„Zpráva z tisku: Obě delegace položily věnce na hrob neznámého vojína.
A co na to neznámý vojín?“
Těmito slovy začíná Krylova Píseň neznámého vojína, pokus vžít se do pocitů člověka, jehož příběh je zneužitý ke chvále současné moci. Devatenáct let od Krylovy smrti by se člověku chtělo jeho slova parafrázovat:
„Zpráva z tisku: Přední čeští hudebníci nazpívali píseň Karla Kryla Tak vás tu máme, aby varovali před levicí.
A co na to Karel Kryl?“
Za mrtvé dokáže mluvit jenom básník. I my ostatní si ale můžeme připomenout, že Kryl před svou smrtí podporoval sociální demokraty, jednu ze stran, proti kterým dnes umělci Krylovým jménem brojí. Pokud si poslechneme Krylovu píseň Braniboři v Čechách, najdeme tam sžíravý portrét českého člověka jako kombinace přikrádání, konzumu a těšení se na parodii demokracie – „demokraturu“. A jeho píseň Demokracie rozkvétá se stala jednou z nejsžíravějších kritik českých devadesátých let. Obnovená demokracie podle Kryla „místo srdce břicho má a místo duše tlamu“. „Dali nám nové postoje, a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli,“ zpívá se tam také.
Krylovy písně snad pro svůj patos lákají leckoho. Před několika lety je nazpíval Dan Landa, bývalý propagátor rasismu a tvůrce obskurních rytířských řádů. Dnes zpívá Krylův text z papíru zpěvácká elita na angažovaném koncertu. Skutečně zaujímáme postoje, až příliš často, stačí k tomu koneckonců jen něco odkliknout na internetu. Ale dokážeme je domyslet a stát za nimi?
Těžko říct, co by na použití svých písní říkal sám Kryl. I když, možná to není až tak těžké. Možná si jenom stačí doposlechnout Píseň neznámého vojína až do konce.
