„Lidštější než sám člověk," znělo motto společnosti Tyrell, která ve filmu Blade Runner vyráběla replikanty – umělé lidi vybavené umělou inteligencí, ovšem s podivuhodně lidskými city. Magazín Science si pokládá otázku, zda se i nefiktivní umělá inteligence nemůže nevyhnutelně posunout do stavu, kdy bude i ona trpět zcela lidskými mentálními pochody a problémy. Neuronová síť, která je základním modelem pro dnešní umělé inteligence, je syntetickým odrazem struktury myšlenkových pochodů v lidském mozku; proč by tedy umělá inteligence nemohla začít halucinovat stejně jako těžce zkoušená mysl člověka? A když začne mít „ghost in the shell", umělá inteligence ve strojové mašině, těžké deprese, kudy do ní budeme sypat antidepresiva?
Neurovědec Zachary Mainen z libanonského výzkumného ústavu Champalimaud Centre for the Unknown pro magazín Science předestřel pozoruhodnou vizi toho, jak by mohla taková umělá inteligence do problémů s depresemi sklouznout. V rozhovoru odkazuje na nový obor tzv. „computational psychiatry", čili aritmetické či výpočetní psychiatrie, v níž se kromě jiných zajímavých věcí používají také algoritmy umělé inteligence k tomu, aby modelovaly myšlenkové pochody psychiatrických pacientů; a pokud lze provést něco takového, říká Mainen, proč by se to nemohlo přihodit i obráceně? Proč by „mašina", na níž simulujeme člověka, nemohla trpět stejnými problémy jako člověk sám? Dojít by k tomu podle něj mohlo v momentu, kdy se budou vědci pokoušet osadit umělou inteligenci něčím na způsob serotoninu. Serotonin je pověstným hormonem „dobré nálady", jehož nedostatek vás může vykoupat v blátě klinické deprese jako Titanic Leonarda DiCapria ve vlnách severního Atlantiku, ale vzhledem k jeho nezbytnosti pro vnitrofiremní komunikaci lidského mozku je to také něco, co se může projevit jako nezbytná součást toho, aby získala i umělá inteligence znaky skutečného myslícího tvora. Podaří-li se umělou inteligenci k dobru věci osadit nějakou syntetickou náhražkou serotoninu, může se pak logicky dostavit i vedlejší efekt – a nejinteligentnější počítač na zeměkouli se může začít podobat depresivnímu robotovi Marvinovi ze Stopařova průvodce po galaxii, který je sice padesáttisíckrát inteligentnější než člověk, ale v knize je popisován takto: „V jednom koutě zhrouceně seděl robot. Zářivě lesklá kovová hlava mu bezvládně visela mezi zářivě lesklými kovovými koleny."
