NP č.517 > StartérKvětinami proti epilepsiiŠtěpán Materna

Narazíte na ně na svatbě, na veletrhu, nebo jen tak někde v rohu kanceláře. Květinové dekorace dotvářejí prostor někdy dominantně, někdy nenápadně, že si jich skoro ani nevšimnete. A často je mají na svědomí lidé s epilepsií. Sociální podnik Aranžérie při Společnosti E totiž o zakázky nemá nouze.

Na začátku byl koníček jedné ze zaměstnankyň Společnosti E. Martina Havlová má květiny prostě ráda a jejich aranžování jí pomáhalo odreagovat se od starostí, které jí přinášela péče o syna s epilepsií. Společnost E totiž pomáhá jak lidem, kteří epilepsii sami mají, tak těm, kdo se o nemocné starají v rámci rodiny. Martina Havlová zavedla aranžování květin jako jednu z aktivit každotýdenního setkávání. Jen tak pro zábavu a relaxaci, bez komerčních ambicí. Pak ale vytvořili dekoraci pro jednoho pána, který trval na tom, že jim za ni zaplatí. Tím nevědomky zadělal na první myšlenky na vytvoření sociálního podniku.


Osvěta epilepsie
„Začínali jsme od nuly. Navíc jsme zaměření sociálně, jsme naučení pomáhat lidem a najednou jsme se museli začít učit obchod," vzpomíná na začátky Aranžérie Martina. Nikdo ale od začátku nepochyboval o tom, že projekt přinese společnosti celou řadu kladů. Mimo jiné i co se týká osvětové činnosti. Jednou z aktivit Aranžérie jsou workshopy ve firmách, které se zahajují krátkým povídáním o epilepsii, poskytování první pomoci a službách, které Společnost E nabízí. Martina Havlová sice prošla rekvalifikačním kurzem, ale praxi začala získávat až z prvních zakázek. Dobré jméno se rozkřiklo a zakázek přibývalo. „Dnes jsme soběstační, v pohodě zaplatíme všechny náklady spojené s provozem," pochvaluje si a doplňuje, že veškerý případný zisk půjde na projekty Společnosti E. Mezi největší zakázky Aranžérie dnes patří výzdoba Žofína pro akci Podnikatel roku nebo Obecního domu pro adventní koncert. „Firmy by si od nás nebraly výzdobu jenom proto, že ji dělají epileptici. Je nutné, aby práce byla odvedená profesionálně, bezvadně."


Uvádí se, že 80 % lidí s epilepsií je kompenzovaných medikací nebo jinak. Zbylých 20 % má horší průběh. Zaměstnankyně, které chodí do Aranžérie, mají „zkompenzovanou" epilepsii. Záchvaty mají jednou za dlouhou dobu, jsou schopny docházet do práce. Jen asi polovina má invalidní důchod. Přesto se s jejich zaměstnáváním pojí určitá specifika. „Všichni mají pomalejší tempo jak v tom výkonu pracovním, tak i co se týká pamatování si věcí, pochopení informace, které jim předáváme," vypočítává Martina. „Potřebují klidné zacházení, proto na ně pokud možno nevyvíjíme velký časový tlak."


Ne vždy jde všechno hladce
Že by někdo dostal epileptický záchvat přímo v práci, se nestalo už hodně dlouho. Zaměstnankyně poznají příznaky přicházejícího záchvatu například v podobě zvýšené únavy a předejdou mu medikací. Navíc záchvaty mohou být velmi slabé, jen v podobě krátkých absencí nebo automatických pohybů. Pár těžkých záchvatů proběhlo, ale spíš se to stává klientům, kteří do Aranžérie docházejí na takzvané týdenní aktivizace. Jednou týdně se dveře Společnosti E otevírají klientům, ale i lidem z okolí, a konají se zde různé rukodělné dílny. Kromě aranžování květin to může být třeba pletení košíků. „Je to relax, což má dobrý vliv na jejich zdravotní stav," říká Martina.

„lidé s epilepsií potřebují klidné zacházení, proto na ně pokud možno nevyvíjíme časový tlak.“

Ne vždy jde všechno hladce. Jako na zatím největší drama vzpomíná Martina na zmíněnou výzdobu adventního koncertu v Obecním domě. Součástí zakázky bylo i aranžování dárků pro obchodní partnery a část aranže tvořilo jmelí. V Aranžérii usoudili, že aby to stihli, připraví si dárky v dílně předem, což mimo jiné znamenalo komplikovaně řešit převoz na místo. Na místě se ukázalo, že jmelí bylo ve špatné kvalitě, protože všechno opadalo. „To byla jedna z mých nejhorších chvilek, kdy jsem si říkala: Co teď budu dělat? Chtělo se mi brečet, ale když já se zhroutím, co tu bude dělat těch patnáct zaměstnanců?" vzpomíná Martina s tím, že nakonec se podařilo situaci vyřešit a všechno dobře dopadlo.


Květiny z vlastní zahrady
V Aranžérii nakupují květiny ve velkoobchodě, ale zajímají se o jejich původ. Preferují české květiny, v sezoně koneckonců mají i místního menšího dodavatele. A protože mají za domem zahrádku, vypěstují si třeba levandule sami.


V poslední době se čím dál častěji můžete ocitnout na svatbě, jejíž květinovou výzdobu –
od nevěstiny kytice po květiny na stolech – obstaraly dámy z Aranžérie. Minulý rok měly na starosti pětačtyřicet svateb, letos v dubnu už mají nasmlouvaných dvacet, takže počítají, že loňské číslo bez problémů překonají. Největší sezonou nicméně zůstává období Vánoc. „Mám pocit, že kdo nebude mít adventní věnec z Aranžérie, tak ani nemůže žít," směje se Martina.


Není těch květin už na ně moc? „Od manžela dostanu květinu tak jednou za rok, připadá mu to v mém případě zbytečné. Kytky ale samozřejmě dostávám ráda," říká Martina. Mezi kolegyněmi panuje shoda, že si kytičky dávají navzájem k narozeninám a svátkům.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Pět věcí, které jsem se naučil o práci se dřevem / Štěpán Materna > NP č.533 > DIY Kurz Základy práce se dřevem pražského spolku Z pokoje do pokoje není moc o teorii. Nedozvíte se tam o tvrdosti různých dřev nebo obecných zásadách pro práci se dřevem. Tedy pokud se nezeptáte. Na kurz chodí návštěvníci s vlastními projekty, se kterými si nevědí rady a potřebují kromě dílenského zázemí i slovo odborníka. Na tříhodinovém večerním kurzu není na dlouhé povídání kdy, protože i práce se dřevem chce svůj čas. číst dále Nejdřív střecha / Štěpán Materna > NP č.516 > Startér Vojtěch Sedláček v rámci svých firem ProVás a Obslužná zprostředkovává práci osobám se zdravotním omezením. „Když jsem ale zkoušel zaměstnávat lidi bez domova, zjistil jsem, že to nejde. Hledal jsem tedy jiné způsoby, jak jim pomoci, a narazil na koncept Housing First,“ popisuje začátky projektu Nejdřív střecha. číst dále Dejvické malování / Štěpán Materna > NP č.530 > DIY Říkáte si: přijít někam a něco načmárat na papír, to nic není! Také jsem si to říkal. Jenže pak jsem najednou zjistil, že už čtvrt hodiny sedím za stolem a přemýšlím, co vlastně budu malovat. Když jsem se totiž domlouval s Monikou Kočendovou, majitelkou Dejvického ateliéru, na vzniku této reportáže, byla trochu tajemná. číst dále Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále
celý archiv