NP č.436 > Kultura | Výtvarné uměníJak si byli navzájemJiří Ptáček

Barbora Klímová se analýzou tvorby několika moravských umělců v období normalizace pokouší napsat jakési „dějiny okraje umění".

Autorka knihy Navzájem Barbora Klímová vypracovala pět historických sond do tvorby umělců působících v 70. a 80. letech v Brně a Olomouci. Zajímalo ji přitom, jak se vztahovali k lidem ze svého okolí a jak s nimi sdíleli názory na umění a postoje k životu ve znormalizované socialistické společnosti.

Vladimír Havlík v Olomouci nebo brněnští Marian Palla, Miloslav Sonny Halas, Josef Daněk, Blahoslav Rozbořil, Jiří Hynek Kocman a Jiří Valoch. Dělali jiné umění, než bylo veřejně ak- ceptováno, vyučováno na uměleckých školách a kanonizováno institucemi a teoretiky. S různou mírou povědomí o akčním a konceptuálním umění se obojímu věnovali v různě spjatých komunitách, což také spoluurčovalo význam vzájemnosti a pospolitosti. Působili v privátních a poloprivátních prostorách, setkávali se při koncipovaných událostech nebo vedli velmi specifickou korespondenci. Společný výlet nebo rozeslaný dopis mohl být uměleckým činem podobně jako ateliérová performance pro pozvané hosty. Hranice mezi osobním životem a prací přitom mnohdy zůstávaly nezřejmé stejně jako hranice mezi recesí a vážným úmyslem. Trh s uměním se jich netýkal, což posilovalo neformálnost jejich činnosti. Někteří inklinovali k vytváření alternativní institucionální sítě a každý po svém dokumentoval a archivoval, co dělal nebo dělali ostatní.

 

UMĚLKYNĚ – HISTORIČKA – KURÁTORKA


Klímová vzala umělce z Moravy jako dostatečně velký vzorek, aby na něm ukázala různost přístupů k vytváření komunikačních sítí. Netají se však tím, že jí byli blízcí i z osobních důvodů. Většinu z nich totiž poznala během studia umění na brněnské FaVU. Stupňující zájem o jejich starší práci přitom hluboce ovlivnil její vlastní umělecké směřování. Prvním signálem bylo

zopakování série akcí ze 70. let, které přispělo k jejímu úspěchu v Ceně Jindřicha Chalupeckého v roce 2006. S prohlubujícími se znalostmi o motivacích a charakteru umění dané doby se pak začala vzdalovat individualistickému autorskému přístupu a čím dál více vystupovala ve smíšené roli umělkyně – historičky – kurátorky. Například publikaci Navzájem předcházela řada společných akcí s některými z těchto umělců. Klímová při nich vystupovala jako iniciátorka a zprostředkovatelka. Nedávno také Navzájem prezentovala v Praze a Brně jako výstavu.

 

DĚJINY OPOMÍJENÉHO OKRAJE

Tato malá umělecká a izolovaná společenství mohla existovat pouze v podmínkách socialistického Československa. I když nevznikala z politických pohnutek (přinejmenším ne jako aktivně protirežimní uskupení), politicko-společenské podmínky byly osnovou při utváření přediva vzájemných vazeb. Přestože po roce 1990 nikdo ze sledovaných umělců neustal v práci a všichni si do nové doby vzali i kus svých dosavadních strategií, prostor jejich působení se radikálně proměnil a velkou měrou profesionalizoval. Barboru Klímovou zajímalo období, kdy „její“ umělci působili na opomíjeném okraji a jejich aktivity stály na neformálních základech. Na desítkách příkladů (doplněných bohatým obrazovým doprovodem) sledovala umění, které ze své podstaty nezanechalo příliš viditelných stop, a snažila se rekonstruovat alespoň závan klimatu nevyspekulovanosti, bezprostřednosti a vzájemnosti, jež kolem sebe vytvářelo. Napsala tak poutavou kapitolu dějin umění, která se svým charakterem nejvíce vzdaluje dějinám umění na Západě i dominujícímu výkladu dějin domácích.

 

Barbora Klímová: Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století. Praha – Brno 2013, 248 stran, 390 Kč


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv