NP č.421 > Kultura | Výtvarné uměníJízda se lvím zpřeženímJiří Ptáček

Výběrové řízení na česko-romskou vlajku se strefilo do sílících protiromských nálad ve společnosti.

Každý angažovaný umělec upozorňuje uměleckými prostředky na problém, který by společnost měla pociťovat a řešit. Slovák Tomáš Rafa obrací naši pozornost k intoleranci, xenofobii a rasismu, které se projevují v soužití většinové společnosti s Romy. Předložil sedm návrhů česko-romské vlajky a veřejnost vyzval k hlasování pro jeden z nich.

Nenavrhl sedm odlišných obsahů společné vlajky, ale jeden a tentýž: hlasem pro kterýkoliv z nich vyjadřujete touhu po méně bolestném soužití.

 

S ohledem na události posledních měsíců a týdnů se tento projekt stává možností, jak ze sebe alespoň trochu smýt špínu, kterou nás marši a bitkami s policií potřísňují pravicoví extremisté za asistence „spořádaných občanů“. Jakkoli je nedostatečné, že přitom zůstáváme pouhou jednotkou na internetovém číselní- ku, případně lístkem vhozeným do uren, je anonymní účast ve volbě aktem, při kterém se stírá, jestli jsme etničtí Češi, Slováci, Romové nebo Laponci. Všichni potvrzují ideu, že náš stát je státem společným více než jednomu národu.

 

Víc než národ

 

Ideas polečných vlajek Tomáše Rafune napadla ve vztahu k České republice, ale k domovskému Slovensku. Pro pražskou exteriérovou galerii Artwall ovšem záměr adaptoval. Pracoval s obrazovými symboly o dvou vrstvách, kdy jednomu i druhému víceméně rozumíme, při- nejmenším na základě zkušenosti. V kombinaci české trikolóry a romské čakry ale vytvořil symbionta, u kterého je naopak třeba přemýšlet, co vlastně symbolizuje. Kurátorka Lenka Kukurová doplnila Rafův projekt slovy: „Česko-rómska vlajka je protikladom etnicky čistého konceptu štátu, je zmiešaná rovnako ako obyvateľstvo daného štátneho územia. Zviditeľňuje a zároveň kritizuje absurdnú a nebezpečnú víziu Českej republiky, v ktorej žije výlučne biele české obyvateľstvo. Prostredníctvom zmiešanej vlajky je položená otázka, či je pôvodná česká vlajka skutočne stále symbolom obyvateľstva žijúceho na českom území a do akej miery bola privlastnená nacionalistami.“

 

Prvotní, neopodstatněné nepochopení, že Rafa usiluje o nový státní symbol, se snad již vysvětlilo. Přesto vznikla petice Nechceme česko-romskou vlajku (zatím ji podepsalo 13 tisíc osob), v níž jsou její návrhy dávány na roveň hanobení státního symbolu a šíření rasové nesnášenlivosti (!). Dál už zašla pouze DSSS, která podala žalobu kvůli závažnému porušení zákona o užívání státních symbolů. Rafova kritika vystupňovaného nacionalismu tak získává konkrétní obrysy i díky lidem, kteří by umělce (nebo kohokoli dalšího) rádi zavřeli do vězení za to, že si dovolil umístit na státní symbol jiný obrazec. Jejich horlivé péči o „úctu k vlajce“ ale lze rozumět spíše jako kouřové cloně, která má skrýt jejich přesvědčení, že na český symbol nesmí přijít symbol romský.

 

Nacionalismus střední Evropy

 

Tomáše Rafu (*1979) zajímají veřejné projevy nacionalismu a xenofobie, stejně jako queer parade či demonstrace antikapitalistických aktivistů. Jako dokumentarista mapuje jejich nárůst a podoby ve středoevropském regionu a představuje jak v galeriích, tak na webové stránce New Nationalism (your-art.sk). Za práci na pomezí výtvarného umění a dokumentace získal Cenu Oskara Čepana, nejvýznamnější ocenění pro mladé umělce ze Slovenska. Romům se věnoval i na Slovensku, například když v několika slovenských obcích inicioval nabarvení zdí, které vznikly, aby oddělovaly bílé a romské obyvatele.

 

Tomáš Rafa: Výběrové řízení na česko-romskou vlajku. Artwall, Nábřeží Kapitána Jaroše, Praha 7. Výstava potrvá do 16. září. 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv