NP č.517 > KulturaAntifeministická antiutopieIvan Adamovič

Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme.

Podobný tón jako bych slyšel při četbě nového románu Petry Hůlové Stručné dějiny hnutí (vydal Torst). Není to poprvé, kdy autorka použila princip jakési samomluvy, vnitřního monologu, který postava vede především sama se sebou. Protistrana jako by ani nebyla zapotřebí.


Jestliže postava dívky ztělesněná ve Vorlově krátkém filmu byla vykreslena jako oběť sebestředného frajírka, v románu Petry Hůlové se všem ženám dostalo za podobná příkoří mocného zadostiučinění. Představte si svět, ve kterém se hnutí MeToo (nejde prostě nepomyslet na tuto souvislost) strašlivě vymklo z rukou. Ženy sdružené v mohutné mezinárodní Hnutí si řekly, že nerovnou končetinu zlomí a narovnají po svém.
Dystopický svět blízké budoucnosti tu vysvítá postupně, prostřednictvím líčení běžných denních procedur vypravěčky Věry, která je zasloužilou pracovnicí Instituce. Pečuje o blaho svých klientů a připravuje je na jednotlivé fáze zkoušky, po jejichž absolvování je možné ústav, jenž býval dříve masokombinátem, opustit. Pravda vychází najevo po kouskách. Klienty jsou muži, kteří svým myšlením uvízli ve „starosvětě" a přežívají v nich macho pudy. Ačkoli je jim neustále namlouváno, že se vše koná pro jejich dobro, nejsou v Instituci tak úplně dobrovolně. Buď je sem napůl omámené přivezly jejich nespokojené manželky, nebo byli sebráni jako zatoulaní psi rovnou na ulici a dovezeni násilím v antonu.
Oficiálním účelem převýchovy je zbavit muže starého pohledu na ženy. Ve skutečnosti jsou z nich pomocí nejrůznějších metod vyráběni bezpohlavní jedinci s do země zadupanou sexuální apetencí. Mohou se ukájet jedině při pohledu na plakáty zralých žen s povislými tkáněmi, aby si pavlovovským reflexem osvojili, že pravá krása ženy je ta vnitřní. Vzpurnější jedince, kteří převýchovu nepochopili, čekají měsíce ve smrdutých samotkách nebo elektrošokové helmy na hlavu. Čas od času to někdo nevydrží a spáchá sebevraždu nebo se uškvaří na elektrickém ostnatém drátu nataženém kolem zařízení.


„Přemýšlím, co by mi ve světě mimo masokombinát chybělo nejvíc. A je to moc nad osudy zapřáhnutá do dobré myšlenky," říká si uspokojeně Věra.

 

představte si svět, ve kterém se hnutí meetoo strašlivě vymklo z rukou...


S naší zkušeností s komunismem není možné nespojit si frustrovanou, omezenou protagonistku s kádry, které přistřihovaly osudy lidí v komunistickém Československu. Podobně jako v knize Strážci občanského dobra z roku 2010 používá Hůlová trik, že příběh vypráví z pohledu těch „špatných", čímž mu dodává zvláštní, jakoby podvratný podtón. Tato (anti)feministická antiutopie funguje především na rovině jazyka. Ani ne tak ve spoře vykresleném světě, ale zejména v jazyce, v těch zvláštních, zašmodrchaných a často téměř nesrozumitelných souvětích můžeme číst veškerou hrůzu znásilněného myšlení. V podivné směsi intelektuálních pojmů (zvlášť oblíbený je „diskurs") a zupácké mluvy, v blahosklonném pohledu na internované muže, jenž je nedovede vnímat jako dospělé tvory, ale spíše jako zlobivé děti. Věra, která sama žádné děti nemá a která si ani nedokázala udržet žádného partnera, našla v této práci „vrchní bachařky" dokonalou substituci rodinného štěstí.


Podobně jako Jiří Gruša ve svém románu Mimner (Listy z Kalpadocie) ukazuje Hůlová, že násilí často začíná právě v jazyce. Ohýbáním slov se ohýbá realita. Ohýbáním reality se ohýbá člověk. Jen ve Stručných dějinách Hnutí jde spíše o to, jak jazyk ohnutou realitu reflektuje, než aby sám instrumentálně sloužil k její úpravě. Petra Hůlová se však vydala nesnadnou cestou, protože pokřivené myšlení vede k pokřivenému stylu, takže je kniha poměrně těžko stravitelná. Pokud ale přistoupíte na tento autorčin úmysl a budete číst román s určitým jazykovým a kognitivním odstupem, zjistíte s překvapením, že je to kniha nečekaně a nesmírně vtipná.

 


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Terapie tmou / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura H. P. Lovecraft zemřel v roce 1937, jeho i v češtině vydané spisy se vejdou do pěti nepříliš tlustých knih, ale stopa, kterou zanechal v hrůzostrašném žánru, nikdy nezarostla. Ba naopak, zařezává se do těla lidské imaginace stále hlouběji. Existuje řada českých umělců současnosti, kteří mohou hovořit o lovecraftovském doteku ve vlastní tvorbě. číst dále Explodující Kmeny / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Rappera a výtvarníka s přezdívkou Vladimir 518 jednou napadlo, že by bylo hezké udělat knihu o současných subkulturách, knihu výpravnou, podpořenou penězi jednoho pivovaru. Tak vznikly dnes již legendární Kmeny. číst dále Architektura prožitku / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura Výstava, na které se pěkně zapotíte Studio H3T Architekti pro tuto výstavu vytvořili venkovní několikapatrovou saunu. Vzhledem k omezené kapacitě sauny je nutná včasná rezervace. Vstup je možný pouze po jejím potvrzení. číst dále Prozření starého kyberhipíka / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Jaron Lanier býval v 90. letech věrozvěstem kyberkultury. Člověk by očekával, že v současnosti bude spát na vavřínech uskutečněného snu.   číst dále O díře z trychtýře / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Může fungovat knížka pro děti o postavě, která vlastně není?   číst dále Po práci legraci / Ivan Adamovič > NP č.491 > Nad knihou Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu, to je úžasná knižní sbírka podvratných vtipů z dob socialismu sestavená Janem Nejedlým a Jakubem Šofarem. Na jaké vtipy si z doby reálného socialismu pamatují naší prodejci? číst dále Pohádka bez andělů! / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Bývá zvykem ke konci roku chystat výtvarné výstavy, které mají lidový či pohádkový ráz. Letos se tohoto úkolu chopila Galerie Smečky s výstavou Pohádka – Motivy českého symbolismu a secese. číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv