NP č.500 > PovidkyVěc bezdomovíZeno Kaprál

Heidegger míní, že člověk bydlí básnicky. Tu maximu převzal od Hölderlina a souhlasil s ní.

Můžeme tedy zkoumat stav bytového fondu naší demokratické společnosti. Od honosných vil až k holobytům v materiálním světě, potažmo od zahrad vzdušných zámků až k existenčním lokalitám v krajině ducha. Kde začít? Nejjednodušší je to na ulici. Ta odděluje uzamčené domovní dveře odemykané pouze klíči vyvolených od prostory otevřené k veřejnému použití.


Slouží tak lidem pospíchajícím k určitým cílům zakotveným v domech, i občanům bloumajícím bez viditelného zázemí. A přece jsou zde. Občas nastaví dlaň. Jsou obklopeni tajemnou aurou nespoutané svobodomyslnosti. Jako obsah igelitových tašek, jež opatrují snad ještě pečlivěji než důležitě kolemjdoucí kufříky z vyčiněné kůže blahobytu, co lezou do služebního auta. To bezdomovci pozorují shovívavě. Mají svá zákoutí v opuštěných objektech bývalé infrastruktury, zbořeništích, vyšisované zeleni městských parků, bezútěšnosti konečných stanic tramvajových linek či laviček ve vestibulu hlavního nádraží.

I nácci selské domobrany rozkročí těla na návsi. Tak se nám to líbí. Nestojíme o přespolní. 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Zeno Kaprál Brněnský patriot a písmák na penzi. V šedesátých letech byl jednou z hlavních osobností brněnské bohémy, poezii publikoval od roku 1957, řadu sbírek vydal samizdatem. VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

celý archiv