšími tématy české společnosti, natočil k padesátému výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR film Jan Palach.

Bylo jasné, že udělat filmem z Jana Palacha světce by byla cesta k nudné mramorizaci hrdiny. Hloubavý Sedláček (spolu se scenáristkou Evou Kantůrkovou) se spíše filmem táží: proč on, proč ne někdo jiný a proč vůbec někdo? Zdá se, že tvůrci naznačují, že mu byl tento osud nějakým způsobem souzen. Sledujeme mladého, sympatického muže, kterého skvěle zahrál méně známý Viktor Zavadil, v nejrůznějších životních situacích. Pečuje o částečně ochrnutou přítelkyni, baví se s kamarády, naslouchá koncertu Karla Kryla, kupuje na Vánoce kapra, ba dokonce odjede po srpnové invazi, když ještě byly hranice otevřené, na brigádu do Francie. Když ale víme, jak tento příběh skončí – v tom je zvláštní síla tohoto vyprávění –, máme ten luxus vnímat, jak se v Janově životě kupí ohnivá znamení, ať se jedná o hořící gatě Laurela a Hardyho z němé grotesky v kině, či o zmínku faráře na mši, na kterou Jan dorazí, zřejmě již zčásti rozhodnutý. A pak samozřejmě časopis Reportér s fotografií vietnamského buddhistického mnicha, který se na protest proti utlačování buddhistů zapálil v lotosové pozici na rušné jihovietnamské ulici.

Protiruské nápisy záhy začínají mlčenliví, starostliví muži zamazávat barvou

Je ponecháno na divákovi, co je prvotní. Zda proroky dovede k extrémnímu činu série životních zážitků, nebo zda jim již je dáno do vínku předem a ony životní události pouze předjímají, co se stane pak. Že Sedláček a Kantůrková Palacha považují za světce svého druhu, je vcelku zjevné. Kantůrková je mimo jiné také autorkou objemné knihy o Janu Husovi, proto má k tématu blízko. Sedláček o Palachovi hovoří jako o někom, kdo viděl dál než my.


Dnes StB netřeba
A tím se dotýkáme jádra celého filmu. Není to film o invazi, vlastně dokonce ani tak o Palachovi, nýbrž o normalizaci. Samotný vpád vojsk, to byl takový zásah zvenčí, za který vlastně tolik „nemůžeme". Zato následná normalizace, to je téma z nejvnitřnějších. Skutečná husákovská normalizace je ještě za obzorem ale lidé se už normalizačně chovají. Studenty v jejich stávce pracující nepodpořili. Protiruské nápisy záhy začínají mlčenliví, starostliví muži zamazávat barvou. Podstavec sochy sv. Václava, který je bezprostředně po okupaci celý pokrytý svíčkami, je o několik dnů později zahalen tmou. Krčí se na něm jen pár svíček a u nich hlídkují estébáci a kontrolují, kdo by chtěl zapálit další.


Tato snaha přetřít skutečnost barvou a tvářit se, že se vlastně tolik nestalo, byla hlavní pohnutkou k činu filmového Palacha. Spojence pro svůj extrémní krok nenašel. Věděl, že to zůstane jen na něm. Tedy když ne on, tak to neudělá nikdo. Ostatně mezi nejbližšími ani žádnou velkou podporu najít nemohl – vztah s dívkou zrovna procházel krizí, matka (Zuzana Bydžovská) měnila názory podle potřeby a situace. Nejblíže mu byli spolužáci, ale ani těm se se svým plánem nakonec nesvěřil.

Není to film o invazi, vlastně dokonce ani tak o Palachovi, nýbrž o normalizaci

Tuto psychologickou linii udrželi Sedláček i Zavadil výborně. Problematičtější je vizuální stránka snímku. Působí podivně učesaně a vyčištěně, skoro jako bychom sledovali nějakou přespříliš dlouhou reklamu. Zdá se, že režisér je natolik zaujat jádrem tématu, že řada dalších prvků filmu (výprava, výtvarná stránka, dynamika určitých scén i celého filmu) mu protékají mezi prsty.


Pro dnešní dobu je to důležitý film. Nestojí proti nám okupanti ani všemocná strana. Normalizujeme se sami podle potřeb oligarchů, manipulátorů, tvůrců plurality „pravd". Přetíráme sami sebe, ani té StB není potřeba.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Slunečnice roční / Jana Vlková > NP č.523 > Herbárium Helianthus annuus - Květy slunečnic patří k těm nejfotogeničtějším. Jako příklad heliotropismu nechybějí v žádné učebnici botaniky. Za sluncem se otáčejí ale pouze tehdy, dokud plně nerozkvetou. Mají na tisíce odrůd. číst dále Jenom další nové tričko? / Zuzana Ryšavá > NP č.523 > Téma čísla Příběh jednoho trička, který rozkrývá metody rozmařilého a zcela netransparentního módního průmyslu, jenž zatěžuje svou nadprodukcí tuhle planetu jako máloco jiného. číst dále Zůstat aktivní / Štěpán Materna > NP č.523 > Startér Ať už si o společenské, politické nebo jakékoli jiné situaci v Česku myslíte cokoli, asi budete souhlasit, že více aktivních mladých lidí nemůže uškodit. Společnost Člověk v tísni jim jde naproti a rozhodla se je sama vyhledávat. V rámci projektu Jeden svět na školách uspořádala letos už třetí ročník soutěže Hledá se LEADr. číst dále Přeřaďte rychlost / Kamila Boudová > NP č.523 > Téma čísla Před třiceti lety se na světě objevil nový obchodní model. Majitelé prodejen, kteří dřív byli závislí na produkci designérů a značek, se rozhodli oblečení navrhovat a zadávat do výroby sami. Žádné čekání na novou sezonu, žádné zbytečně vyhozené peníze, které si značky fakturovaly. tenhle krok navždy změnil tvář módního průmyslu a dal vzniknout takzvaně fast fashion – rychlé módě. číst dále

Nejčtenější články autora

Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále
celý archiv