NP č.443 > Kultura | Výtvarné uměníJiný život Jiřího Sopka?Jiří Ptáček

Průřezová výstava Jiřího Sopka Čas v obrazech umožňuje přemýšlet o známém českém malíři jinak, než jsme zvyklí.

Pravděpodobně to nebyl záměr. Výstava v Egon Schiele Art Centru rozhodně nebyla koncipována jako kritické zhodnocení díla Jiřího Sopka. Nijak se nevyslovuje k jeho postavení na domácí či mezinárodní scéně, ani se netáže, jestli na Sopkovi něco nepřehlížíme nebo mu něco neupíráme. Nese se v duchu prostého úsilí ukázat, čemu se věnoval v jednotlivých fázích svého života. Kvůli omezenému výstavnímu prostoru přitom kurátorka Linda Sedláčková musela vybrat pouze několik ukázek z každé tvůrčí etapy. Je zásluhou její citlivosti i Sopkova plynulého vývoje, že jádro výstavy působí konzistentně. Na začátku sice uvidíme dvě netypické malby ze sklonku 60. let s abstraktními organickými strukturami, ale hned vedle již visí figurální malby, pro které jsme si Sopka zapamatovali.

PROMĚNY BEZVLASÝCH NAHÁČŮ

Při psaní o Jiřím Sopkovi vždy hned zkraje dojde na jeho kolorismus. Je zřetelný již v jiskření všemi barvami na obrazech ze 70. let. S postupem doby se Sopko stále víc uchyloval k členění obrazového prostoru velkými jednobarevnými plochami. Zde lze pozorovat, co pro vyzdvihovaný kolorismus bývá někdy opomíjeno – barevné vztahy vytváří v úzkém sepětí s promyšlenou kompoziční koncepcí. Sopko souběžně zestručňoval malířský výraz a neustálým opakováním několika základních motivů definoval vlastní styl. Pouze těžko bychom si ho s někým spletli, hlavně když na obraz umístí postavy jakýchsi bezvlasých naháčů nelidských barev pleti. Coby třetí aspekt jeho vývoje sledujeme odklon od dramatičnosti ke klidovějším polohám. Postavy z raných obrazů se všelijak hýbou, například někam rázně kráčí, nebo se lámou v pase. Už o desetiletí později se nečinně povalují ve vodě. Děj na krajinách z poslední doby pak vytváří například pouze vlaková souprava na obzoru. Ve většině případů ale pohybová složka zcela chybí.

UŽ SI NEZADAT

A ke slovu se opět dostává českokrumlovská výstava. Na malé ploše, jakoby mimochodem, nejspíš nezáměrně, a přitom zajímavě zpochybňuje někdy až příliš jednoznačné řazení Jiřího Sopka do okruhu takzvané České grotesky. Nabízí totiž pohled na umělce, jehož vnitřní vývoj není neměnně spjatý pouze s groteskností, ale umělce s mnohem pestřejším rejstříkem, jenž vedle směšnosti a humorné pointy obsahuje i zasmušilost či vyrovnanost.

Jestliže u obrazů z osmdesátých let téměř mimovolně naskakuje vyprávění o situaci člověka, jehož pohled na svět modelovaly okolnosti, pro které česká kultura našla nejlepší výraz v ironii a absurditě, později jakoby si s tím nechtěl zadat. Jakkoli se to nemusí shodovat s jeho vlastními představami, nabízí se možnost uvažovat o Sopkově vývoji jednak jako o sílícím eskapismu, jednak jako o pozvolném odpoutávání od psychicky pociťované tíhy, či přinejmenším jako o touze po takovém odpoutání. Novější obrazy, například ten se dvěma žlutými balíky slámy na zeleném

poli nebo druhý se dvěma velkými červenými vejci v okně do zahrady, pak navrhují ještě jeden klíč k Sopkově tvorbě. Ten ovšem vyžaduje zcela zapomenout, že Sopko byl někdy někým, u koho se uvažovalo o vazbě na kolektivně prožívanou skutečnost, a zkusit pohlédnout přes jeho nové, zcela „nespolečenské“ obrazy zpět na ty staré. Tehdy se totiž ukazuje, jak nepomíjející význam pro Sopka má hledání rovnováhy mezi věcností, imaginací a formálními výtvarnými problémy.

Jiří Sopko: Čas v obrazech. Egon Schiele Art Centrum, Široká 71, Český Krumlov (www.schieleartcentrum.cz). Výstava potrvá do 28. října.

 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Na fotografiemi zabitých / Jiří Ptáček > NP č.376 > Kultura | Výtvarné umění Nakladatelství Paseka vydalo rozsáhlý esej americké teoretičky fotografie Susan Sontagové o fotografiích lidského utrpení a válečné reportáži.   číst dále Jak umění vykládat dětem / Jiří Ptáček > NP č.450 > Kultura | Výtvarné umění Kniha Proč obrazy nepotřebují názvy je ojedinělým pokusem přiblížit moderní umění mladým čtenářům. číst dále Nechte růst špendlíky / Jakub Holzer, Jiří Ptáček > NP č.413 > Rozhovor Jeho vršovický ateliér jako by obývalo mnoho pohádkových postav, které tu po sobě zanechaly bizarní artefakty a fragmenty tajuplného záměru. František Skála zde již šestnáct let vytváří svět, který odráží jeho duši víc než ten za okny. číst dále Dva klíče z klíčové sochy / Jiří Ptáček > NP č.349 > Kultura | Výtvarné umění Když Jiří David vyjde do ulic, nevrací se s prázdnou. Jako klaun předvádí starou show, ale opět přicházejí ovace. Lidé milují "uličníka".   číst dále Nezradil jsem vlast / Jiří Ptáček > NP č.485 > Kultura | Výtvarné umění Zatčení ruského umělce Olega Vorotnikova v Praze je další zkouškou naší politické zralosti. číst dále Umění přestane býti uměním / Jiří Ptáček > NP č.452 > Kultura | Výtvarné umění Z plánované výstavy o brněnském Devětsilu se vyklubala výpověď o obecnějších rysech avantgardy. číst dále Umělec se zavázanýma očima / Jiří Ptáček > NP č.384 > Kultura | Výtvarné umění Na výstavě Jiřího Kovandy a Lumíra Hladíka v pražském výstavním prostoru Svit poutají pozornost především práce druhého z nich. Kurátorka Pavlína Morganová totiž zmapováním jeho tvorby znovu napsala téměř vygumovanou kapitolu českého akčního umění 70. let 20. století.   číst dále Batmanův Nový Zákon / Jiří Ptáček > NP č.328 > Kultura | Výtvarné umění Na pulty českých knihkupectví se dostal kultovní komiks Scotta McClouda. Je to definitivní důkaz, že žánr dospěl a bere se u nás vážně. číst dále
celý archiv