NP č.515 > Téma číslaTovárna na neopakovatelnoPavel Štorek

„Je fajn zavzpomínat si na 90. léta,“ říká umělecký ředitel festivalu 4 + 4 dny v pohybu Pavel Štorek, který letos už po třiadvacáté hledá pro svůj festival opuštěnou Prahu.

V té době vznikalo v Praze mnoho míst, dočasně, jen na krátkou chvíli, a pak zmizelo. Třeba Bunkr, Black Hand v Dejvicích; nebo Azylum, to byla parta Amíků, kteří ilegálně obsadili prostor v Bartolomějské ulici a hluboko v podzemí tam točili zdarma pivo, pořádali fantastické koncerty, projekce, divadlo; nebo ULUV, Ústřední dům lidové kultury na Národní třídě, kde hrál Lou Reed a dnes je tam sklad bot z Číny.


Pro mě byla doba devadesátek dobře čitelná v určitém prožitku, věci byly i jasněji rozdělené. Jako divadelník jsem se chtěl tenkrát programově vyčlenit od takzvaných černých divadel (Black Theatre), která tu vznikala hned po revoluci jako atrakce pro turisty. Hrozně mě štvalo, že se určitý segment nečinoherního divadla transformoval v tenhle paskvil; radši jsem sem chtěl přivézt zahraniční soubory, které by byly na výši kvalitou.


S kamarádkou z Čečenska, která přijela do Prahy s petrohradským souborem DEREVO, jsme založili soubor Leen Teatro, s nímž jsme na začátku 90. let cestovali po Evropě. V roce 1996 jsem reagoval na výzvu Nadace Člověk v tísni a absolvoval turné po Bosně a Hercegovině přes válečné koridory. Po zhlédnutí tragédie lidských osudů jsem pozval tamní soubory, které si prošly válkou, do pražského klubu Roxy – a to byl vlastně vznik festivalu 4 + 4 dny v pohybu; měla to být jednorázová akce, ale my si řekli, že by bylo dobré zvát do Čech divadelníky ze zahraničí, kteří by nebyli mainstream. Roxy bylo fajn, ale my jsme chtěli vytvářet a provokovat „site-specific" projekty, čili pobytové tvorby určené vždy pro jedno konkrétní místo. Prvním z nich byla v roce 1998 čistička odpadních vod v Bubenči. Dalším prostorem bylo v roce 1999 ČKD Karlín. Vše jsme měli potvrzené smluvně, na hranu legality se to dostávalo spíš v průběhu těch akcí třeba z hlediska bezpečnosti. V čističce jsme neměli statika, a když jsme skončili, zjistilo se, že se nám tam mohl utrhnout balkon s lidmi. V ČKD jsme zase zakrývali díry a vylévali oleje; bylo to jen chvíli poté, co tam byl ukončen provoz. Tuším, že Míra Janků tam točil dokument o lidech, kteří tam ještě chvíli předtím pracovali a kteří po ukončení provozu ČKD sedávali naproti v hospodě, neměli práci a nadávali i na nás, co tam děláme. A my jsme je z těch hospod, kde se upíjeli, pozvali k nám a zapojili jsme je do příprav festivalu.

Dva měsíce v roce jsme byli komuna.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Pavel Štorek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Temné kouty srdcí / Stanislav Komárek > NP č.515 > Jiné čtení Rakouský etolog Konrad Lorenz uvedl do moderního světa tezi, že agresivita v duších lidí a zvířat vzniká spontánně, má jakýsi biologický význam a nevybíjena se hromadí jako voda za přehradou. číst dále 90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. číst dále O mužích, zakázaných pudech a odložených ženách / Benjamin Slavík > NP č.515 > Kultura Italský režisér Luca Guadagnino natočil jeden z nejoceňovanějších filmů. Nahlédnete-li jej zblízka, zjistíte, že je víc, než by se mohlo zdát. Následující esej otevírá vzájemně provázané prostory filmu Dej mi své jméno. číst dále
celý archiv