V Evropě je to spíše výjimka. Narodíte se jako holka nebo jako kluk a je vymalováno do růžova nebo do modra. Tradiční představy o genderu předpokládají, že pohlavní role jsou určeny biologicky – tedy tím, co máte mezi nohama. Narodíte se jako žena, a tudíž se očekává, že se tak budete oblékat i chovat. Narodíte se jako muž a automaticky se očekává, že budete „chlap“.
Podíváme-li se však za hranice Evropy, zjistíme, že realita může být poněkud složitější. V některých zejména východních kulturách tento dvoupohlavní rámec nestačí. Společnosti citlivějších na harmonii ducha totiž často nabízejí daleko širší prostor pro přechodný stav mezi mužem a ženou, pro stav bytí oběma, nebytí ani jedním z nich, či schopností tyto rody měnit. Z pohledu zvenčí je naše západní, škatulkovací pojetí genderového systému notně nesvobodné.
Kašli na gender!
V polovině září v dejvické Klubovně rozdíly mezi pohlavími neexistovaly. Neexistovala totiž ani samotná pohlaví. Pražský festival Gender Fuck Fest letos tak již třetím rokem upozorňoval na nesmyslnost striktního oddělení světa mužů a žen. Prostor tu dostala radikální queer f ilosof ie, která nejen že si neláme hlavu nad tím, kdo jsme a za koho se považujeme, ale aktivně usiluje o boření zaběhaných genderových norem. Tohle se pak projevuje v nezbednosti, škodolibosti a rebelii proti zaběhnuté polaritě mužsko- -ženského světa.
Motto festivalu křičí na celé kolo: Fuckuj gender, co to jde! Návštěvník festivalu je pak barevným, hravým a v šedém světě často nezařaditelným tvorem. Akce tradičně přitahuje mnohé radikální i jiné feministky, alternativní lesby, trans lidi, gaye a všechny ostatní, co mají gender na háku.
Pošli kuklu
Budu si nosit na hlavě co chci, jak chci a kdy chci. Workshop šití kukel vzdal poctu nejen uvězněným členkám Pussy Riot, ale vlastně všem, kdo se s vtipem a odhodlaností dovedli postavit zaběhaným systémům potlačujícím lidskou svobodu. Co udělat na závěr? Vyfotit se v kuklách a poslat do Ruska.
Divadelní soubor Rozkoš, podpořený přítomností herečky Květy Fialové, dovolil nahlédnout do osudů ustaraných a neúplných rodin. V nejnovější autorské hře Taťkové a Kukačky aneb Všichni jsou úchylové zazněla citlivá sociální i genderová témata. Diskuse, debaty, film, divadlo, kapely a performance často s humorem reflektovaly omezenost světa, ve kterém každý máme svá předurčená místa a role. Nabízely svět jiný – takový, kde si s naší identitou můžeme pohrávat, nebrat ji příliš vážně. Blondýna s fousama? No a co? Chlap na podpatcích? Proč ne? Bourání předsudků probíhalo s poťouchlým úsměvem. Mohli jsme tak například zhlédnout hravou performance Queeroes in Plastic, kde děsivé potoky menstruační krve k slzám rozesmály jak obecenstvo, tak i samotné protagonistky. Témata však byla různá. Workshop Genderqueer v rodině naopak řešil problematiku výchovy dětí, které mají nekonformní gender, a radil, jak se tyto děti dají podporovat.
Aby nebyl
Mnozí v idí Gender Fuck Fest jako festival politický. Spojují se tu myšlenky tolerance, svobody, anarchofeminismu, antikapitalismu a ekologie. Jeho kořeny leží ve feministickém hnutí a takzvaných Lady Festech – festivalech ženského umění. Jeho zrod před třemi lety však dokazuje fakt, že se radikální feminismus v Česku nezastavil na mrtvém bodě. Kolektiv organizátorek neusiluje o přehlídku ženských kapel, které řežou do bicích stejnou silou jako chlapi. Jde o víc. Festival široce přesahuje rámec politiky. Jeho nejcennější hodnotu totiž představuje naprosto nepolitická a základní věc: Prožitek veselí a sdílení s ostatními bez ohledu na to, kdo jsme, s kým spíme a jak vypadáme. Petra, transka, jak se sama nazvala, k tomu měla jednoduché vysvětlení: „Tady nikdo nic neřeší. Co jsem zač, je naprosto irelevantní, ani se o tom nemluví. Za ty roky už jsem tak unavená vysvětlováním, kam patřím a kdo jsem. Tady prostě můžu jen tak bejt.“
Festival letos překvapil svojí návštěvností. Nejspíš se tak trochu stal i alternativou k Pražské Pride pro lidi, kteří chtějí více než jen být tolerováni. Neusiluje se tu totiž o rovnocennost se světem heterosexuálů. Není to festival, kdy v jedné lajně pochodují gayové, v druhé lesby a v jiné sympatizující heteráci. Usiluje se tu o to, aby svět žen, mužů a gay lidí prostě vůbec neexistoval. Ono totiž, kde není gender, není s ním problém.
Autorka je spolupracovnice redakce.
