NP č.518 > Téma číslaKdo hledá, najdeJana Hessová

Archeolog Filip Prekop založil s kolegy památkáři sdružení Terra incognita. V zaniklé kulturní krajině Sudet zkoumají, obnovují a propagují památky českého pohraničí. Potkáváme se na hradě Bečov, kde zrovna zkoumá, co všechno hradní obyvatelé po staletí vyhazovali z oken. Později se necháváme provést zaniklým sudetským městem.

Jsou Sudety pro archeologa něčím specifické?
Oblast Karlovarska při hranici s Ústeckem a Plzeňskem je vnitřní periferie, zapomenutý kraj, kam je to z obou stran daleko. Zakázanou zónou obřího vojenského újezdu Hradiště se situace umocnila. Vysídlení českých Němců způsobilo zpřetrhání paměti krajiny. Tím pádem je možné najít mnohé.


Proč jste založili občanské sdružení Terra incognita?
Na začátku byl hec přátel, nadšenců z NPÚ udělat něco svého v oblasti hmotného dědictví ve spojení s osudy konkrétních lidí. Jsme zaměřeni na objevování krajiny a osídlení v první polovině 20. století. Chceme odhalovat věci z jinak stigmatizovaného období bez propagandistického nádechu německé strany nebo antagonismu české strany. Snažíme se lidem na místech spojených s negativními událostmi vytvářet nové zážitky, pracovat se vztahem k místu.

Je vlastně absurdní, že se dají objevit hned tři hradiště vedle sebe. To se vám jinde než v Sudetech těžko stane.

Členové sdružení obnovují kaple, vytvářejí naučné stezky, pořádají výstavy...
Hlavně nás to musí bavit. Každý se věnuje svému tématu a ostatní mu pomáhají. Mojí srdcovkou je zaniklá montánní krajina okolo středověkého dolu Jeroným a město Čistá, původně Lauterbach. Dnes je to remízek, do kterého se házejí odstříhané značky z kradených aut, a přitom to bylo hornické město existující 500 let, s doloženým pivovarem z 16. století, žily tu až dva tisíce lidí. A jak se k místu chováme? Zemědělci si v 70. letech na návsi udělali naprosto bizarní silážní jámu, která prochází skrz domy. Město bylo srovnáno se zemí, ale dochovala se městská zeleň, hlavně nádherná kaštanová alej.

 

Jakým způsobem zaniklý Lauterbach připomínáte?
Obnovili jsme svátek archanděla Michaela, patrona kostela v Čisté. Slavnost se ujala, každý rok přijdou desítky lidí, vznikají nové pozitivní zážitky a místo ožívá. Postupně se potkáváme s přeživšími obyvateli města, máme sepsáno několik konkrétních příběhů, fotografie i mapu vzniklou ze vzpomínek pamětníků. Nedávno přijely dvě Američanky, že prý tu mají v poli pohřbenou babičku... To jsem si uvědomil, jak je ta historie blízko. A podobných míst jsou v Sudetech stovky.

 

Co v krajině Sudet vidí archeolog? Prý jste objevil tři nová nepopsaná hradiště?
První z nich vlastně objevil kastelán Tomáš Petr. Dva roky do mě hučel, že se mám podívat na kopec Orlík u Valče. Dva roky jsem se mu smál. Pak se také začalo pracovat s daty z laserového mapování povrchu, a bylo to jasné. Výzkumem v terénu jsme tam pak zachytili osídlení z různých období. Nejstarší nálezy jsou 8 až 10 tisíc let staré. Objevili jsme i opevnění z doby bronzové.


Druhý objev se nám podařil na Šibeničním vrchu, stolové táhlé hoře zkoumané kvůli baroknímu komponování Valečské krajiny. Tušili jsme, že jsou tam pozůstatky stavby navazující na jednu ze zámeckých pohledových os. A z krtinců tam zase lezl pravěk. Našli jsme pazourek z eneolitu, na vrcholu je navíc jezírko a mokřad a u prameniště byla pravěká keramika. Lidé se zde pohybovali ve stejné době jako na Orlíku.


