Martin Amis je za kanálem La Manche známým a respektovaným autorem, který byl dvakrát nominován na Man Bookerovu cenu. Aby taky ne, spisovatelství má v krvi – jeho otcem nebyl nikdo menší než Kingsley Amis. Na rozdíl od svého otce se Martin už „nehněvá“ a ve svém třináctém románu, jak říkávaly naše televizní hlasatelky, nastavuje zrcadlo současné společnosti, jehož výsledný obraz se jeví jako skrumáž absurdity, pohádky a frašky – přesto si zachovává punc reality. Ne nadarmo kniha nese podtitul Současná Anglie.
TUPOST SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA
Lionel Aspo, hlavní hrdina stejnojmenné knihy, začal s kriminální činností již ve třech letech a od té doby se jeho schopnosti příliš nerozvinuly – i to je důvod, proč často končí v nápravních zařízeních. Na předměstí Londýna se jako prototyp antiotce stará o svého synovce Desmonda Pepperdinea, z jehož pohledu celý příběh sledujeme. V Lionelově světě, kde hloupost a agresivita hrají prim a kde vrcholem kultivovanosti je číst The Sun, je Des vlastně takovým vyvrhelem. „‚Deš dneska do školy?‘ ‚Jo, říkal jsem si, že bych tam nakouknul.‘ ‚No jo, náš andílek. Prosimtě!‘“
Citlivý Des a jeho přítelkyně Dawn fungují v knize jako jediný ostrůvek normálnosti. A jak kontrast mezi nimi a společenskou zhýralostí a dekadencí ještě více umocnit? Dejte hlavnímu hrdinovi do rukou neuvěřitelný balík peněz, aby mu v cestě nestály už vůbec žádné překážky, a uvidíte, co se bude dít. Lionel tedy vyhraje v loterii 140 milionů liber a smršť začíná: vyplatí se z vězení, Dom Pérignon používá jako vychlazenou sprchu, když vyleze rozhicovaný z bazénu, na kaviár si dává kečup a svůj nový dům, bývalé šlechtické sídlo, pojmenuje po vězení, kde rád pobýval. Jeho buranské vystupování i mluva se zvyklostmi vyšší společnosti značně kontrastují, ale jakmile pronikneme trochu hlouběji pod povrch, je jasné, že tato společnost není o nic lepší než on sám, jen se umí lépe přetvařovat.
S PORNEM ČLOVĚK VÍ, NA ČEM JE
Už tak dost pokřiveným rodinným, přátelským a milostným vztahům ještě dodává Lionelova neochota se o své finance podělit, a vytáhnout tak svou rodinu z bahna, a Desovo tajemství. I když si Des jako jediný zachovává tvář a snaží se žít soběstačný život, jako patnáctiletý měl poměr se svou babičkou, u které hledal něžné slovo, jež se mu u strýčka nedostávalo. A to je v Lionelových očích neodpustitelný přečin, který se dříve či později musí provalit a potrestat. V této knize bohužel platí až varianta později. Jako sociální sonda je kniha strhující, neodbytná a nápaditá, ale tento rychlý náběh se brzy unaví vinou snadno předvídatelného děje a až nekonečného vyčkávání na Desmondův trest.
V Amisově bizarní společenské kritice je vše, co se jinak všeobecně považuje za nepřípustné, hodnoceno pozitivně a naopak. Je ti patnáct, tady máš počítač a začni se koukat na porno – ale běda, jak si pustíš wikipedii. Když jedeš v autě, používej klakson, od čeho by tam jinak byl, kašli na přechody. Nechoď na vysokou a radši dej psům tabasko, ať je můžeš proti někomu poštvat. Co taky čekat jiného, když vám radí člověk s AntiSociální Poruchou Osobnosti neboli ASPO, Lionel Aspo.
Martin Amis: Lionel Aspo, Plus, 2014, 336 stran
