NP č.436 > FejetonBiologie kanclíkuJan Stern

V kanclu se nedělá nic. To ví každý. Méně lidí už ví, proč tedy kancl vlastně vznikl.

V kanclu se nedělá nic. To ví každý. Méně lidí už ví, proč tedy kancl vlastně vznikl. Jakouže funkci to plní v dokonalém soukolí moderní civilizace. A přitom je to prosté: kancl je labo­ ratoř, v níž se zkoumá, jak lze přežít v extrémně mírných podmínkách. Přežití v extrémních výš­ kách, hloubkách či rychlostech, to se zkoumá samo. Stačí někoho strčit do podtlakové komo­ ry nebo do letadla, které minutu padá volným pádem, a je to. Ale vyzkoumat možnost přežití lidského druhu v podmínkách extrémní nudy, bezcílnosti a nesmyslnosti, to je kumšt. A právě k tomu byly zřízeny kanclíky.

 

Základní metoda přežití se zdá zřejmá. Zhruba polovina kancelářské fauny vás nejpozději ve třetí větě po prvním setkání ujistí, že její pobyt v kanclu je „dočasný“. Kupříkladu takřečení Baťové tráví svůj čas mezi větráky počítačů, jenom než „rozjedou naplno své podnikání“. Hemingwayové - obzvláště roztomilý a mazlivý poddruh - zdržují se v oupenspejsu jen dokud nedopíší svůj „velký román“. Zcela osobitá poe­ tika charakterizuje tzv. Emigranty. Emigrant si vybral některou rajskou zemi a tvrdí, že do ní velmi, velmi brzy odjede a dá celé této pakárně sbohem. Neopomíná přitom zvláštní detaily. Pařížský emigrant kupříkladu se vidí v kavárně, kde sedával Picasso, a dosti věří, že si občas přisedne Milan Kundera, navzdory pověstné plachosti. Kubánský emigrant zří, kterak kupuje doutníky přímo od dívek, které je právě ubalily na svých pověstných stehnech. Já si u této pří­ ležitosti kdysi pořídil vinici v Provence. Dosti důležité je, aby se emigrační sny proplétaly, proto je považováno za slušnost, když Pařížan Kubánce pozve na croissanty, Kubánec Pro­ vensálce na stehna a Provensálec všechny na vinobraní. Netřeba jistě dodávat, že žádný Baťa ani Emigrant kancl nikdy neopustí.

 

Základní činností v kanclu je předstírání práce. To je zřejmé. Nicméně metody předstírání se dosti liší. Takzvaní Filozofové si kupříkladu osvojili specifický, jakoby hluboce zamyšlený výraz, jímž se dokážou dívat na monitor, do pa­ pírů i do zdi. Je fascinující, jak konstantní onen pohled dokáže být, uvážíme­li, že na zmíněném monitoru většinou jede pes na skateboardu, ony papíry pokrývají humorné fotomontáže a po zdi v lepším případě leze brouk. Jde o tak dokonalé mimikry, že Filozof bývá nezřídka povyšován. Stává se pak šéfem uměřeným, snesitelným a konstruktivním.

 

Horší je to s tzv. Hektikáři. Ti mají tu otravnou vlastnost, že neustále předstírají, že nestíha­ jí, že toho mají nad hlavu, že nevědí kam dřív skočit, a neustále to každému sdělují. Nutno podotknout, že Hektikář bývá občas propuštěn,
neboť v ostatních vyvolává pocity viny, a to nezřídka i v nadřízených, jimž je také nepří­ jemné, když jim neustále někdo připomíná, že nic nedělají. To, že hektikář nic nedělá rovněž a všichni to vědí, na tom nic nemění.

 

Zajímaví jsou Šlajfkaři. Ti se obvykle snaží napo­ dobit životní styl bytostí z nebes, takřečených manažerů. Kupují u Vietnamců kopie jejich sak, používají magická slůvka jako „delegovat“ nebo „nabrífovat“, chodí na různé kurzy sebezdoko­ nalování, často jsou součástí nějakého multi­ ­level marketingu a někteří mají prý i vize, což - pokud se to nepustí ze řetězu - nemusí být nic nebezpečného. Zajímavé na Šlajfkaři je, že není kupodivu takřka nikdy povyšován, neboť šéfstvo nemá rádo, když se kanclíkáři cpou, kam nemají. Pozoruhodným protipólem Šlajfkaře je Socíkář. Tato bytost jako by spadla do kanclu z minulé socialistické epochy. Do práce si chodí poke­ cat, vypít kafíčko a psát telenovelu o vztazích napříč buňkami, patry a odděleními. Zajímavé je, že socíkář jeví se být i dnes v kanclu ne­ postradatelným, ačkoli by to politologa asi překvapilo. Důvod je prostý. Socíkář není ani tak pracovník, jako spíše infrastruktura. Cosi jako kabel. Rychlost, s níž přes něj tečou in­ formace, trumfuje i rootery nejlepších serverů. Máte­li v podniku aspoň pět procent socíkářů, netřeba se vysilovati oběžníky, nástěnkami či vnitropodnikovými časopisy.

 

Úžasní jsou Radiči. Ti občas nedělají nic tak okatým způsobem, až to biologa zarazí. Ale vše se vyjasní při pozorování porady. Tehdy přichází Radičova chvíle. V ten moment srší nápady, postřehy, diskusními příspěvky, věcnými a tech­ nickými poznámkami. Po poradě někam zmizí a nikdo o něm až do příští porady neví.

 

Zase jinou strategii mají Telefonisti. Ti tráví ce­ lou pracovní dobu s telefonem na uchu. Ač se to zdá na první pohled překvapivé, jejich strategie je vcelku účinná. Během telefonování se jim obtížně přidělují úkoly a telefonování vypadá zdálky téměř jako práce. Telefonisté jsou tedy obvykle dobře zakořeněni, ačkoli udělají opravdu asi nejméně ze všech (dá­li se to vůbec měřit). Důvod je zřejmý, telefonista plní svatý zákon kanclu: nikoho neprudit a hledět si svého.

 

Opravdovými predátory kancelářské džungle jsou ovšem takřečení Nasrani. Ti již rezignovali úplně na vše a dávají to ostentativně najevo. Kritizují bez zvláštních servítků strategii šéfa, podniku i státního zřízení, neschovávají porno, které na počítači sledují, ohlašují celému kanclu úspěchy, jichž dosáhli při hraní on­line her, ba nechybí ani pivo či nohy na stole. Zajímavé je, že Nasrani bývají velmi často povýšeni, neboť jejich nasranost je přičítána velkým nevyuži­ tým schopnostem, asertivitě a malé motivaci, kterou je třeba povýšením znovu nastartovat. Nasrani ovšem bývají nebezpeční a tvrdí šéfo­ vé. Pokud se neuchlastají, pokusí se nezřídka o příliš radikální změny, což vyvolá reakci imunitního systému kanclu a Nasrana brzy vystřídá v šéfovském křesle rozumný Filozof. Ten obnoví prapůvodní řád a kancl se vrátí dle zákona entropie ke své dokonalé, obdivuhodné rovnováze, která vyzařuje do světa zvěst takřka evangelijní: lidský rod přežije všechno.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv