NP č.393 > FejetonPřežijte výstup a nástup...Jan Stern

Možná znáte tu anekdotu, jak odlišit pravého džentlmena od běžně slušného člověka: Běžně slušný člověk, když otevře dveře koupelny a spatří v ní sprchující se dámu, ihned tyto dveře zavře a omluvně přes ně zavolá: promiňte, madam. Pravý džentlmen však v takové situaci zareaguje o řád taktněji. Sice také ihned zaklapne dveře, avšak zavolá přes ně: promiňte, pane.

 

Musím přiznat, že mým snem bylo vždy býti pravým džentlmenem. Už od mládí, jakmile jsem spatřil dveře koupelny, dychtivě jsem bral za jejich kliku s nadějí, že snad zaskočím nahou dámu a budu jí moci po vzoru výše uvedené anekdoty naznačit, že jsem si vůbec ničeho nevšiml. Bohužel se mi takto podařilo přistihnout pouze strýce Karla, jak zpívá nahý do ruční sprchy „To musím zvládnout sám“ a mé omluvné „promiňte, madam“ se v tomto případě kupodivu neukázalo z nejtaktnějších, neboť z toho má strýc dodnes komplex.

Přes tyto drobné nezdary jsem byl však vždy naprosto přesvědčen, že se slušností se dojde zdaleka nejdále. Nejde jen o nějakou naivní víru. Existují důkazy, takřka empirické. Třeba ta slavná historka o spisovateli Williamu Goldingovi. Jeho sláva v jisté době dosáhla té míry, že bral honorář jednu libru za slovo. Když se o tom doslechla skupinka londýnských studentů, uspořádala sbírku, poslala slavnému tvůrci jednu libru a požádala ho, aby jim za tento honorář laskavě zaslal jedno své drahocenné slovo. Golding honorář akceptoval a obratem zaslal telegram se skutečně jediným slůvkem: „Děkuji“. Lepší důkaz, že slušnost se vyplácí, snad ani podat nelze.

Ovšem pozor, přátelé. Ano, být džentlmenem, co ví, jak decentně zastřít problém šmírování, je nejvyšší možnou formou civilizovanosti, ano, se slušností nejdál dojdeš. Ovšem tento výklad podnikám od počátku jen a pouze proto, abych upozornil, že existuje jedna výjimka potvrzující pravidlo. Existuje jedno místo na světě, kde se slušností nedojdeš, přesněji nedojedeš, nikam. Tím místem je pražské metro.

V pražském metru jsou pravidla slušnosti k ničemu. Daleko vhodnější je karate. Je tomu tak proto, že v pražském metru existuje jedna taková zajímavá tradice. Jakmile vůz zastaví na stanici, obstoupí dveře, z nichž chcete vystoupit, skupina těch, kteří chtějí nastoupit, a vytvoří neprostupnou hradbu. V lepším případě na obvodu hradebního oblouku otevřou úzký průduch, takzvanou uličku smrti, a nechají přetlak cestujících unikat pozvolna jím. Co je cílem této strategie, netuším. Jisté však je, že je životní nutností studium strategie únikové (neboli, jak říkáme my, odborníci: exit strategy). Za určitých okolností, zejména v zastávkách Můstek, Florenc a Muzeum lze při vystupování užít takzvanou taktiku lidské vlny, tedy mohutným proudem vystupujících hradbu nastupujících prostě prorazit a podupat. Horší je, pokud jsou nastupující v přesile. Tehdy taktiku lidské vlny užít nelze, je nutno zvolit jinou bojovou techniku. Údery karate jsou v zásadě nejefektivnější, je však naivní se domnívat, že jimi lze osaměle skolit mnohočetnou skupinu. V tomto případě platí tzv. zlatá zásada řetězu. V něm, jak známo, je-li vystaven tlaku, praskne nejprve nejslabší článek. Proto také je nutno zachovat při vystupovací operaci duchapřítomnost a být velmi flexibilní. Během krátké chvíle mezi zastavením vozu a otevřením dveří, je nutno bleskově zmapovat pevně sevřený šik nepřátel přede dveřmi a určit toho nejslabšího. Na něj je nutno zaútočit, to je vaše jediná naděje na opuštění vozu.

Zranitelné bývají zejména děti, ty lze skolit poměrně jednoduchým chvatem. Nedoporučuje se útočit na důchodce a invalidy, neboť jejich pády bývají nekoordinované, někteří se skutálejí do nástupní haly a hrozí, že o ně zakopnete při dalším postupu směrem k eskalátorům. Celkem slabé bývají ženy, ale je třeba být obezřetný. Nebezpečné jsou jejich nákupní tašky, některé ženy jimi umí uštědřit solidní úder, aniž by jim vypadla některá ze zakoupených věcí, mají toto umění patrně zapsáno v genech. Také prosím neopomeňte, že popruhem od kabelky se dá celkem efektivně škrtit.

Je možno samozřejmě zaútočit i na turisty, zejména Asiaty, ale jen tehdy, nejsou-li organizováni ve skupině. Zvláště nevhodní k únikovému souboji jsou opilí angličtí turisté z nižších vrstev, nezapomeňte, že se přijeli do kolonie poprat pro zábavu a vyválet ve zvratcích. V zásadě nejvhodnější je příliš nespekulovat a zasadit úder otevřenou dlaní na klíční kost průměrného Čecha, nejlépe s batohem na zádech (s tím se špatně běhá i zvedá).

Tedy, džentlmen by možná překvapeně špitl: A což říci prostě „s dovolením“? Jenže v místě, kde musíte prosit o možnost vyjít ze dveří, je potřeba zásady civilizace poněkud – no, řekněme třeba – elementarizovat.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv