NP č.517 > StartérKvětinami proti epilepsiiŠtěpán Materna

Narazíte na ně na svatbě, na veletrhu, nebo jen tak někde v rohu kanceláře. Květinové dekorace dotvářejí prostor někdy dominantně, někdy nenápadně, že si jich skoro ani nevšimnete. A často je mají na svědomí lidé s epilepsií. Sociální podnik Aranžérie při Společnosti E totiž o zakázky nemá nouze.

Na začátku byl koníček jedné ze zaměstnankyň Společnosti E. Martina Havlová má květiny prostě ráda a jejich aranžování jí pomáhalo odreagovat se od starostí, které jí přinášela péče o syna s epilepsií. Společnost E totiž pomáhá jak lidem, kteří epilepsii sami mají, tak těm, kdo se o nemocné starají v rámci rodiny. Martina Havlová zavedla aranžování květin jako jednu z aktivit každotýdenního setkávání. Jen tak pro zábavu a relaxaci, bez komerčních ambicí. Pak ale vytvořili dekoraci pro jednoho pána, který trval na tom, že jim za ni zaplatí. Tím nevědomky zadělal na první myšlenky na vytvoření sociálního podniku.


Osvěta epilepsie
„Začínali jsme od nuly. Navíc jsme zaměření sociálně, jsme naučení pomáhat lidem a najednou jsme se museli začít učit obchod," vzpomíná na začátky Aranžérie Martina. Nikdo ale od začátku nepochyboval o tom, že projekt přinese společnosti celou řadu kladů. Mimo jiné i co se týká osvětové činnosti. Jednou z aktivit Aranžérie jsou workshopy ve firmách, které se zahajují krátkým povídáním o epilepsii, poskytování první pomoci a službách, které Společnost E nabízí. Martina Havlová sice prošla rekvalifikačním kurzem, ale praxi začala získávat až z prvních zakázek. Dobré jméno se rozkřiklo a zakázek přibývalo. „Dnes jsme soběstační, v pohodě zaplatíme všechny náklady spojené s provozem," pochvaluje si a doplňuje, že veškerý případný zisk půjde na projekty Společnosti E. Mezi největší zakázky Aranžérie dnes patří výzdoba Žofína pro akci Podnikatel roku nebo Obecního domu pro adventní koncert. „Firmy by si od nás nebraly výzdobu jenom proto, že ji dělají epileptici. Je nutné, aby práce byla odvedená profesionálně, bezvadně."


Uvádí se, že 80 % lidí s epilepsií je kompenzovaných medikací nebo jinak. Zbylých 20 % má horší průběh. Zaměstnankyně, které chodí do Aranžérie, mají „zkompenzovanou" epilepsii. Záchvaty mají jednou za dlouhou dobu, jsou schopny docházet do práce. Jen asi polovina má invalidní důchod. Přesto se s jejich zaměstnáváním pojí určitá specifika. „Všichni mají pomalejší tempo jak v tom výkonu pracovním, tak i co se týká pamatování si věcí, pochopení informace, které jim předáváme," vypočítává Martina. „Potřebují klidné zacházení, proto na ně pokud možno nevyvíjíme velký časový tlak."


Ne vždy jde všechno hladce
Že by někdo dostal epileptický záchvat přímo v práci, se nestalo už hodně dlouho. Zaměstnankyně poznají příznaky přicházejícího záchvatu například v podobě zvýšené únavy a předejdou mu medikací. Navíc záchvaty mohou být velmi slabé, jen v podobě krátkých absencí nebo automatických pohybů. Pár těžkých záchvatů proběhlo, ale spíš se to stává klientům, kteří do Aranžérie docházejí na takzvané týdenní aktivizace. Jednou týdně se dveře Společnosti E otevírají klientům, ale i lidem z okolí, a konají se zde různé rukodělné dílny. Kromě aranžování květin to může být třeba pletení košíků. „Je to relax, což má dobrý vliv na jejich zdravotní stav," říká Martina.

„lidé s epilepsií potřebují klidné zacházení, proto na ně pokud možno nevyvíjíme časový tlak.“

Ne vždy jde všechno hladce. Jako na zatím největší drama vzpomíná Martina na zmíněnou výzdobu adventního koncertu v Obecním domě. Součástí zakázky bylo i aranžování dárků pro obchodní partnery a část aranže tvořilo jmelí. V Aranžérii usoudili, že aby to stihli, připraví si dárky v dílně předem, což mimo jiné znamenalo komplikovaně řešit převoz na místo. Na místě se ukázalo, že jmelí bylo ve špatné kvalitě, protože všechno opadalo. „To byla jedna z mých nejhorších chvilek, kdy jsem si říkala: Co teď budu dělat? Chtělo se mi brečet, ale když já se zhroutím, co tu bude dělat těch patnáct zaměstnanců?" vzpomíná Martina s tím, že nakonec se podařilo situaci vyřešit a všechno dobře dopadlo.


Květiny z vlastní zahrady
V Aranžérii nakupují květiny ve velkoobchodě, ale zajímají se o jejich původ. Preferují české květiny, v sezoně koneckonců mají i místního menšího dodavatele. A protože mají za domem zahrádku, vypěstují si třeba levandule sami.


V poslední době se čím dál častěji můžete ocitnout na svatbě, jejíž květinovou výzdobu –
od nevěstiny kytice po květiny na stolech – obstaraly dámy z Aranžérie. Minulý rok měly na starosti pětačtyřicet svateb, letos v dubnu už mají nasmlouvaných dvacet, takže počítají, že loňské číslo bez problémů překonají. Největší sezonou nicméně zůstává období Vánoc. „Mám pocit, že kdo nebude mít adventní věnec z Aranžérie, tak ani nemůže žít," směje se Martina.


Není těch květin už na ně moc? „Od manžela dostanu květinu tak jednou za rok, připadá mu to v mém případě zbytečné. Kytky ale samozřejmě dostávám ráda," říká Martina. Mezi kolegyněmi panuje shoda, že si kytičky dávají navzájem k narozeninám a svátkům.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jiná Obživa / Štěpán Materna > NP č.531 > Příběh Michaela Křivková vzpomíná, jak se dostala k projektu spolkového obchodu Obživa číst dále Jak se tiskne divadlo / Štěpán Materna > NP č.531 > DIY Od stanice metra Želivského je to co by kamenem dohodil. Průmyslový areál sevřený mezi Olšanské hřbitovy a nákladové nádraží ale působí ponuře, jako by se nacházel na dohled od konce světa. K tomu tma a sněhové vločky a bloudící slečna, která se u brány ptá vyjíždějícího řidiče, kde že je ten FutLab. Přidávám se k ní a společně se nám podaří najít nenápadné správné dveře. Ujistím se, že mám v kapse plastové držátko, které se mi utrhlo z moka konvičky a těším se, že se mi dnes večer podaří vytisknout si podle něj nové. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále Dejvické malování / Štěpán Materna > NP č.530 > DIY Říkáte si: přijít někam a něco načmárat na papír, to nic není! Také jsem si to říkal. Jenže pak jsem najednou zjistil, že už čtvrt hodiny sedím za stolem a přemýšlím, co vlastně budu malovat. Když jsem se totiž domlouval s Monikou Kočendovou, majitelkou Dejvického ateliéru, na vzniku této reportáže, byla trochu tajemná. číst dále
celý archiv