NP č.380 > Pošli to dálNorské zrcadloJaroslav Fiala

Otřesné události v Norsku – bombový atentát v Oslu a vraždění mladých sociálních demokratů na ostrově Utøya – přitáhly velkou pozornost. A při té příležitosti nám také mohly ukázat, kde si stojíme.

 

Což o to, v nepřehledné situaci dělají i profesionálové chyby. Když přední média nekriticky přežvýkají informaci, že za bombovým útokem stojí islámští džihádisté, je to tristní, ukazuje to na zažité předsudky, ale jde to aspoň přepsat. Zajímavější však je, když se i potom objeví komentáře, které ukážou prstem na staré známé muslimy a nově také na levicovou politiku.

Například prezident Klaus při své nedávné návštěvě Austrálie o masakru řekl, že se vymyká „evropským měřítkům“. Obecnější příčinu potíží ovšem vidí, jak jinak, v migraci postavené na špatné sociální politice a přiznávání příspěvků lidem, kteří nepracují. Není divu, že je nám ideologická výbava plavovlasého teroristy Anderse Breivika v něčem povědomá. Sociální vylučování, odpor k menšinám a „flákačům na dávkách“, to jsou postoje, které dobře známe z Česka. Zrcadlí se v názoru, který říká: Podívejte, Breivik je šílenec, ale nebýt „štědrého sociálního státu“ a „nepřizpůsobivých muslimů“, možná k tomu nemuselo vůbec dojít.

V některých hlavách se tak snadno rodí myšlenka, která otáčí příčiny a následky: Za činy Breivika nestojí především ideologie nadřazenosti a hledání zástupných viníků. U kořene problému je údajně rozhazovačná levice a bezbřehá tolerance. A s tím je nutné skoncovat. Jak říká jeden bonmot: Musíme se stát rasisty s lidskou tváří, abychom zabránili ještě větším výbuchům rasismu. Je třeba pokračovat ve škrtání veřejného sektoru. Nesouhlasíte? Pak si neste následky…

Jestliže sám atentátník viní norské sociální demokraty z toho, že nesou odpovědnost za „dovoz muslimů“, dochází tu k zajímavé shodě. S tou pak jen kontrastuje reakce norské společnosti, která si na toleranci a otevřenosti naštěstí dál „přidrzle trvá“.

Co dodat? Lidé jako Klaus nemohou za to, že člověk, který zvolil jako prostředek terorismus, sdílí některé jejich názory. Jenže co si počít, když podobné myšlenky nacházejí stále větší prostor na veřejnosti i ve vrcholné politice? Bude záležet na každém z nás, na čí stranu se přidá. Ve světle norských událostí se nakonec můžeme dozvědět sami o sobě víc, než si myslíme.

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Když chybí sny / Jiří Růžička, Jaroslav Fiala > NP č.425 > Dějiny přítomnosti Řekne-li se ostalgie, leckdo si vybaví nekritické vzpomínání na bývalý režim, anebo dokonce nebezpečí „ztráty paměti“ (té správné). Je tomu ale opravdu tak? O čem vypovídá obliba kultury z dob reálného socialismu? číst dále Pošlete pryč své vojáky! / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.373 > Dějiny přítomnosti Bývá přirovnávána ke známé barmské disidentce Su Ťij, ve Velké Británii obdržela cenu Anny Politkovské a západní média ji považují za jednu ze sta nejvlivnějších osobností loňského roku. Kdo je ta odvážná Afghánka, o které v Česku není moc slyšet?   číst dále
celý archiv