Tři kilometry od Šibeničního vrchu je téměř stejná hora, ale už na území jiného kraje, kouknul jsem na digitální model terénu a viděl zase nějaké valy... Mluvil jsem o své paranoie s kamarádem, kolegou archeologem z ústeckého kraje − nejdříve tvrdil, že tam určitě nic není, pak mu to ale nedalo, a jednou mi volá: „Hele, jsem na tom kopci, a fakt to tady leze!" Výhoda je, že tam nikdy nebylo zemědělství, takže se můžete procházet v pravěké krajině, ohnete se a sbíráte střepy, enormní množství. Vypadá to na starší dobu železnou.

 

Jak moc jsou popsané nálezy významné?
Jako když najdete hrad, něco takového se běžně neděje. Je vlastně absurdní, že se dají objevit hned tři hradiště vedle sebe. To se vám jinde než v Sudetech těžko stane.


autor / Jana Hessová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zachráněný pivovar / Jana Hessová > NP č.520 > Téma čísla Architekti Jana Prouzová Myšková a Pavel Prouza před jedenácti lety koupili areál chátrajícího pivovaru, aby památku zachránili, opravili a mohli v ní bydlet. Dnes v parostrojním pivovaru v Lobči vaří tisíc hektolitrů piva ročně. číst dále Valečský kastelán / Jana Hessová > NP č.518 > Téma čísla Sudety mu učarovaly. Tomáš Petr obnovuje chátrající a zaniklé památky a inspiruje komunitní život ve Valči. Setkáváme se v zámecké Prádelně, kde kromě výborného občerstvení prodávají i vstupenky do zámku, takže má lepší návštěvní dobu než Karlštejn. číst dále Bharata Natyam / Jana Hessová > NP č.521 > Téma čísla Rásabihárí Déví Dásí se dvacet let věnuje indickému tanci Bharata Natyam. Na naše setkání přišla v sárí a první otázku tedy čekala. Prý se tak obléká vždy, když má možnost. Není divu, Indii považuje za svůj druhý domov, a navíc jí to moc sluší. číst dále Tanec je hudba a hudba je tanec / Jana Hessová > NP č.521 > Téma čísla Napadla vás někdy otázka, jestli byla první hudba, nebo tanec? Rozhovor s etnoložkou a choreografkou Danielou Stavělovou o prapůvodní funkci tance i o tom, že způsob tančení ovlivňuje i geografická poloha na mapě... číst dále Fabrika Temný Důl - Dixova brusírna dřeva s papírnou / Jana Hessová > NP č.520 > Téma čísla V Krkonoších v údolí řeky Úpy se v 19. století hojně stavěly průmyslové podniky využívající vodní pohon. Z desítky brusíren se dochovala jediná – ta nejkrásnější, největší a ve své době i nejmodernější. Původně se zde brousilo dřevo na vlákninu pro papírny. Po roce 1905 přibyla výrobna balicího papíru a lepenky zrušená po 2. světové válce. Broušení skončilo až po požáru v dubnu 1965. číst dále Pravidla ubytovny / Jana Hessová > NP č.516 > Prodejci NP Prodejkyni Růženku můžete potkávat nejen v pražské Františkánské zahradě při prodeji NP, ale také na divadelních prknech. Vypravili jsme se na zkoušku hry Co čumíš?! II, představení, ve kterém hrají ženy bez domova, včetně Růženky. číst dále Pivoženky / Jana Hessová > NP č.522 > Téma čísla Hospoda je čistě mužský fenomén. Ale vztah žen k hospodám a pivu se proměnuje. „Ženy sice dodnes preferují cukrárny, kavárny a vinárny, ale pomalu se i tohle mění,“ říká sociolog Jiří Vinopal. číst dále Vařba s vývarem / Jana Hessová > NP č.521 > Prodejci NP Ve spolupráci s Café Therapy jsme rozjeli kurzy vaření pro prodejce Nového Prostoru. První už máme za sebou a začali jsme z gruntu – zeleninovým vývarem. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv