NP č.424 > Kultura | Výtvarné uměníEditorka nebo malířkaJiří Ptáček

Knowledge Museum Lii Perjovschi nese všechny znaky umění „archivního obratu“, zároveň ale obnažuje jeho paradoxy a limity.

 

Příjmení Perjovschi je Čechům známé díky fixovým kresbám na stěnách haly Národní technické knihovny v Praze. Jsou dílem rumunského satirika Dana Perjovschiho a staly se symbolem stavby, která je vyzdvihována jako mimořádně zdařilá symbióza architektury a výtvarného umění. Autorům knihovny, architektonickému studiu Projektil, tehdy Perjovschiho vybrala iniciativa PAS (Produkce aktivit současnosti). Ta se personálně překrývala s týmem pražského Tranzitdisplaye, který nyní nabídl prostor své galerie jeho manželce Lie.


Editorka vědění


V domovském Rumunsku Lia Perjovschi (*1961) začala působit v osmdesátých letech, kdy v zemi vládl tuhý režim komunistického diktátora Nicolae Ceauşesca. Od počátku následujícího desetiletí spolu s manželem změnili společný ateliér v Archiv současného umění, v němž shromažďovali knihy, časopisy, obrazové reprodukce a další média. Archivářská praxe zahrnující sběr a utřiďování informací ovšem hluboce zasáhla také její směřování coby výtvarné umělkyně. Očekávalo se tedy, že i do Prahy přiveze část svých Plánů pro muzeum vědění. Této objemné mase výpisků, seznamů a obrazových materiálů rozličného původu se věnuje už léta, postupně ji tiskne na papíry a fólie, průběžně doplňuje a odlišně sestavuje. Díky tomu její „plán“ působí jako demonstrace procesu třídění informací, tedy autorčiny pozice coby editorky.


Pronikavé, nebo banální?


Vytváření a interpretace archivů již považujeme za nedílnou součást praxe současných umělců. S nárůstem potřeby vyrovnávat se s archivy dokonce mluvíme o takzvaném „archivním obratu“ v umění. S pojmenováním a rychlým šířením této tendence se ovšem začala dostavovat i jeho instrumentalizace. Zjednodušeně to lze vyložit tak, že pro umělce bez nápadu je archiv, který může nějak přeskupit, nejlepším základem k vytvoření zdání invenční práce, aniž by k ní skutečně došlo. Jako vhodný příklad lze uvést projekt Petry Feriancové v česko-slovenském pavilonu na letošním Benátském bienále.


Jakkoli Lia Perjovschi zůstane průkopnicí tohoto typu práce ve východní Evropě, její výstava upozorňuje na paradoxy a limity s archivní prací spojenou. Kopie jejích rukopisných zápisků nelze přečíst, významnější je samotná rovina uspořádání do řad, shluků, hnízd a nervových uzlů. Není ani tak důležité, co se řeší, ale že se to řeší nějakým způsobem. Jakým ale, když si nejsme s to zjistit, jestli je autorčino uvažování pronikavé nebo banální? Protože subjektivní klasifikaci ještě nelze považovat za metodu, nemůže její plán muzea svědčit ani o metodě samotné. Je pak vizualizací klasifikace informací a zároveň její parodií.


Tím spíše pak vystupuje do popředí efektní instalace balancující mezi řídkými a zahuštěnými pasážemi. A jelikož nad vlastní prací s informacemi převažuje výtvarná forma, je namístě ptát se, jestli zde není cílem pouze pěkná kompozice. Pak by autorku ovšem nebylo správné nazývat editorkou, ale spíše abstraktní malířkou.

Ve stejných vodách


Tranzitdisplay je k fenoménu archivů a všelijakých mentálních map pozorný od svého založení v roce 2007. Avizoval to už první výstavou Ericka Belrána a do těchto vod se průběžně navrací. Výstava Lii Perjovschi tak logicky spadá do jeho agendy. Zároveň ale vyvolává otázku, jestli se Tranzitdisplay nechytil do pasti, již na sebe nalíčil.

Lia Perjovschi: Knowledge Museum. Tranzitdisplay, Dittrichova 9, Praha 2 (www.tranzitdisplay.cz). Výstava potrvá do 3. listopadu.


ERIK BINDER


Galerie Patricia Milano je pustý sklep Café V lese, ale i jedna z nejautentičtějších punkových alternativ v Praze. Přímočaré dramaturgii odpovídá i výstava Nejvyššího rastafariána slovenského výtvarného umění Erika Bindera (*1974). Humoristická objektová instalace ve stylu pivního tahu, který se zvrhl v produktivní vandalismus.


Erik Binder: Na znamenie. Galerie Patricia Milano, Krymská 12, Praha (www.skutecnost.cz). Výstava potrvá do 20. října.


FOTOGRAF FESTIVAL


Tématem letošního Fotograf festivalu jsou vztahy fotografie a textu. Spolupracuje na něm velký počet menších galerií a institucí. Každá sleduje základní téma festivalu a naplňuje ho v souladu s vlastní koncepcí. Vedle výstav se chystají diskuze nebo čtení. S tématem ladí i nové číslo časopisu Fotograf.


Fotograf festival 2013 – Mezi znaky (www.fotografestival.cz). Festival trvá celý říjen.


 

 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zátopkovy spodní partie / Jiří Ptáček > NP č.484 > Kultura | Výtvarné umění Výstava Sportu zdar! je žhavým kandidátem na Zlatou malinu za nejhorší výstavní počin. Ještěže se u nás takové ocenění neuděluje.   číst dále Ať je koček milión / Jiří Ptáček > NP č.479 > Kultura | Výtvarné umění Ve věku osmdesáti pěti let zemřel kreslíř a grafik Adolf Born. Zanechal po sobě impozantní dílo. Avšak není všechno zlato, co se třpytí. číst dále Umění přestane býti uměním / Jiří Ptáček > NP č.452 > Kultura | Výtvarné umění Z plánované výstavy o brněnském Devětsilu se vyklubala výpověď o obecnějších rysech avantgardy. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Štípance v zpětném zrcátku / Rad Bandit > NP č.424 > Téma čísla Pražáci i Brňáci byli vždy velmi kreativní v hledání způsobů, jak si navzájem otravovat život. Do jaké míry se ale má rádo to, co se škádlívá? A je Špilas skutečně pouhým „downgradem" svatého Víta? číst dále Brněnská péče o duši / Pavel Šplíchal > NP č.424 > Téma čísla Na lavičkách v obchoďáku ani na rýsovacích prknech urbanistů se s duchem města nepotkáte. Genius loci se rodí ze spleti lidských osudů, městských povídaček a náhod. A ne vždycky se nám výsledek musí líbit. Ale možnosti tu jsou… číst dále Stačí si víc hrát / Zuzana Brodilová > NP č.424 > Rozhovor „A o čem to chcete mít? O umění, nebo spíš o revoluci?“ zaskočil nás Vladimír Turner ještě před začátkem rozhovoru dotazem na naše záměry. „Takže to máte spíš o životě,“ odtušil pak v jeho druhé půlce, ačkoliv umění ani revoluci jsme nevynechali. Posuďte sami... číst dále Na Brno dobrý / Jakub Holzer > NP č.424 > Téma čísla Ještě nedávno jste se na náměstí Svobody mohli ocitnout zcela sami a zděsit se, jestli jste náhodou nepřeslechli hlášení o atomovém výbuchu. To však jen studenti odjeli k mámám. Ospalé Brno se ale pomalu probouzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv
//