NP č.504 > VIP RozhovorVšichni musíme v životě bojovat. Prodejkyně Olga versus Michal DavidOlga

Když zavoláte paní Olze na telefon, ozve se vám do tůtání písnička Michala Davida. Prodejkyně NP paní Olga je skalní fanynka Michala Davida a se svým idolem se potkala v pražském Divadle Broadway mezi zkouškami muzikálu Muž se železnou maskou. Při rozhovoru v divadelním zákulisí Olga s Michalem zavzpomínali na dětská léta i nepříjemné životní zkušenosti.

Olga: Pane Michale, já se na vás koukám pořád v televizi, ať už jste na tom, či onom programu. Vy máte v sobě takovýho temperamentu – hrajete, zpíváte, skáčete. Já na to vždycky koukám a říkám si, kde tu energii berete?
Michal: Zatím ji naštěstí ještě mám. (smích)

 

O: Hodně se věnujete i charitě, že jo?
M: Mám toho docela dost, teď 23. září budu zpívat v Berouně pro postižené děti, 26. září děláme charitu pro děti ze sociálně slabých rodin a dětských domovů v rámci projektu La Sophia. A zvlášť ke konci roku toho bude hodně.

 

O: To já jsem bojovník jinej. Před čtrnácti lety jsem se dostala na ulici a jedenáct let jsem na ní žila.
M: Jak se to stane?

Dneska žiju třetím rokem v sociálním bytě na Černým mostě, to jsem si vybojovala.

O: Stane se to, poslouchejte. Měla jsem sociální pracovnici, která mě uvrtala do toho, abych šla do předčasnýho důchodu. Já ji poslechla, dali mi malej důchod, zvýšili mi nájem a hotovo. Tři měsíce nezaplatíte, přijde vám dopis od právníků, do čtrnácti dnů vystěhovat bez náhrady, bez soudů a nazdar. Tak takhle jsem se dostala na ulici. Celou dobu jsem ale bojovala.
M: Žila jste doslova na ulici?

 

O: Jedna bezplatná právnička mně poradila: nechoďte v žádným případě na ubytovnu. Jak půjdete na ubytovnu, nedostanete nikde nic. Tak jsem chodila jedenáct let po azylákách. Čtyři roky v kuse jsem byla, pane Michale, na lodi Hermes. To jsem zkusila jak pes, to si nedovede nikdo představit.
M: Je hodně takových lidí?

 

O: Strašně. Ale to jsou lidi, kteří se nechtějí odrazit. Propadnou alkoholu, chlastaj, spějí na lavičce a je jim to jedno. Přitom mají možnost se jít na charitu převlíknout, dostanou tam i najíst. Oni nejdou, stojej na ulici, natáhnou ruku, paní jim dá desetikorunu a ještě je to málo, protože krabicový víno stojí dvacku. Toho jsem byla svědkem, protože prodávám Nový Prostor v Jindřišský a oni kolem mě chodí na Hlavák, takže jsem v tom směru. To byste nevěděl, co já všechno zažiju.
M: Jak žijete dneska, podařilo se vám díky prodávání Nového Prostoru odrazit?

 

Když jsem chtěl v šestnácti někam vyjet, tak mi nedali pas, protože jsem byl z rodiny emigranta. směju se, když o mně říkají, že jsem komunistický zpěvák. 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Olga VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

celý archiv