NP č.506 > Téma číslaHurá! Mašina!Redakce

Kolem železnice se tetelí taková intenzivní, čímsi neodolatelná a neodbytná aura. Jako by nějakou magnetickou silou k sobě tato aura přitahovala vše, co se kolem ní mihne.

„Vlak! Jede vlak!" Málokoho to činí lhostejným, dokonce i ty, kterým třeba vlak denně burácí pod okny domu. Stačí se k železnici přiblížit, ke kolejím, k mašině, k nádraží, a neznáme člověka, ve kterém by se něco nepohnulo. Tohle umí jen železnice. A finanční úřad. Ale železnice je tedy, aspoň za nás, rajcovnější.


Aura železnice si přivlastňuje nejen veškerou pozornost každého, kdo se v její blízkosti objeví. Přivlastní si i čas a prostor, které lidstvu už dávno zrelativizovalo právě cestování po dráze. Kdo se jednou nechá zaměstnat na dráze, má to často na celý život. Bývá to životní mise. Kam jednou člověk položí koleje, krajinu kolem nenávratně změní. Svět kolem tratí jako by žil v paralelním vesmíru, v železitou vůní prosyceném, podmanivě svébytném světě. Kolem nádraží se vždy shlukoval život ve svých fantazijních přesazích. Lidé dobíhající vlak, aby začali nějaké velké dobrodružství. A z neopakovatelné nádražky je pozorující pánové, kterým nad pivem den co den mezi prsty protečou desítky spojů. Není divu, že železnice v lidech probouzí velmi specifickou imaginaci a kreativitu. My jsme se rozhodli představit vám několik lidí, kteří v železničářském vesmíru našli své kreativní já.


Mimo jiné třeba ženu, ve které síla vlaků a jejich hromovitý zvuk probouzí vášeň k focení. Pozoruhodného muže, který velkou část svého života systematicky projížděl všechny železniční spoje Evropy, tak dlouho, dokud se v tomto oboru z něj nestal mistr starého kontinentu. Nebo pána, který od své maminky odkoukal základy vyšívání a poté, co každý den končí směnu jako vlakvedoucí, vyšívá své zamilované mašiny. A v neposlední řadě muže, který v michelském depu kolejových vozidel svépomocí sestrojil několik diagnostických jednotek pro údržbu a servis klimatizačních zařízení souprav City Elefant. Samí na první pohled nenápadní lidé, kteří s vámi dost možná cestují v kupé nebo posedí v nádražce. Lidé, kteří v železničářském světě našli svůj vlastní, malý, skvělý vesmír, který v nich probouzí to nejlepší.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Dýcháme za paní Jitku / Redakce > NP č.506 > Život prodejce Koncem září zkolabovala jedna z nejlepších prodejkyň Nového Prostoru paní Jitka. Pravidelně ji v posledních letech můžete vídat na zastávce tramvají na náměstí I. P. Pavlova. S naší facebookovou komunitou jsme dali dohromady unikátní happening na její podporu. číst dále Mojí největší zbraní je oční kontakt - prodejce Leoš z metra Pankrác v Praze / Jakub Yellen > NP č.506 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezlidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále
celý archiv