NP č.516 > Téma číslaVelká květinová žraniceJakub Yellen

Na samém konci března jsme se příjemně vyvenčili na procházce s bioložkou Janou Vlkovou, kulinární koučkou a znalkyní volně rostoucích jedlých rostlin, která nás pozvala do Divoké Šárky k bohaté jarní degustaci.

Sraz jsme měli na točně na konečné tramvají, a když jsme tak koukali do šedých luk a černých kontur stromů, říkali jsme si, jestli to letošní jaro paní Jana trochu nepodcenila. Byla v podstatě ještě zima a stepi nejrozsáhlejšího z pražských parků, Divoké Šárky, sotva opustil sníh a mráz. Kde by se tady vzaly nějaké jedlé rostliny? Ale paní Vlková přišla usměvavá a první, co udělala, bylo, že nám na uvítanou nalila domácí ořechovici. Podezříváme ji, že v ní bylo víc než to, protože od té chvíle jsme kytky viděli všude. „Jé, sedmikráska!" radovali jsme se z první, ještě než jsme vyprázdnili ořechové kalíšky. O kousek dál ve stráni rostl vlaštovičník, ze kterého po zlomení lodyhy teče oranžové leptající mléko. Sice to není k jídlu, vlaštovičník je dokonce jedovatý, ale rostou, ony fakt rostou! To hlavní mělo teprve začít.


Jsme ve hře
„Všechny jarní byliny, které vám dneska ukážu, jsou nejlepší na salát, jsou jemné, a proto jsou nejlepší syrové. I náš metabolismus je na jaře nastavený na syrovou podobu," vysvětluje paní Jana, když zvolna sestupujeme do údolí Šáreckého potoka. Dole máme kousek od cesty první opravdový úlovek – rozrazil perský (Veronica persica). „Rozrazilů je spousta druhů, tenhle se dá jíst, ale je dost tuhý," říká paní Vlková a z konvičky s rozprašovačem stříká na rozrazil vodu, abychom mohli ochutnat. Upřímně, chuť nic moc, leda kdyby šlo o život. Tenhle Peršan, jak už název napovídá, není původní druh, pochází ze severu Íránu. Má ale překrásný miniaturní květ, což nám prozrazuje až dvacetinásobné zvětšení lupy. Jsme ve hře. Tohle bude super vycházka všech smyslů.


První zajímavá chuť
Na buližníkových skalách kolem Šáreckého potoka roste spousta druhů skalniček. Z těch jedlých jsme našli kobercové porosty rozchodníku bílého (Sedum album). Seříznuté špičky masitých zelených až načervenalých listů chutnají šťavnatě a překvapivě lahodně, trochu jako kedlubna. Obdivujeme jejich červenou barvu. „S těmi barvami je to tak, že rostliny, když dobře metabolizují, mají v sobě zelená barviva," vysvětluje paní Jana. „Pokud jsou ale ve ztížených podmínkách, třeba v zimě, tak se jim metabolismus zpomalí a místo zelených vylezou na povrch barviva červená. Podle toho poznáte rostlinu, která se vzpamatovává z nějakých těžkých podmínek. To samé se děje na podzim, když začnou omrzat listy, třeba javory se hodně zbarvují do červena." Hned vedle rozchodníku bílého roste i rozchodník nachový, ale ten nám paní Vlková ochutnat nedovolí, je ještě příliš mladý a taky prý nemusíme sežrat všechno.


V loučce přímo u potoka nacházíme čerstvě rašící bršlici kozí nohu (Aegopodium podagraria), úporný plevel vytvářející rozsáhlou síť podzemních oddenků, které musíte z půdy do posledního vysbírat, chcete-li se jí zbavit. Kozí noha se jí říká proto, že první list má na konci výrůstek ve tvaru malého kopýtka. Chuťově připomíná petržel a po ochutnání vás všechny myšlenky na její mýcení přejdou. „Pokud byste si ji chtěli cíleně pěstovat do salátu, je třeba ji posekat dřív, než přijde do květu, její lahodné mladé lístky totiž vyraší znova. Tímto způsobem ji můžete mít celoročně," radí paní Vlková.

VYRAZILI JSME S PANÍ VLKOVOU NA SALÁT. NA  SYROVÉ BYLINKY, CO ROSTOU HNED U CESTY.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vrátit smrt do života / Jakub Yellen > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY A NAŠE TABU Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Naše čtecí babička / Jakub Yellen > NP č.514 > Téma čísla Navštívili jsme mateřskou školu, do které chodí senioři číst dětem pohádky. Geniálně jednoduché. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále Seniorajťáci / Jakub Yellen > NP č.493 > Startér Jak naučit babičku, co jsou ta divná slova jako fejsbuk, lajk nebo vocap. Unikátní služba, kterou jednou možná budeme potřebovat všichni. číst dále Kniha, která propojila svět / Jakub Yellen > NP č.496 > Kultura René Nekuda je úspěšný lektor tvůrčího psaní, cestovatel a bloger. Až do svých devatenácti let nic z toho dělat nechtěl. Před dvanácti lety se přihlásil do „první tištěné reality show“ Hledá se dobrovolník do Keni, kterou spolupořádal Nový Prostor, a všechno v jeho životě se obrátilo vzhůru nohama. Loni v říjnu vydal unikátní sbírku povídek HAKUNA MATATA – projekt malých gest, jak mu říká – čímž události, které v roce 2005 vtrhly do jeho života jako velká voda, definitivně dokroužil. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv