Svému mentorovi a příteli dělá Jiří Weigl svou žertovnou sofistikou jistě radost, když se opírá o neprůstřelný argument, že není etické „zbavovat“ válkou rozvrácené země jejich elit tím, že bychom jim snad podali pomocnou ruku a našli pro ně ve stísněné Evropě kus místa. Hezky zpátky a zatnout zuby. Stačí si trochu věřit a lepší časy přijdou. Z bdělého strážce etiky však nakonec Weigl přeci jen přejde do polohy ekonoma, která je mu bližší. Uprchlíci jsou komodita, která má na dnešním trhu pochybnou hodnotu a její „dovoz“ se nám zkrátka nevyplatí. Univerzální právo na „důstojný život a bezpečí“ podle Weigla „nikdy neexistovalo“. Jde hlavně o peníze, ať už si o tom „proimigrační propaganda“ nebo tvůrci Listiny základních práv myslí cokoli.
Nakonec se pak od Jiřího Weigla dozvíme, že největší chybou Západu byly nesmyslné snahy o násilný vývoz demokracie na Blízký východ. Tamní diktátoři sice možná měli nějaké ty lidské chyby, ale je potřeba si uvědomit, že kopali hlavně za náš tým, protože v důsledku jejich politika násilí a zastrašování „bránila Evropu před migrací“. Nezbývá než jen spolu s klasikem dodat – válka je mír, lež je pravda a nenávist láska.
