NP č.517 > KulturaTune-Yards: Jak se zbavit ideologických pout a dosáhnout svobodyBenjamin Slavík

V žánrech indierocku, indiepopu, folku či artpopu už téměř deset let patří k nejzajímavějším nahrávkám alba vydávaná pod nickem Tune-Yards.
Letos vyšlo už čtvrté. Jmenuje se I Can Feel You Creep Into My Private Life.

Alba americké hudebnice Merrill Garbus, která vystupuje pod nickem Tune-Yards, lze vnímat jako zrcadlo některých tendencí v současném umění. V tomto ohledu její tvorba netvoří nezastupitelnou jedinečnost; to znamená, že není jediná, ve které by bylo možné podobné pohyby transparentně sledovat. Spíše představuje materiál, na jehož pozadí lze o daných jevech mluvit; s lehkostí a bez zamotaného jazyka.


Jednou z mnoha estetik současnosti je estetika špinavosti. Tento „label“ ovšem nemusí označovat pouze nejčastěji se nabízející asociovanou kvalitu: hudbu, která zní, jako by ji hrála garážová kapela; film, jenž vypadá, jako by byl natočen na videokameru, nebo literaturu, jejíž styl evokuje hrubé psaní očištěné od cizelace. Atd. Slovo špína se totiž může vztahovat rovněž k nečistotě ve smyslu eklektičnosti. V tomto ohledu z umění mizejí čisté žánry, čisté koncepty, čisté substance a kvality. Místo nich jsou produkovány jejich „parazitní juxtapozice“ či nečekané montáže.

TUNE-YARDS NA NOVÉ DESCE VZKAZUJÍ: PSÁT A ZNÍT MŮŽEME JAKKOLI SE NÁM ZAMANE

Politika nikdy nekončící koláže
Samozřejmě. Takový trend sledujeme déle mnoho let; vlastně trvá už několik dekád. V albech Tune-Yards se ovšem zrcadlí provokativním způsobem. Tvorba většiny umělců je totiž eklektická už z podstaty, resp. tak nějak přirozeně. Daní kreativci totiž bezděčně a plně automaticky přijímají vlivy, které na ně působí; jejich estetika není „čistá" hlavně proto, že jejich životní zkušenost neprobíhá v izolaci. Nahrávky Tune-Yards pak tento proces či jev zábavným způsobem dekonstruují. To znamená, že na zcela „hmatatelné" úrovni zdůrazňují a tematizují nevyhnutelnost špinavé, nečisté a bytostně eklektické tvorby. Různé vlivy, které se v jejích albech sváří, tak nesplývají do hladkého povrchu, který maskuje přechody mezi nimi. Naopak: hranice jednotlivých prvků jsou zdůrazněny; jakoby vytknuty před závorku. Jednou na sebe strhne pozornost ostrý syntetizátor, jindy šamanský beat, někdy soulový zpěv nebo chytlavá kytarová linie. Pokud lze z doposud čtyř vydaných alb Tune-Yards vydělit nějaký společný prvek, tak je jím pokaždé důraz na koncept.


Estetiku montáže lze registrovat nejen ve zvuku, ale rovněž ve vizuální prezentaci; každý obal Tune-Yards představuje koláž, ve které jednotlivé prvky nesplývají do koherentního celku, ale spíše zdůrazňují vzájemné mezery či předěly. Tento princip pak tematizují rovněž typograficky stylizované názvy jednotlivých nahrávek, ve kterých se z pouhého textu stává samostatný design. Debut z roku 2009 se psal jako BiRd-BrAiNs, následující, o dva roky mladší, album zase takto: w h o k i l l.

EXPERIMENTUJÍCÍ NAHRÁVKY SI MŮŽE UŽÍT I JEN PROTO, ŽE SI CHCE ZAZPÍVAT HEZKÉ PÍSNIČKY

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vylepšit mainstream / Benjamin Slavík > NP č.424 > Referát Kulturní kritika teskní nad propastí zející mezi hloupými mainstreamovými prefabrikáty a náročným, sebestředným uměním. Několika umělcům se ale daří balancovat v kýženém meziprostoru. číst dále Tajemní spasitelé / Benjamin Slavík > NP č.421 > Dějiny přítomnosti Co mají společného Batman a Iron Man se Spidermanem? A k čemu potřebujeme každý rok nového superhrdinu? číst dále Popkultura za lunaparkem / Benjamin Slavík > NP č.419 > Téma čísla Devadesátá léta v popkultuře jsou svatá, platí za něco lepšího a chytřejšího. Zatímco nostalgici doufají, že se „devadesátky“ v nějaké podobě vrátí, skeptici se ošívají, že nelze zapomínat na jejich zápory. Pravda může být přesně mezi oběma pohledy.   číst dále Písně, které odpojují hlavu / Benjamin Slavík > NP č.499 > Téma čísla Úvaha o vhodné hudbě k běhání, v níž nezazní jméno jediného interpreta číst dále Je Klusákův Daliborek ještě dokument? A nebo není? A není to vlastně úplně jedno? / Benjamin Slavík > NP č.501 > Kultura Benjamin Slavík a jeho úvaha o nepotřebnosti jistot a koncepcí slibujících jasné řešení. Jsou metody práce Víta Klusáka legitimním filmařským postupem? A co výsledek říká o Klusákovi, o jeho Daliborkovi a také o nás, divácích? číst dále Vyprávění o světě, který nechcete zažít / Benjamin Slavík > NP č.511 > Kultura Ruský snímek režiséra Andreje Zvjaginceva, oceněný Zlatou palmou z Cannes, bývá popisován jako hodně temná alegorie současného Ruska. Benjamin Slavík vás ale v interpretaci filmu Nemilovaní vezme o pořádný kus dál. číst dále LCD Soundsystem. Váš svět zavřený do padesáti minut zvuku. / Benjamin Slavík > NP č.505 > Kultura Když se LCD Soundsystem před několika lety s hudební scénou rozloučili, nejeden hipster brečel. Teď, když se newyorská skupina vrací s albem American Dream, dost možná by brečel znovu. číst dále Björk a její sebepoznání / Benjamin Slavík > NP č.510 > Kultura Tajemná Islanďanka Björk je už více než dvacet let jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejnáročněji uchopitelných umělkyň na hudební scéně. Její deváté album Utopia pak představuje její dost možná nejvíce spirituální nahrávku. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv