Na výdejně jsme jim udělali průkazky a oni se mezitím zdravili a fotili s nadšenými prodejci, kteří si chodili nakupovat časopisy. Pak jsme sedli do taxíku a jeli na Ládví, kde si prodej NP měli zkusit. Proplétáme se podvečerní zácpou a Rosťa Novák starší říká, že mu nikdy nikdo nepopřeje vše dobré tak srdečně a upřímně jako lidi z ulice. Říkám, že by člověk mezi bezdomovci čekal hajzly, násilníky, nemravy a sprosťáky, ale že je to právě naopak, že většina našich prodejců má podle mých pozorování měkké srdce, že to jsou dobráci, kteří právě na tohle svoje srdce v životě dojeli. V tu chvíli se do našeho hovoru zapojí i do té doby tichý řidič a my zažijeme něco jako ránu mezi oči. Vzdělaného taxikáře.
„Ono je to daný systémem vzdělání, který u nás máme," říká řidič. „Veškerý důraz se klade na vědomosti, ale já si myslím, že by se ve školách mělo učit spíš o zdravém přístupu sám k sobě. Mít citlivý srdce je skvělá vlastnost. Je ale potřeba naučit se říkat ne a uvědomit si, že moje měkký srdce není v tomhle světě tím problémem a že když na něco řeknu ne, že to není akt sobectví, ale je to akt sebelásky, kterej nám pomáhá přežít. My jsme ale odmala vedený k tomu, abychom autoritám na všechno říkali ano, protože pak se nám dobře povede. Jenže když nebudete naslouchat svýmu vnitřnímu hlasu, nikdy se vám nenaplní vaše vnitřní sklenice. A jedině z plných sklenic lze smysluplně rozlévat druhým lidem svoji energii." Adamovi, který nás veze, letos zemřel otec. Ten hned po revoluci založil taxislužbu, která funguje dodnes. „Když táta umřel, nebyl jsem si jist, jestli chci pokračovat v jeho odkazu. Už dřív jsem přemýšlel, jestli je prostředí taxislužby pro mě. Mě zajímá psychologie a chci ji studovat. Nakonec jsem ale dospěl k tomu, že když do toho vnesu svoje myšlení a zdravý věci, který se z psychologie učím, že to taxikářský prostředí můžu změnit a zkultivovat. Uvědomil jsem si, že psychologie je všude kolem mě a dotýká se naprosto všeho, co žijeme. I naší taxislužby."
Když na Ládví z toho kouzelného taxíku vylezeme, koukáme po sobě dost nevěřícně. Nakonec si odkašle Dušan Sitek a pronese: „Ten člověk je inteligentnější než my všichni tři dohromady a to bys v taxíku fakt nečekal..."
Adamovi, který řídil náš taxík, je 21 let.
