NP č.431 > Téma číslaTrychtýř pro všechnyTomáš Havlín

Nízkoprahovou noclehárnu sv. Vincenta v Bratislavě nafotil v roce 2010 Lukáš Macek.

1.

Autobus veřejné dopravy obkrouží centrum, mine impozantní hokejovou arénu, kde ten večer měří síly Slovan s Novosibirskem, a vyrazí ven z města. Až u výpadovky na Trnavu z něj vystoupí několik lidí a vydá se po asfaltové silnici do ztemnělého dolíku pod čerpací stanicí. Ošuntělý výrobní sklad, střední hala, jež byla donedávna černou stavbou, jim poskytuje přístřeší. „Jde o největší podobné zařízení ve střední Evropě,“ říká vedoucí noclehárny sv. Vincenta Marián Gliganič.


2.

Před modrými plechovými vraty, natřenými manažery slovenských operátorů kvůli „sociální odpovědnosti“, vyčkává hlouček postav. V Bratislavě žijí asi čtyři tisíce lidí bez domova a noclehárna je jim dostupná od roku 2006, kdy v zimě umrzlo na ulici devatenáct z nich. „Některé klienty znám od jejího založení, chodí sem den co den. Těch, kteří by odešli za lepším, naopak moc není,“ říká Gliganič. Alternativou podle něj často zůstává jen městská noclehárna s vyšším standardem a provokativním názvem Mea Culpa.

3.

Za vstupem vládne největší shon. Na izolačním lůžku se pod dohledem kamery snaží usnout žena, alternativní ochranka kontroluje na řadě stolů obsah donesených tašek a nocležníci jednotlivě přistupují k okénku, kde platí příslušný obnos. „Odmítáme jenom ty agresivní a nepřevezmeme zodpovědnost, když sanitka přiveze někoho, kdo ani nemůže chodit. Jinak přijmeme všechny – zanedbané, opilé, i na penězích se jde domluvit. Jsme jako velký trychtýř, který pojme všechny,“ říká Gliganič.


4.

Do noclehárny se vejde přes dvě stě lidí, v největší místnosti jich spí devadesát šest. Odděleně jsou ženy a ti, kteří pili. „Jsou ve větší zimě, aby měli nějakou motivaci,“ vysvětluje vedoucí noclehárny. Jeho zaměstnavatel, charitní nezisková organizace Depaul Slovensko, získala nedávno budovu do pronájmu na dalších čtyřicet let a z vybraných prostředků ji chce v blízké době zrekonstruovat. „Potřebovali bychom ale více zaměstnanců, abychom zlepšili služby. A na ně se shání hůř,“ říká Gliganič. Na noční směnu zůstávají v noclehárně čtyři.


5.

Pracovat pro noclehárnu se zavazují i ti, kteří do ní přišli přespat. K hlídání sprch, výdeji stravy nebo zametání u vchodu je může vyzvat příslušný pracovník. Takzvané rajony jsou ovšem i trestem v případě porušení ubytovacího řádu nebo opomenutí již jednou svěřené práce. „Klienti si práci leckdy najdou i sami. Peníze jim nabídnout nemůžeme, ale ve skladu potravin se něco najde,“ říká Gliganič. Podle něj občas dochází ke konfliktům, ale většinou se dají utlumit hned za pomoci komunity. Pravidelná jsou také společná setkání, kde se řeší aktuální problémy. V době svátků si tak bratislavští bezdomovci vymohli, že noclehárna bude mít otevřeno i přes den.


 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv