NP č.500 > Téma číslaČESKO 2017Jan Štěpánek, David Zábranský

Máme tendenci se neustále podceňovat, nebo jsme k věčnému brblání odsouzeni ironií osudu? Jsme my Češi víc než vyčuraní lokajové? Jsme smějící se bestie? Oběti? Naivkové? K pětistému vydání NP jsme požádali spisovatele Davida Zábranského, aby pro nás sestavil sbírku povídek o současném Česku. Věděli jsme, že nechceme žádné švejkování, litování se, osočování druhých. Věděli jsme, že chceme surový materiál o surových Češích. Chtěli jsme něco sebevědomého, překvapivého. A dostali jsme to.

Pokud bych měl říct, jestli mi aktuálně víc leze na nervy Česko, nebo ti, kdo dnes Česko rádi kritizují, pak bez dlouhého rozvažování ukážu prstem na to druhé hnízdo. Nic proti kritice, ale v Česku jsme podle mě jedni za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet; kritika, která přichází od někoho, kdo je za osmnáct, ale přidá si k tomu svévolně dva centimetry hřebínku nebo arogance, podle mě není nic jiného než komická.
Spíš než kritiku by to chtělo hodně pozitivních příkladů. V tomhle směru se v dnešním Česku každému jistě otevírá velmi široké pole působnosti. Lze se zavřít na dva roky do sklepa, odhlásit se z Facebooku a vynalézt ve sklepě perpetuum mobile. Možná by z toho sklepa šlo po dvou letech vytáhnout kandidáta na prezidenta, což je v dnešním Česku podle všeho ještě stále téma číslo jedna; jako by Česko byla jen prezidentská vlečka.


Kritici Česka bijí na poplach, že jdeme na scestí. Člověku ale často bohužel připadá, že tím nedělají nic jiného, než že jdou stejnou cestou, jen trochu stranou, jako šašci, jejichž bubnování po čase opět začne lézt na nervy.


Češi si tradičně nárokovali nějaké extra buřty. Nevoněl nám ani Východ, ani Západ, ani kapitalismus, ani komunismus, ani parlament, ani politické strany, ani autokrat. Taková je linie Masaryk, Beneš, Havel, taková je svým způsobem i naše pozice na geografické i politické mapě Evropy. Vždycky jsme protestovali, nic nám nebylo dost nóbl. Stát básníků. Lidi tady měli holej zadek, ale chránili velryby.


Rozdělená společnost, to není otázka dneška. Vždycky tady byly dvě party. Ta první byla úplně mimo realitu, ta druhá zas až moc v realitě. Jinak to tady asi nejde: jedni úplně mimo, další úplně chladnokrevně. A nikdo mezi tím. Jedni s holým zadkem chrání velryby, další po tunách nakupují a přeprodávají velrybí tuk. A osmnáctka od osmnáctky pojde...


Zajímalo mě, co si o Česku myslí současní čeští autoři. Vybíral jsem je samozřejmě podle svého osobního čtenářského vkusu. Přinejmenším stejnou roli ale při výběru hrálo i to, že jsem se snažil vybírat ty z českých autorů, v jejichž případě jsem nečekal nudně ideologický pohled, nebo o nichž jsem nevěděl, jaký ideologický postoj zaujímají. Snažil jsem se tím výběrem nakonec přesně o to, co by podle mě prospělo i současnému Česku: nalezení středu a střízlivost s pomocí skutečné plurality.


Vlastně to bytostně souvisí s tématem svobody. Máme ji, ale často se nám zdá, že se jí kvůli nějakému dalšímu boji musíme vzdát a sešikovat se k jednomu pólu. Jako bychom stále žili v nějakém výjimečném stavu, kdy svoboda prostě musí jít stranou. Což je škoda.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA David Zábranský autor / David Zábranský VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nezdálo se, že by něco cítil / Miroslav Pech > NP č.500 > Povidky Hodil do sebe dva Ranisany na zklidnění bolavého střeva a zapil je vychladlým čajem. Jmenoval se Marek Hanzlík a byl učitelem na základní škole. Shrábl ze stolu potřebné věci, zvedl se a vyšel na chodbu. Klíče byly ve dveřích. Zamkl kabinet na dva západy a zadíval se na kliku. Jako kdyby za ni chtěl znova vzít a vrátit se dovnitř. číst dále Štěstí / Daniel Hradecký > NP č.500 > Povidky Dvacet let jsem chodil kolem horké kaše, ale teď, když matka umírá, lépe řečeno když je ve svých pětasedmdesáti letech se svými přirozenými stařeckými komorbiditami a slušným důchodem ideálním příslušníkem cílové skupiny medicínsko-vojensko-průmyslového komplexu, odvážil jsem se zeptat, jak to tedy má s pánembohem, když už jsme po generace těmi matrikovými katolíky. Řekla, že s Bohem skončila, když jí bylo dvanáct. číst dále 500 čísel. Happyend? / Jakub Yellen > NP č.500 > HappyEndi Je jediným člověkem, kterému rukama prošlo všech pět set čísel Nového Prostoru. I pro Dášu Kocmánkovou jako ředitelku NP je současný stav happy end. „Vznikli jsme na zelené louce, takže dlouho trvalo, než jsme se všechno naučili. Dneska už jsem klidná a v podstatě šťastná,“ říká. číst dále hranice a zdi / Jan Těsnohlídek > NP č.500 > Poezie číst dále

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Tohle vůbec nebliká / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Příběh Vydat nové číslo časopisu Živel trvalo bezmála pět let. Jeho tvůrci, LP Fish a Michal Nanoru o tom, proč možná ani vyjít nemělo. číst dále Všichni jsme na jedné lodi / Jan Štěpánek > NP č.501 > Téma čísla Koncept kolektivních domů počítá s tím, že v jednom domě žijí stovky i tisíce lidí. Byty často nemají plnohodnotné kuchyně, o chod domu a vašeho života se stará personál. Součástí domu je jídelna, školka i prádelna. V Československu vzniklo od konce 40. let několik desítek takových koldomů. Jak se v nich žilo? Vyzpovídali jsme mgr Huberta Guzika, Ph.D., z Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT. číst dále Prodejce Tomáš: Kde je Hradec, tam žijí králové / Jan Štěpánek > NP č.492 > Moje město Tomáš Máša je už z dálky nepřeslechnutelný. Usazen na židličce na rohu třídy Karla IV. a Baťkova náměstí čte nahlas vybrané pasáže z aktuálního vydání NP. Je jedním z pár prodejců NP v Hradci, městě, které se stalo jeho druhým domovem a na které nedá dopustit. V Praze je blaze, ale taky draze, říká původem Libeňák. „Tady mám přátele a známé, kteří mě drží nad vodou nejen teď, ale hlavně v době, když jsem utrpěl úraz, který mi otočil celý život vzhůru nohama.“ číst dále
celý archiv