NP č.430 > Pošli to dálKdo uklidí Fukušimu?Tomáš Malík

Když došlo k vážné havárii na jednom z bloků japonské jaderné elektrárny Fukušima, otřásla světem panika. Ekonomicky vyspělé Japonsko není postsovětskou zemí, aby šlo nad ekologickou katastrofou mávnout rukou s poukazem na nízké bezpečnostní standardy a využití špatných technologií. Událost vyvolala celosvětovou diskuzi, zda je skutečně jádro tím nejlepším způsobem, jak pokrýt stále se zvyšující světové energetické nároky. V jaderně pozitivním Německu došlo k uzavření sedmi elektráren a ochlazení zájmu vystavět nové. Není se čemu divit, komise vyšetřující události ve Fukušimě konstatovala, že za nehodu nemohla samotná cunami, ale selhání lidského faktoru.

 

Necelé dva roky nato řeší Japonsko ošemetný problém, jak zajistit pracovní síly, které by v zamořené oblasti likvidovaly radioaktivní spad. Sanace Fukušimy však přesto zdárně probíhá. Na svědomí to mají šikovní zprostředkovatelé práce, kteří obcházejí ulice a nádraží větších měst a hledají lidi bez domova, kteří by za méně než minimální mzdu nebezpečnou práci vykonávali. Za jednoho bezdomovce je odměna sto dolarů a lidí, kteří se nechají naverbovat, není málo - Japonsko je tradičně zemí, která se odvolává na tzv. vnitrorodinnou solidaritu a stát do sociálních služeb příliš neinvestuje. Lidé bez domova nemají možnost se bránit nefér praktikám, a protože rekrutace probíhá přes nepřehlednou síť subdodavatelských agentur, mezi nimiž jsou i společnosti napojené na jakuzu, není výjimečné, že po odečtení stravného a nocležného svému „zaměstnavateli“ peníze ještě dluží.

 

Nezbývá doufat, že v Česku k podobnému neštěstí jako ve Fukušimě nikdy nedojde. Příklady táhnou a při současné náladě ve společnosti, která nejen na lidi bez domova nahlíží málem jako na obtížný hmyz, by nemuselo být nereálné, kdyby někoho napadlo lidi bez domova na podobnou práci „najímat“ povinně. Od intervenčních týmů svážejících bezdomovce do táborů za městem k tomu není tak daleko.


autor / Tomáš Malík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Něco jsem vybudoval / Tomáš Havlín, Tomáš Malík > NP č.440 > Téma čísla Václav Kočka starší je tak trochu kolotočář bez kolotočů. Příští rok to bude už padesát let, co v Praze na Výstavišti pořádá tradiční Matějskou pouť.  číst dále Tak daleko, tak blízko / Zuzana Brodilová, Tomáš Malík > NP č.404 > Téma čísla Na sklonku minulého roku začal v Maďarsku platit nový zákon, který zahnal bezdomovce do ilegality. Pokud je policie přistihne opakovaně na ulici, hrozí jim několikadenní vězení. Vydali jsem se do Budapešti zjistit, co novinka přinesla a jak se místním na ulici žije.   číst dále Naděje ze zkumavky / Tomáš Havlín, Tomáš Malík > NP č.453 > Téma čísla Pověstné biologické hodiny tikají v posledních letech stále tišeji a průměrný věk prvorodičky pomalu atakuje třicítku. Co ale pak, když to nejde? číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nechtěný lék / Roman Hloušek > NP č.430 > Téma čísla Příběh MDMA, účinné látky tablet extáze, je pro většinu lidí spojen s kulisami tanečních parties. Podle některých vědců je však zakázaná droga také účinným lékem na následky těžkých traumat. číst dále Násilí a dějiny / Ondřej Slačálek > NP č.430 > Rozhovor Historické knihy vzbudí diskusi málokdy, ale Michalu Pullmannovi se to podařilo. Podle jedněch přináší novátorský pohled, podle druhých přepisuje dějiny a omlouvá diktaturu. Zabývá se přitom minulostí starou pouhých pár desítek let, nedávným přitom záhadným obdobím normalizace. číst dále Jde o (bio)hovno / Anna Hausnerová > NP č.430 > Pošli to dál číst dále Velmistr strachu / Stefan Segi > NP č.430 > Referát Rapper Řezník vyvolal v Česku paniku. Je namístě se bát? číst dále
celý archiv
//