NP č.468 > FejetonZ deníku etnografaJan Stern

Můj milý deníčku, již několik let dlím v této

zemi mezi horami a snažím se zkoumat místní

zvláštní kmen. Nebudu lhát: dosud jsem zdejší

domorodce nepochopil.

Můj milý deníčku, již několik let dlím v této

zemi mezi horami a snažím se zkoumat místní

zvláštní kmen. Nebudu lhát: dosud jsem zdejší

domorodce nepochopil.

Nyní se přiblížilo období, kdy se chovají nejzvláštněji.

Říkají tomu „Vánoce“. Jednou mi

kdosi opatrně pošeptal, že se slaví narození

spasitele. Ověřit to je ale těžké. Na mé dotazy,

kdo oním spasitelem je, nikdo nezná odpověď,

byť několik z dotázaných mluvilo o jakémsi

Andrejovi, jeden z domorodců tvrdil, že spasitel

se jmenuje „Štědrývečer“, jiný zas, že „Ňákáflanďáckábejkárna“.

Pozoruhodné též je, že po

spasiteli se slaví narození jakéhosi Štěpána, ale

o něm také nikdo nic neví, krom jednoho muže,

který mi tvrdil, že „Štěpán seděl za národní“

(zřejmě mínil „za národ“).

O Vánocích se zpívá v mnoha písních, z nichž

jsem se pokoušel povahu kultu vysledovat.

V jednom náboženském nápěvu se například

říká, že „tiše a ochotně purpura na plotně voní“.

Co je purpura, nikdo neví, z čehož vyvozuji, že

je míněn opět spasitel, o němž je možná zapovězeno

mluvit. Plotna je zařízení, na němž se

v minulosti vařily pokrmy, takže usuzuji, že

spasitel byl možná rituálně sněden – a možná

právě proto se o něm nemluví, kvůli kolektivnímu

pocitu viny. V jiném nábožném nápěvu se

zpívá o jakýchsi „rolničkách“. Etymologická analýza

ukázala, že se tím míní zemědělci ženského

pohlaví a patrně malého vzrůstu (může jít však

rovněž o tzv. zdrobnělinu). Tyto rolnice byly dle

písně zpočátku němé, avšak pak přišel „kašpárek

maličký“ a dal jim hlas. Vydedukoval jsem, že

právě tento kašpárek maličký je oním spasitelem,

zjevně jsou s ním spjata velká očekávání, což

vyvozuji z věty, že „i s malým kašpárkem se dá

hrát velké divadlo“, kterou mi místní nápadně

často říkají. Možná je tímto kašpárkem také postavička,

která se jako jediná objevuje každého

dne v krabicích na pohyblivé obrazy. Na hlavě

má trojúhelník (dosti obvyklý náboženský symbol),

jede v autíčku, pak na jednokolce a po celou

dobu kolem sebe rozhazuje papíry. Říká „dobrý

večer“ a „dobrou noc“ – je extrémně nápadné, že

slova večer a noc jsou součástí výše uvedených

slov „Štědrývečer“ a „Vánoce“.

Ovšem pozor, milý deníčku, antropolog může

v neznámém prostředí snadno udělat chybný

závěr. Jedním z takových chybných závěrů,

jež by bylo snadno udělat, je, že domorodci se

o tomto svátku radují. Opak je pravdou. Trpí

a trestají se (patrně za snědení boha Andreje

Purpury na Jednokolce). V hlavní den svátku se

to projevuje tím, že si přinesou domů poživatinu,

kterou jindy nejedí (snad jen masochisté)

a která je k požívání obzvláště nevhodná, neboť

obsahuje malé bodce, které mohou způsobit

i smrt. Ti, co hodně hřešili, přidávají si k tomu

ještě podivnou směs, která prudce dráždí žlučník.

Ale pozor, týrání sebe sama se neomezuje

jen na rituální večeři. Již před ní se někteří kají

tím, že sledují v krabicích s pohyblivými obrazy

zcela nesmyslné narace. Utrpení je tak velké, že

někteří u nich i slzí. Přesto se dále dívají – síla

náboženství mě nikdy nepřestane udivovat.

Sám jsem některé trýznící narace zhlédl – a je

to opravdu drsné. Tak například v jedné se

princ zamiluje do princezny, protože je pyšná

a protivná. Pak jí dá květinu, co hraje hudbu,

což způsobí, že oba spolu začnou cestovat, ona

si strčí obličej do mouky a nakonec všichni jedí

velký koláč. Jediná rozumná postava je tam

muž, kterému místní říkají „Kopecký“. V jiné

naraci se dívka převléká za chlapce a kvůli tomu

se do ní zamiluje v lese princ (místní jsou k homosexualitě

dosti tolerantní), ona pak vyndá

šaty z malých ořechů, přebere hrách, ztratí

botu a princ na konci zjistí, že ten chlapec byla

dívka, nicméně se s tím smíří a přijme heterosexuální

model. A to nemluvím o historce, jak

jakási Džulia vstoupí do knihkupectví. Celá

poetika tkví v tom, že jakýsi Hjů intenzivně

mrká a neví, co dělat. Řeknu ti deníčku, že je

úleva, když tyto napínáky přeruší krátké pořady

doporučující zboží. I když ta s tím kancem se

zahnutými zuby už mi taky leze krkem.

Ale pořád lepší než trest, který si místní udělují

ještě dlouho po Vánocích: vytahávání jehličí

z koberce.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv