NP č.418 > FejetonEfekt chřestuJan Stern

Chodím po světě už pár let. Za tu dobu jsem leccos pochopil.

Už vím, že horká plotna pálí, že volební průzkumy se mohou zmýlit i o víc než deset procent, že těla chudých mužů ztrácejí v očích žen sex-appel, že pro realitního makléře je vždy ten správný čas prodávat i nakupovat, že naše zem není ekonomický tygr, ba ani slušně rozdrážděný ratlík ne, že s dorostenci se Liga mistrů nevyhrává, že zemědělce ruinuje neúroda stejně jako úroda, že fotbalisté musí hřiště nejprve řádně poflusat, aby mělo smysl se na něm válet a svíjet, že spíš vymýtí Angelina Jolie rakovinu než Bono Vox chudobu Afriky, že pracovní možnosti, které začínají povinným kurzem za 10 000, nebývají zrovna kšefty století, ba dokonce už vím, že minižehličky z teleshoppingu nikdy nevyžehlí košili jedním lehkým přejetím, i když k nim přidají zdarma multifunkční kvedlačku, se kterou krom vyšlehání půltuny šlehačky lze též utáhnout šrouby na autě a učesat psa. To vše nejen vím, ale hlubokým způsobem jsem pochopil i vnitřní zákonitost všech těchto jevů.

Ovšem jsou naopak věci, které přes veškeré zmoudření a životní zkušenosti prostě pochopit nedokážu. Například to, proč jsou potraviny s více éčky levnější než ty s míň éčky a proč ty se žádnými éčky stojí jako levnější vodní skútr. Člověk by řekl, že když je někde něčeho víc, musí to víc stát, ne? Neříkejte mi, že ta éčka jsou úplně zadarmo, že se válí po ulicích nebo se vyrábějí ze vzduchu nebo že na ně neexistují žádná autorská práva. Přeci takový éčko něco stát musí, nějak se musí vyrobit, někomu se musí zaplatit za to, že to vyrobil, tak jak to, himlhergot, že čím víc jich nasypete do pomazánky, tím míň stojí? Na to moje myslivna nestačí. Ale zas to dává světu naději, že by se jednou mohl živit jenom těmi éčky a že by mohla být zadarmo. Možná by nám mohli u pokladny dokonce i nějakou tu korunu šoupnout, kdybysme si takový čistý, neředěný éčko koupili ke svačině. Já se divím, že to Bono Vox ještě nepochopil a nesnaží se Afriku místo cédéčky zachránit těmi éčky. Asi mu to taky není jasný, ta zákonitost nulové hodnoty éčka.

Ale to není jediné mystérium, které jsem za svůj život neprohlédl. Ještě je tu věc, kterou nazývám „efekt chřestu“, někdy též „chřestový efekt“. To je záhada, proč věci, které každému chutnají, jako třeba Termix nebo chleba s máslem a solí, stojí pár korun, a věci, které nechutnají nikomu a jsou prokazatelně hnusné, stojí stovku. Jako třeba nakládaný chřest. Už jste to někdy jedli? To namočené oslizlé rákosí? Není to ani sladké, ani kyselé, ani slané, ani hořké, není to prostě nic. Je to jen drahé. Že by právě proto?

Anebo tydlety artyčoky. Tak dlouho jsem kolem nich chodil, tak dlouho mne v regálu sváděly svou netečnou tajemností a cenou dvou jídel z meníčka v čínské restauraci! Neodolal jsem, no. Nalítnul jsem, no. Je to taková rozměklá kedlubna, kterou jako by chvilku naložili do láku s uzenáčema. Já dal dvě sousta a zbytek odmítl dojíst i náš labrador, ne náhodou zvaný Bohouš, který jinak slupnul i půlku školního penálu z Tchaj-wanu, než jsme ho přeprali. Čert vem ty peníze, to ten penál se Šmoulama mě mrzí víc. Ale vysvětlete mi, jak je možný, že ty hnusný věci stojej víc než ty dobrý?! Jak to, že ty hnusy nejsou vytlačený z trhu? Kde je sakra nějaká ta neviditelná ruka? Ne, já to prostě nepochopím.

Ono kdyby šlo jen o rákosí a nahnilou kedlubnu, co nepozře ani psí Otesánek, asi by šlo efekt chřestu i přežít. Jenže někdy mám pocit, že on se tenhle efekt, na který by i kvantoví fyzici byli krátcí, neomezuje jen na regály s „lahůdkama“. Těch předražených hnusů kolem nás přežívá asi víc. No ale protože nejsem ani politolog, ani kunsthistorik, ani teoretik architektury, nebudu již dále svou myšlenku rozvádět. Vy už si to nějak přeberete a já zůstanu pro jednou humoristou starosvětsky laskavým.

Radši si dám starej dobrej Termix. Vanilkovej. S tara moučkou. S karubinem. A modifikovaným bramborovým škrobem - možná i multifunkčním!


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv