NP č.495 > Život prodejceTady prodávám, tady je to mojeJakub Yellen

Prodej NP je pro naše prodejce nejen možností vydělat si na základní životní potřeby. Když každý den prodáváte třeba u pražského metra, stanete se brzy součástí zdejšího ekosystému. Poznáte se nejen s denně procházejícími lidmi, ale také se zaměstnanci z okolních stánků a obchodů. Tohle je pár příběhů o tom, že prodej NP nemusí být vždy jen o penězích. Že je to návrat do života se vším všudy.

Podle statistik pražského dopravního podniku je nejzatíženější stanicí metra I. P. Pavlova, kudy denně projde přes 118 tisíc lidí. To je zřejmě nepředstavitelný zážitek pro někoho, kdo je plachý a lidí se spíše straní. I takoví lidé prodávají Nový Prostor. Ať už plaší, nebo ti průbojnější, všichni se shodují na jednom: nejhorší je při prodeji NP lidská lhostejnost. „Já nepotřebuju, aby si ode mě koupil časopis každej, kdo jde kolem," svěřoval se mi nedávno prodejce Olda z Vltavské, „mně stačí, když mi lidi odpovědí na pozdrav, kývnou hlavou nebo se usmějou." Tahle věta nás vyprovokovala k akci. Vzali jsme foťák a diktafon a kousek od I. P. Pavlova, na náměstí Míru, našli sympatického prodejce NP Miloše. Tomu předchází pověst extrémně komunikativního člověka, který by „výrobu a údržbu" mezilidských vztahů mohl vyučovat. Je na něm vidět, že ulice je jeho živel a že pro pouliční obchodování má vysloveně talent. I když nevydělává statisíce, je v podstatě spokojený.

Strážníci se mě denně optají, co je nového. jsem taková jejich místní spojka.

Časopis prodává na obou stranách tramvajových zastávek a znají ho úplně všichni místní prodavači. „Protože při prodeji spíš mezi lidma chodím, holky z obchodů hned vědí, že jsem tady." Miloš zná prodavačky jménem a ví, kdy která bude v práci. Ať už je to cukrárna, květinářství, nebo stánek s hotdogy. „Já znám nejenom ty prodavačky, ale i majitele těch stánků a obchodů," směje se a k našemu údivu bez váhání přiřazuje jednotlivým provozovnám jména vlastníků. To nás přivádí k otázce, jak dlouho tady vlastně prodává. „Jsem tady něco přes rok," říká Miloš a pohledem zabloudí k nedalekým lavičkám v parku před kostelem. „Á, támhle sedí paní Helena. Vždycky, když je venku, poznám, že bude hezky. Je to moje rosnička." Hned nato se z útrob stánku s květinami vykloní zrzavá prodavačka a volá: „Dneska mě ten váš prodejce ale zlobí. Ráno slíbil, že mi dojde pro vodu do konví, a ještě tam nebyl. A jsou dvě odpoledne!" Miloš nám vysvětluje, že se holkám nabídl chodit pro vodu do protější cukrárny. Na oplátku si u nich může nechávat věci, když si jede na výdejnu pro časopisy. „Každou chvíli je taky tahám z průšvihu. Mají dveře zvenku na kouli, a když si je zabouchnou, lezu tím úzkým prodejním okýnkem dovnitř. Je to skoro na denním pořádku." Kromě prodavaček zná Miloš i místní strážníky. „Jsem taková jejich spojka," říká. Ptají se ho, co je nového, kdo se dneska opil a ve kterém křoví se válí. Mají v něm svoje prodloužené oči, díky kterým je na náměstí Míru klid. „Znám se samozřejmě i s místníma bezďákama. Jednou se mě ptali, jestli bych jim nedal na benzin. Ptám se: A vy máte auto? A voni, že na víno, tak jsem je poslal prodávat Novej Prostor, načež někam poslali oni mě..." rozřehtá se a provozní teplota jeho vyprávěcích schopností už se přímo vaří. Stáčíme hovor na vztahy s jeho zákazníky. Miloš má zhruba 150 pravidelných kupujících. „Jestli chcete být úspěšný, musíte s těma lidma umět promluvit nejen o Novém Prostoru, co v něm je a kolik stojí. Musíte taky umět říct: Teda paní, vám to dneska sluší ještě víc než včera. Ideální přístup je, že se s někým zapovídáte a časopis mu prodáte mezi řečí,
že si toho vlastně skoro nevšimne.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Sen o české Africe / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Po 1. světové válce někteří Češi podlehli imperiálním choutkám. Co kdybychom po poraženém Německu získali Togo? Pokud se o tom mezi evropskými diplomaty kdy jednalo, tak pouze v kuloárech. Historik a spisovatel Pavel Kosatík se ale zamýšlí, jakými bychom byli koloniálními správci a jak by to ovlivnilo naše další dějiny. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Tady je moje. Tady je tvoje. / Darek Šmíd > NP č.495 > Téma čísla Lidská kolonizace Marsu se nebude potýkat s Marťany, ale s tím, jak si rozdělit jeho území. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále
celý archiv