NP č.494 > KulturaCo dělá v galerii záchodová mušle?Ivan Adamovič

Že děti nečtou, to slýcháme pořád. Jak je to s chutí dětí seznamovat se s výtvarným uměním? Dnes je naštěstí už stále běžnější součástí galerie místnost pro hravou výuku školáků, interaktivní program, začínají vycházet specializované knihy. Bude to stačit?

„Dobré umění vám změní život," odpovídá lektor Ondřej Horák na otázku, jak vysvětluje dětem důležitost obrazů. Autor těchto řádků to může potvrdit. Když jsem navštěvoval gymnázium, objevil jsem knihovnu Uměleckoprůmyslového muzea. V ní se dalo – několik let před listopadem 1989 – listovat zahraničními publikacemi o výtvarném umění a seznamovat se s obrazy, které byly na míle daleko od tradičních van Goghových slunečnic ve váze, jejichž reprodukce visela ve škole na chodbě.


Tak jsem objevil Dalího, a především jeho kolegu surrealistu, Reného Magritta. Jeho pravidelné lekce o tom, že realita je magická a v zásadě nepochopitelná, mocně rezonovaly s tím, co jsem beztak nějakou dobu cítil. Z knihovny jsem pokaždé odcházel jako omámený a na svět jsem se díval s jistým podezřením o jeho pravosti. Každou chvíli jako bych očekával, že se někde odloupne kousek mého zorného pole a za ním se objeví něco docela jiného.


Až do takových krajností asi není třeba školáky zavádět, ale přinejmenším lekci, že existuje více způsobů nahlížení na skutečnost, nám zrovna umění může dát velmi snadno.

Moderní umění umí být i protivné, ale takový může být i váš soused. Hlavně se neuzavřít.

Jako lektor návštěvníků prošel Ondřej Horák několika galeriemi včetně ambiciózního kutnohorského GASKu. Nyní jej však zaměstnává galerie, která není pro podobné aktivity úplně typická – Rudolfinum. Není totiž galerií v tradičním slova smyslu, se skladem plným obrazů a stálou expozicí, ale pouze výstavní síní, kde však předvádí umělce nejslavnějších jmen z celého světa. Když Ondřej dostal od ředitele Rudolfina Petra Nedomy nabídku vytvořit zde interaktivní výukové centrum, chvíli váhal, zda je tu na svém místě. Nabídka ale byla míněna vážně a podmínky, které dostal, vyhovovaly všem jeho představám.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dobrý psychopat / Redakce > NP č.494 > Téma čísla Když se řekne psychopat, vybavíme si někoho v lepším případě nesnesitelného, v horším případě okolí nebezpečného. Jsou ale vlastnosti, díky kterým lidé s psychopatickými rysy mohou hrát ve společnosti kladnou a zásadní úlohu. Psychopat díky absenci emocí a strachu může činem na hraně totálního rizika posunout lidstvo vpřed. Hledáme dobrého psychopata! číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále NáZNAK / David Háva > NP č.494 > Startér Chtějí dělat věci, co mají smysl. A mít práci jako srdcovou záležitost. Když se jich na něco ptáte, tak vás slyší. Přesto vyvinuly zážitkovou hru, která má přiblížit svět neslyšících. číst dále Zvířata bez domova / Jak to vidí prodejce / Libor Hruška > NP č.494 > Život prodejce Osmiměsíční Blondie a dvouletá Elsa dělají společnost Vladimírovi v obytné buňce, kterou má pronajatou od radnice Prahy 9. „Mám se o koho starat, komu se svěřit a mám pocit, že nejsem sám. To je jedna věc, zároveň mě ale taky má kdo chránit, nemusím shánět paralyzér, nůž nebo jinou zbraň. Když lidi uvidí velkého psa, dostanou strach. Mnoho lidí z řad bezdomovců bylo zabitejch a já si myslím, že kdyby měli pejska, tak by bylo těch životů zmařenejch mnohem míň. Pes na nebezpečí opravdu dokáže dobře upozornit,“ říká Vladimír, ale dodává, že pes musí být dobře vycvičený a živený. číst dále
celý archiv