NP č.461 > FejetonSimonina éraJan Stern

Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny.

Jenže tohle už je všechno pryč. Teď jedu v heřmánku. Teda, v tej Simoně, co uvádí ten pořad o bylinkách. Jestli to neznáte, tak jste out, protože už to sledujou všichni. Ženy kvůli hydrataci pleti a my chlapi kvůli té milfce, co to uvádí. A všichni se oddáváme snění. O měkkosti a čistotě.

Kouzelné bylinky, to je dneska můj Penthouse. Sednu si do křesla, otevřu si ice-tea (pře) slazený glykosidy a ukájím se pozorováním, kterak sluníčková Simona kvedlá rebarborovou limonádu s jahodami a meduňkou, co váže tuky. A představuji si, co bysme jich spolu navázali – a že mám kde brát!

Pak si rozbalím bagetu z Tesca, v níž je pouhých 12 éček, a s láskou do ní hryžu, pozoruje, jak mateřsky něžná čtyřicítka hází na pánev kosmatici z černého bezu, kterou smaží na přepuštěném másle ghí. Nevím, jak chutná černý bez, natož ghí, ale chřadnu touhou to poznat. Až mi výrobní salám padá z bagety na tričko. Ano, toužím. Po domácím šampónu z mladé břízy, meduňky, levandule, ořešáku a kopřivy. Všech šest mých vlasů by se pak rozvlnilo a Simi by mě měla kde hladit před usnutím. A konečně bych mohl vyhodit leštěnku.

Královna jemných vrásek z věčného úsměvu mě vždycky dostane nějakým tajuplným slůvkem. Třeba čatní. Nevím, co to je, ale při pojídání glutamanových křupek tak nějak cítím, že v tom je cosi spásného. Nebo karob! Kdepak, slova jsou magie, mumlám si spokojeně, když cumlám snickersku s kousky rafinovaně rozemletých žaludků.

Ano, spása je to pravé slovo. K té cítím, že se blížím, když cucám párek od Babiše a na obrazovce Zralá něha s labradorem u nohou hněte pesto ze šalvěje lékařské. Ta by do mě dokázala dostat i prvosenkové víno. Jakkoli z názvu tuším, že by podlomilo nohy i Nicku Carterovi, byť by mu oděv neumožňoval pohodlný posez. Se Simonou by mně nic nescházelo. Nadýmání bychom porazili saturejkou, uvadající mozek bychom nakopli jinanem dvoulaločným (v mém případě bych klidně nasadil i šestilaločníka) no a mast z arniky horské by mi dala do kupy svaly, kdyby se mi z něčeho namohly, i když marně přemýšlím z čeho. Ačkoli já myslím, že Simonka už by na přírodní zahradě něco našla, co by zajistilo, že by bylo z čeho! Tak trochu tipuji rakytník. Poněvadž vstavač polní – to by bylo trochu laciné, že. Navíc je to z Cimrmana. Vždycky, když nořím tukový rohlík do ďábelské pomazánky z Polska a Simča zašvitoří, že si spolu uděláme cuketovou omáčku, co mi zpevní nehty, oko mi zvlhne, neboť vidím svou budoucnost. Sladěnou s přírodou a dědictvím předků, se sluncem nad hlavou, domácím mýdlem a melasou (neb cukr jedí jen paďouři).

Jako smažák na plotně voní hezky, ale až mi zavoní pod nosem marmeláda z chilli papriček, zázvoru a česneku, to bude jiný kafe. Teda kafe asi ne. Tak nějak tuším, že mi Simi smrťáka z vietnamský rebusty zatrhne a nasadí výluh z majoránky, fenyklu, kmínu, bobkového listu a tymiánu. Ale i kdybych z toho vrhnul, vrhnul bych do laskavé náruče cvičitelky jógy, co mi žáhu zchladí úročníkem, a o to jde.

Nevím, jestli je Simonina éra poslední stadium. Jako třeba Avril natočí zas dobrou písničku ( já vím, nenatočí). Ale i kdyby poslední být měla, nelituji. Nemůže být nic krásnějšího, než ucpat si cévy tatarkou a v poslední jasné chvilce sledovat, jak Bio-máma čuchá ke směsi svatojánského býlí.

Dejte mi na hrob snítku mydlice lékařské!


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Dablérismus / Jan Stern > NP č.529 > Fejeton Někteří filozofové tvrdí, že základním rysem naší epochy je neschopnost cokoli prožívat. Respektive, prožívat to sami za sebe a v sobě – namísto sebe to necháváme za sebe prožívat náhradníky. Dabléry. Své kaskadéry, kteří za nás odehrají ty opravdu nebezpečné scény. číst dále Christmasiáda / Jan Stern > NP č.488 > Fejeton O Vánocích se dějí divné věci. Jindy vcelku normální lidé počínají šílet. Nejsem výjimkou. O každých Vánocích vyvine se u mne jistá úchylka. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Předčasná sexuální revoluce / Kateřina Lišková > NP č.461 > Dějiny přítomnosti Výzkum ženského orgasmu v Československu za vrcholného stalinismu. Sexuální trenažér v psychiatrické léčebně za normalizace. Knížky o potřebě lásky a rovnosti v manželství, či naopak rady, že nejlepší pro spokojené soužití je tradiční hierarchie mezi mužem a ženou. číst dále Jako Vaněk se Staňkem / Marta Harasimowicz > NP č.461 > Kultura | Divadlo Ve Švandově divadle o protestu, odvaze a přehazování zodpovědnosti. číst dále Narodil jsem se jako člověk / Zuzana Brodilová > NP č.461 > Uličníci Pokud dopadlo všechno podle plánu, na Lukáše Berkyho už ve vestibulu pod pražským Muzeem s Novým Prostorem v ruce nenarazíte. Když jsme se potkali nad rozhovorem, rýsovala se mu zrovna na obzoru možnost stálé práce. Jeho zkušenosti s životem na ulici však rozhodně stojí za přečtení. číst dále Řekni, kde ty víčka jsou / Tadeáš Polák > NP č.461 > Pošli to dál Zdá se, že symbolem stále vyhrocenější diskuze o přijímání uprchlíků do Česka se stala... titěrná plastová víčka. Zdánlivě apolitický předmět, sloužící k uzavření lahve před únikem tekutiny, jitří diskuze a odpůrcům migrace slouží k doložení zásadní nespravedlnosti, které se dopouští česká vláda, když zvažuje finanční podporu cizích dětí, zatímco rodiče těch místních sužovaných nemocemi a nejrůznějším postižením si musejí vystačit s lidovým sběrem plastových uzávěrů s výkupní cenou nepatrných osm korun za kilo. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv
//