NP č.500 > HappyEndiNejsem tak naivníJakub Yellen

Na fotce vidíte Američana Petera v dobách, kdy mu nezbývalo než v Praze prodávat NP. Dnes je tenhle nomád zase na cestách, vypátrali jsme ho po e-mailu.

Z Ameriky jsi odešel na protest proti válce v Iráku a v Evropě jsi žil na ulici mimo jiné i v Amsterodamu nebo v Berlíně. Můžeš to nějak porovnat s Prahou?
Amsterodam je hodně drsný. Pokud seš na ulici, nejsi vůbec nikdo. Vlastně odpad. Říkal jsem si, že snad bude i lepší nechat se zavřít do vězení než být na amsterodamských ulicích. Ale zase já jsem takový, že nemůžu jít a vědomě porušit zákon. Tvůj největší nepřítel na amsterodamské ulici je policajt. Jak se ke mně chovali, to jsem nikdy nezažil. Naopak v Berlíně nebo v Praze jsou nejhorší tvoji kolegové bezdomovci.

 

Co je tvoje největší ponaučení ze tvé bezdomovecké dráhy?
Ztratil jsem iluze. Nebo ne iluze. Už nejsem tak naivní. Měl jsem za to, že lidé jsou v jádru dobří, ale tohle mi ukázalo, že to tak není. Byl jsem vždycky naivní levičák. Teď bych všem těm dětem s Che Guevarou na tričku rád vzkázal: Byl jsem jako vy. A vím, že jste totálně mimo.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nezdálo se, že by něco cítil / Miroslav Pech > NP č.500 > Povidky Hodil do sebe dva Ranisany na zklidnění bolavého střeva a zapil je vychladlým čajem. Jmenoval se Marek Hanzlík a byl učitelem na základní škole. Shrábl ze stolu potřebné věci, zvedl se a vyšel na chodbu. Klíče byly ve dveřích. Zamkl kabinet na dva západy a zadíval se na kliku. Jako kdyby za ni chtěl znova vzít a vrátit se dovnitř. číst dále Štěstí / Daniel Hradecký > NP č.500 > Povidky Dvacet let jsem chodil kolem horké kaše, ale teď, když matka umírá, lépe řečeno když je ve svých pětasedmdesáti letech se svými přirozenými stařeckými komorbiditami a slušným důchodem ideálním příslušníkem cílové skupiny medicínsko-vojensko-průmyslového komplexu, odvážil jsem se zeptat, jak to tedy má s pánembohem, když už jsme po generace těmi matrikovými katolíky. Řekla, že s Bohem skončila, když jí bylo dvanáct. číst dále ČESKO 2017 / Jan Štěpánek, David Zábranský > NP č.500 > Téma čísla Máme tendenci se neustále podceňovat, nebo jsme k věčnému brblání odsouzeni ironií osudu? Jsme my Češi víc než vyčuraní lokajové? Jsme smějící se bestie? Oběti? Naivkové? K pětistému vydání NP jsme požádali spisovatele Davida Zábranského, aby pro nás sestavil sbírku povídek o současném Česku. Věděli jsme, že nechceme žádné švejkování, litování se, osočování druhých. Věděli jsme, že chceme surový materiál o surových Češích. Chtěli jsme něco sebevědomého, překvapivého. A dostali jsme to. číst dále 500 čísel. Happyend? / Jakub Yellen > NP č.500 > HappyEndi Je jediným člověkem, kterému rukama prošlo všech pět set čísel Nového Prostoru. I pro Dášu Kocmánkovou jako ředitelku NP je současný stav happy end. „Vznikli jsme na zelené louce, takže dlouho trvalo, než jsme se všechno naučili. Dneska už jsem klidná a v podstatě šťastná,“ říká. číst dále
celý archiv