NP č.461 > Pošli to dálVozit dříví do lesaRad Bandit

Jsem ve sporu. Nejde o Řecko, uprchlíky ani budoucnost světa. Jde o hovno. Přesněji řečeno o hovna v pytlíku a jejich poločas rozpadu ve volné přírodě. Je to spor ideologický a nemá vůbec jednoduché řešení.

Musím totiž přihlížet k lokálním tradicím a zvykům, respektovat kulturní rozdíly. Zvážit otázky ekologické a dokonce vzít v potaz dietetické zvláštnosti zúčastněných aktérů. To vše citlivě a politicky korektně. Spor se řeší konsenzuálně, v přátelské atmosféře, každý dostane hlas. Já přitom kopu za svého psa, producenta onoho hovna, a hájím její přání kadit, kde se jí zachce. Když jsme na výletě, obvykle zvolí les či louku. Ve městě padne volba nejčastěji na park a sem tam nějaké ty kočičí hlavy.

Onen spor začal s prvním jarním výletem. Pes Bé byla tak rozvrkočená, že hned po exitu z auta udělala bobek na hranici lesa a travnaté cesty. Pasažérka El se jala bobek uklidit do pytlíku s nápisem – Pomozte nám udržet městskou část Prahy 3 čistou. Tím komplikace začaly. Jak známo, brdští domorodci jsou se svojí přírodou natolik semknuti, že lesu, zvířatům i jejich výkalům nechávají volnost. Kdo to kdy viděl, aby se tu něco pytlíkovalo. Tradice ctím, chovám se jako brdský domorodec. Stejně tu není koš. Kde není koš, není ani pytlík, to je přece jasné.

Stojíme nad hovnem mizejícím v papírovém obalu, který sem připutoval až ze Žižkova. Nemá tu co dělat, skřípu zubama, a dokonce se slyším, jak zvyšuju hlas: „Hovno do Prahy nepovezu! To je horší než vozit dříví do lesa! A nepřibližuj se k mému autu! A kdyby tu byli divocí vlci, taky bysme tu běhali jako šílenci a sbírali výkaly a vozili je do Prahy? Ne opravdu mě nezajímá, že se papír rozkládá pomalu! A jak to myslíš, že ten pytlík v tom lese vypadá blbě? No jasně, že v něm vypadá blbě, když tam nepatří. Nech to hovno na pokoji, vysyp ho zpátky. A ten pytlík už proboha někam zahoď!“ Jedeme domů. Je ticho. Přemýšlím o vlcích, medvědech, psech a lidech. O hovnech nespoutaných a o hovnech zabalených. V autě něco zapáchá.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Trosečník na ostrově blahobytu / Rad Bandit > NP č.463 > Pošli to dál Mám to načtené. Třídní příslušnosti se mi dostane na základě inteligence, bohatství a popularity. Jsem v USA, Mekce kapitalismu. Potud teoretikové nepochybili. Jak ale koupím Coca-Colu? číst dále Jiné maso je možné! / Rad Bandit > NP č.482 > Pošli to dál Představte si malou krabici, něco jako troubu, do které se vloží malé množství zvířecí tkáně a nastolením správných podmínek v onom klonátoru vyroste perfektní kus svalu. Řízek je na světě. číst dále Sny a rovnice / Rad Bandit > NP č.466 > Pošli to dál Přání lidí bez domova znám jako staré boty. Vypadají jako takové zvláštní chomáče. Nosí je po kapsách, chlupaté obláčky, myšlenky a sny.   číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále
celý archiv