NP č.522 > Téma číslaVšichni žijeme v hospoděRedakce

Je vlastně úplně jedno, jestli štamgast, co do sebe denně leje litry piva, a nebo zapřisáhlý abstinent, a nebo vlastně cokoliv mezi těmito dvěma extrémy. Ať už je váš vztah k hospodě jakýkoliv, možná ani netušíte, jak moc tahle společenská instituce ovlivňuje naše životy.

Jak v rozhovoru s Janou Hessovou říká sociolog Jiří Vinopal, hospody byly vždy centry nějakých sociálních hnutí. V Čechách v hospodě začínaly jak kulturní, politické, tak sportovní organizace. Sokolovny začaly vznikat buď u hospod, nebo si sokolové postavili sokolovnu zároveň s hospodou, kde se pak scházeli. A na to navazuje v rozhovoru s Liborem Hruškou historik Jiří Rak, když říká, že všechny revoluce vždy začínají v hospodách a že noční můrou každé vrchnosti je brblající lid u piva. A zároveň chmurně dodává, že současný útlum hospod je špatný pro občanskou společnost. Protože společnosti lidí, kteří sedí doma – jak hezky říká – „je tak trochu jako návrat do biedermeieru. Nechte politiku politikům, mají větší hlavu, vy se skromně radujte z malých radostí. Atomizovaní jedinci jsou snem politiků".


Že to nemusí být s budoucností české hospody tak zlé – byť stát skutečně hostinským pořádně zatápí – dokazuje reportáž o spolku Dubáci. Parta mladých lidí se pustila do rekonstrukce roubenky a přivádí znovu k životu sto let starou vesnickou hospodu –se vším všudy. Včetně společenského života, sektávání a konunitního prožívání tak, jak to instituce hospody před sto lety dělávala.


Hospody a to, jak to v nich funguje, nabízejí úžasný pohled na to, jak se která dějinná epocha vypořádává se svými svébytnými jedinečnostmi. Jsou skvělým indikátorem dobových nálad a kulturních a společenských zvyklostí. A tak se na dalších stránkách dočtete mimo jiné i o tom, jak ještě pár generací zpět, když šel muž do hospody, žena jej doprovodila, šla do biografu a pak jej zase vyzvedla. Protože slušné ženy přece do hospody nechodí. A nebo jak současná generace mladých lidí objevila kouzlo hospod v on-line hrách ve virtuální realitě. Zkusili jste si někdy poklábosit v hospodě s avatary mystických bojovníků, abyste se pak dohodli, že si v realitě zajdete do hospody skutečné?


Že je česká hospoda i skvělým podhoubím a inspirací literární nebo hudební, to asi netřeba připomínat. Je ale také svébytným prostorem pro umění malířské. Ivan Adamovič se pustil do studia hospodských nástěnných maleb a ve svém textu se ptá: „Budou uměnovědci budoucnosti odkrývat vrstvu po vrstvě přemalbu dnešních hospodských zařízení v hledání autentického umění 21. století?"


Ať chceme nebo ne, v určitém smyslu všichni žijeme v hospodě. Instituci, která odráží naši kulturu a dějiny možná i více, než si chceme připustit. Pokud se na to podíváme takto, pak z toho vychází jediné – můžeme se rozhodnout, jestli chceme žít v hospodě, kde se lidé potkávají a baví a inspirují, a nebo jestli budeme žít v té naší malé, začouzené, špinavé IV. cenové skupině, smířeni s podmíráky.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv