NP č.428 > Kultura | HudbaCo mě přežjie?Karel Veselý

Touché Amoré hrají hardcore o vlastní smrtelnosti.



Subkultura hardcoru si velmi úzkostlivě hlídá, aby její aktivity byly v souladu s přísnou ideologickou linií. Tato morální maxima, zahrnující například jednání v rámci hudebního průmyslu, pronikla i do současných podob žánru, pro které se vžily termíny jako post-hardcore či screamo. Emotivní extenze dodává současnému punku novou rovinu – politicky angažované texty se přesouvají do nejosobnější existenciální roviny, v níž se řeší pochybnosti nad správnostmi našich činů. „Jednou se mě někdo zeptal, jak bych chtěl, aby si mě lidi pamatovali, a já jsem se jen usmál a řekl jsem – nejradši bych žil navěky,“ křičí v úvodu alba Is Survived By vokalista Jeremy Bolm a na zbytku nahrávky pak nabízí meditaci nad vlastní smrtelností i důsledky spojené s existencí ve slavné hardcorové kapele. Třetí studiová nahrávka losangelských Touché Amoré se tak dá poslouchat jako jeho deník o natáčení desky. Upřímný, otevřený a velmi intenzivní.


Vedle agresivních kytarových riffů a výbušných rytmů bicích patří k žánru screamo i emotivní, až hysterický křik. Pokud do něj pronikne jen snítko falešnosti, překlopí se v otravné klišé. Jeremy Bolm ale zní jako kdyby každé slovo, kterým mučí svoje hlasivky, myslel smrtelně vážně. „Odhal, co tě bolí nejvíc výměnou za tučný obnos. Jdeš do toho?“ popisuje cynická pravidla hudebního průmyslu „přiživujícího se na naší krvi“ v To Write Content. Někdy jsou texty až příliš didaktické, ale Bolmův emočně vypjatý projev jim dodává na důvěryhodnosti.


Nikomu nic nedlužím


Kvintet Touché Amoré se vyloupl z losangelské post-hardcorové scény v roce 2009, kdy vydali debutové album ...To the Beat of a Dead Horse. Teprve následné Parting the Sea Between Brightness and Me z nich ale udělalo hvězdičky na scéně, která na hvězdnost příliš nedá. Kapela se spoléhala na intenzivní výbuchy energie, které ale nezapomínaly na silné melodické motivy – z třinácti skladeb jen jediná překročila dvouminutovou stopáž. Stejné ingredience zůstaly i na Is Survived By, jen tentokrát Touché Amoré pracují mnohem velkoryseji s architekturou skladeb a občas překročí žánrovou formuli směrem do post-rocku. Jsou tu tak zastoupeny i atmosférické elementy (Non Fiction, Praise / Love) či hrátky s dynamikou pomalých a rychlých pasáží (Social Caterpillar, Harbor).


Tříminutové skladby – v kontextu hardcorové scény možná zní jako bezmála prog-rockové symfonie – Touché Amoré posouvají do zcela nových teritorií. Určitě za to může i producent Brad Wood, který se proslavil prací pro klasiky emo-punku Sunny Day Real Estate. Ti v polovině devadesátých let suverénně překračovali škatulky mezi punkem a indie rockem a předznamenali křížení, jež na nové desce vyznávají i Touché Amoré. A těm, kteří by je snad chtěli obvinit ze zaprodání se, vzkazují: „Nikomu nic nedlužím, tak ode mě nic neočekávejte!“


Výtečný písňový deník Is Survived By ústí v smíření: „Přijmout vlastní smrtelnost je už beztak náročný úkol, že žádat, abychom po sobě ještě nechali nějakou stopu ve světě, je už nadbytečné,“ zazní v Just Exist a závěrečná titulní skladba klíčovou otázku desky řeší následovně: „Přežijí mě ti, kdo mě drželi nad vodou, a ti, kdo zpívají tuhle píseň. A tenhle pocit smyslu všechno vynahradí.“ Že to zní banálně? Když vám to někdo křičí do ucha na pozadí kytarových sbíječek, nezbývá vám nic jiného než to přijmout.


Touché Amoré – Is Survived By (Deathwish, Inc., 2013)




 


 


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv