Alba americké hudebnice Merrill Garbus, která vystupuje pod nickem Tune-Yards, lze vnímat jako zrcadlo některých tendencí v současném umění. V tomto ohledu její tvorba netvoří nezastupitelnou jedinečnost; to znamená, že není jediná, ve které by bylo možné podobné pohyby transparentně sledovat. Spíše představuje materiál, na jehož pozadí lze o daných jevech mluvit; s lehkostí a bez zamotaného jazyka.
Jednou z mnoha estetik současnosti je estetika špinavosti. Tento „label“ ovšem nemusí označovat pouze nejčastěji se nabízející asociovanou kvalitu: hudbu, která zní, jako by ji hrála garážová kapela; film, jenž vypadá, jako by byl natočen na videokameru, nebo literaturu, jejíž styl evokuje hrubé psaní očištěné od cizelace. Atd. Slovo špína se totiž může vztahovat rovněž k nečistotě ve smyslu eklektičnosti. V tomto ohledu z umění mizejí čisté žánry, čisté koncepty, čisté substance a kvality. Místo nich jsou produkovány jejich „parazitní juxtapozice“ či nečekané montáže.
TUNE-YARDS NA NOVÉ DESCE VZKAZUJÍ: PSÁT A ZNÍT MŮŽEME JAKKOLI SE NÁM ZAMANE
Politika nikdy nekončící koláže
Samozřejmě. Takový trend sledujeme déle mnoho let; vlastně trvá už několik dekád. V albech Tune-Yards se ovšem zrcadlí provokativním způsobem. Tvorba většiny umělců je totiž eklektická už z podstaty, resp. tak nějak přirozeně. Daní kreativci totiž bezděčně a plně automaticky přijímají vlivy, které na ně působí; jejich estetika není „čistá" hlavně proto, že jejich životní zkušenost neprobíhá v izolaci. Nahrávky Tune-Yards pak tento proces či jev zábavným způsobem dekonstruují. To znamená, že na zcela „hmatatelné" úrovni zdůrazňují a tematizují nevyhnutelnost špinavé, nečisté a bytostně eklektické tvorby. Různé vlivy, které se v jejích albech sváří, tak nesplývají do hladkého povrchu, který maskuje přechody mezi nimi. Naopak: hranice jednotlivých prvků jsou zdůrazněny; jakoby vytknuty před závorku. Jednou na sebe strhne pozornost ostrý syntetizátor, jindy šamanský beat, někdy soulový zpěv nebo chytlavá kytarová linie. Pokud lze z doposud čtyř vydaných alb Tune-Yards vydělit nějaký společný prvek, tak je jím pokaždé důraz na koncept.
Estetiku montáže lze registrovat nejen ve zvuku, ale rovněž ve vizuální prezentaci; každý obal Tune-Yards představuje koláž, ve které jednotlivé prvky nesplývají do koherentního celku, ale spíše zdůrazňují vzájemné mezery či předěly. Tento princip pak tematizují rovněž typograficky stylizované názvy jednotlivých nahrávek, ve kterých se z pouhého textu stává samostatný design. Debut z roku 2009 se psal jako BiRd-BrAiNs, následující, o dva roky mladší, album zase takto: w h o k i l l.
EXPERIMENTUJÍCÍ NAHRÁVKY SI MŮŽE UŽÍT I JEN PROTO, ŽE SI CHCE ZAZPÍVAT HEZKÉ PÍSNIČKY
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
