NP č.443 > Pošli to dálPřidej seAndrea Novotná

Když začínaly události na Majdanu, mohla jsem krom videopřenosů přímo z náměstí v Kyjevě pozorovat také to, že si několik mých přátel dalo místo profilové fotografie obrázek ukrajinské vlajky. Myslím, že všichni už se zase vrátili k tomu, aby je na síti prezentovaly jejich rozesmáté či zamyšlené obličeje, případně fotky domácích zvířat. Za to jsem ale nedávno zahlédla, že se jeden z mých přátel rozhodl dát najevo, že je „přítelem Ruska“, a virtuálně si připnul svatojiřskou stužku, takovou tu pruhovanou černožlutou. Několik mých přátel má od bombardování Gazy na profilu palestinskou vlajku, několik zase izraelskou.

 

Diskuse tomu odpovídají. Vzduchem létají „banderovci“ z jedné strany a „putinofašisté“ z té druhé. „Fanoušci vrahů z Gazy“ se v diskusních příspěvcích ostřelují s „antisemity“ a „pomahači teroristů“.

 

Zvykli jsme si, že přidávat se na správnou stranu je nějak až moc pohodlné. Televize nám dříve jen zprostředkovala obrázky, internet nám dnes umožňuje zaujmout správný postoj. Klik, a skoro jako bychom byli mezi demonstranty na Majdanu. Klik, a skoro jako bychom prožívali bolest bombardovaných lidí v Gaze. Ne snad že bychom museli okusit něco z jejich utrpení a strachu. Můžeme ale aspoň zaujmout stranu a se vší vervou se k ní přidat. Nikomu to sice nepomůže, ale nám to uleví od pocitu pasivního a bezmocného pozorovatele. Jistě, postoje typu „nás se to netýká, ať si to vyřídí mezi sebou“ nebo „obě strany se provinily a měly by se snažit“ jsou snad ještě horší. Pociťovat solidaritu a protestovat proti nepřijatelným krokům jedné strany konfliktu může být mnohdy na místě víc než povznesený postoj a představa, že „pravda je někde mezi“. Když už na nás ale nedopadají střely ani nežijeme v bezprostředním ohrožení, měli bychom si také dovolit ten luxus, že nebudeme ani přijímat nepřátelské postoje, jaké jsou pochopitelné u těch, kteří žijí bezprostředně v konfliktu. Že budeme jasně vnímat utrpení civilistů na obou stranách konfliktů - i špínu za nehty, kterou mají všechny válčící strany, jakkoli některé jí tam třeba mají víc.


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Naše dnešní revoluce / Tomáš Havlín, Andrea Novotná > NP č.371 > Téma čísla Po revoluci v listopadu 89 jsme už žádnou další nečekali. Dějiny přece už skončily, říkalo se. Dvacet let poté jsme svědky další mobilizace - tahle revoluce je ovšem konzervativní. Představujeme některé její projevy.   číst dále Vítejte ve válce nového typu / Jaroslav Fiala, Andrea Novotná > NP č.351 > Téma čísla „Dochází ke ztrátám na životech, takže v této fázi hry není čas na lehkovážnost," řekl veterán z Perského zálivu, americký generál Norman Schwarzkopf. Jako odborník na simulace vojenského výcviku chtěl ukázat, jak těžké je dnes odlišit virtuální realitu od skutečného boje. Kdo však dokáže ze současných konfliktů vytěsnit pach krve?   číst dále Vzpomínky k použití / Andrea Novotná > NP č.463 > Pošli to dál Prezident Zeman oznámil, že jako jediná hlava státu ze zemí Evropské unie pojede do Číny a zúčastní se slavnostní přehlídky k výročí konce druhé světové války v Asii. Při zdůvodňování cesty se blýskl svými znalostmi dějepisu a připomenul, že naše svoboda nebyla vykoupena miliony mrtvých pouze na západní a východní frontě, ale že lidé umírali v boji s fašismem (tentokrát japonským) také v oblasti, kterou jsme si zvykli označovat jako Dálný východ. číst dále Na okraji zájmu, v centru dění? / Andrej Bakšiš, Andrea Novotná > NP č.398 > Téma čísla Bude tomu dvacet let od summitu v Riu a jeho závazků k trvalé udržitelnosti. Můžeme zavzpomínat, nebo se zeptat: Ukázala se pozornost k životnímu prostředí jako trvale udržitelná?   číst dále