NP č.433 > FejetonVeškerá moc patří ohňostrojiJan Stern

Střelný prach vynalezli Číňané. To se celkem ví. Zajímavé ovšem je, co s ním dělali.

Střelný prach vynalezli Číňané. To se celkem ví. Zajímavé ovšem je, co s ním dělali. Stovky let je nenapadlo, že by tím střelným prachem mohli trhat skály nebo pobíjet nepřátele. Stovky let jim nedošlo, že kdyby napěchovali ten střelný prach do děl, tak před nimi musí sklonit hlavu všude, kam by je jen muly měly sílu dotáhnout. Stovky let ten střelný prach užívali jen a pouze k tvorbě ohňostrojů. Z hlediska Evropana je to zcela nepochopitelné. Mít v ruce možnost ovládnout celý svět a celou ji vyplýtvat na rachejtle?

 

Ale s tím evropským odfrkáváním pomalu. Staří Číňané prostě viděli dál než my. Jejich sázka na ohňostroj oproti puškám byla pěkně fikaná. Ono totiž, i když tomu ještě pořád málokdo věří, na světě ty pušky, tanky, raketomety a urvané skály nic nerozhodují. To, co rozhoduje, to, co dělá dějiny, to, co drží režimy, je, jak věci vypadají. Jak se lesknou. Jak vyznívají. Jakou dělají parádu. To dyzajn voní, ne jaderná hlavice! Kdepak, imidž není na nic, imidž je na všechno. Číňané to věděli vždycky, ti věděli, že důležitější pro udržení velké říše pohromadě je zázračná podívaná na noční obloze, zatímco kluci na čínské zdi můžou mít v kapse klidně praky, ti nic nerozhodnou. Dyť už to pochopil i ten Putin, proč by jinak vyháněl medvědy z hor a stavěl tam ty sjezdovky, kolem nichž rozvěsil anglické globální slogany „Hot. Cool. Yours“, které sice nic neznamenají, ale vypadají, že ano. Proč by Brazilci jinak stavěli superstadiony pro to mistrovství, na kterém nemůžou vydělat. Proč by jinak Nursultan stavěl obří supermarkety za státní peníze.

 

Nedávno jsem vám vyslechl zase jednou takovou tu debatu, jestli bylo líp „tenkrát“ nebo dneska. Sám se do těchto plodných diskusí zásadně nezapojuji, ale zaujal mě argument jedné strany onoho sporu: „Podívejte se, jaký jsme vyráběli auta tenkrát a jaký dneska. A kolik jsme měli televizních kanálů tenkrát a kolik dneska!“ Já nechci tyto argumenty analyzoat, neřkuli se dokonce zaobírat problémem, co značí ono skryté „my“ v nich. Já jsem jen a pouze docela bezelstně ohromen hlubokým pochopením světa, které se v té argumentaci zračí: ano, rozhoduje dyzajn. Ohňostroj. Značka.

 

A značkový nejsou jen auta nebo boty. Značkový jsou i revoluce. Tuhle jsem se s jedním revolucionářem bavil a věřte, že to s tou revolucí myslel smrtelně vážně, protože měl na tričku pověstného partyzána a revoluční nápis. A on mi povídá, že v jedné velké jihoamerické zemi je prý socialismus. To mě zarazilo a povídám, že jsem tuhle četl takovou zvláštní statistiku, která říká, že ta jihoamerická telenovela, totiž promiňte, země, má stejnou míru nerovnosti mezi lidmi jako Spojené státy, zatímco v České republice je míra rovnosti, a tedy přerozdělování, mnohem vyšší, jako ostatně v celé Evropě (mimo Portugalska, Pobaltí a Británie), a že vůbec nejvyšší na světě je ve Švédsku, a že tedy ten socialismus máme spíš my, než ty kluci opálený, revoluční. No a dozvěděl jsem se, že jsem idiot. Ne, pozor, přátelé, commandante z Proseka měl úplnou pravdu! Ne čísla, trička rozhodují. Neboli: Jak jsou věci vymalovaný. Vyladěný. Nebo, jak říká jeden můj známý: vymazlený. Jestli jsou hot-cool-yours, nebo embéčkový, o to jde. Revoluci dělá slogan, ne graf.

 

Nebo ty reklamy v Novém Prostoru. To jste si asi všimli, že jich tu moc nemáme, že. Že si firmy k nám reklamu nedávají, přestože máme slušný náklad, k němuž se pomalu blíží i všechny ty naducané superčasáky. A proč tak moudré firmy nečiní? No protože ten náš časák prodávají bezdomovci. A to je nebezpečné. To by mohlo značku jaksi magicky poškodit, to by mohlo udělat rýhu nízkosti do chromového lesku. Bezdomovec, to je realita, život, prohry, bolest a nejistý pokus zase se postavit na nohy. Kdežto Značka, panečku, taková Značka, to je zázrak, ta se vznáší ve vzduchu, levituje, září, je jako sen, jako když nad velkou říší prskne prskavka a duše bosého rolníka pookřeje, jako když na brány pekla v Hrátkách s čertem zabuší anděl: Tak ona je na světě přeci jen vyladěnost, řekne si prostý dragoun.

 

Naštěstí zákon ohňostroje už chápe čím dál víc lidí. A tak lidstvo vstupuje do šťastné snové éry. Říkejme jí třeba čínské století. Co se v ní bude dít, je dosti nejasné. Ale také je to dosti lhostejné. Důležitější je, že to všechno bude skvěle vypadat, bude to blikat ostošest a poskytne to své cílové skupině bezpochyby emocionální satisfakci.

 

Ale dosti filozofování, už musím končit. Čeká mě maraton s televizním ovladačem a drama rozhodování. Vážně nevím, jestli si zvládnu vybrat mezi telešopingovou dechovkou a zprávami, při nichž si moderátorka svléká podprsenku. Prsk! To to vypadá dobře. Oj joj!


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv