NP č.376 > Pošli to dálObamovo sluchátkoJaroslav Fiala

V USA se často říká, jak to má každý americký prezident těžké. Být nejmocnějším mužem planety, to není žádná legrace. Jenže co by mohl i takový Barack Obama dokázat pouhým zvednutím telefonu?

 

Například zrušit deportace potomků nelegálních přistěhovalců z USA. Desítky tisíc mladistvých jsou odtud každoročně odváženy do Mexika, kde končí na ulicích a stávají se snadnou obětí drogových překupníků. Potíž spočívá v tom, že děti ilegálů strávily v Americe většinu života, chodily tu do škol a měly zaměstnání. Za to, že se narodily lidem, které Američané léta využívali na rukodělnou práci, nemohou. Obama proto nyní vyzývá k aktivismu. Všichni se prý „musejí snažit“, aby se změnila imigrační politika.

Obama už ale neříká, že je v jeho moci deportace dočasně zastavit. Stačil by jen jeden příkaz. Je to podobné jako u vojáka Bradleyho Manninga, jenž předal serveru Wikileaks kompromitující materiály o americkém angažmá v Afghánistánu a Iráku. „Porušil zákon,“ odsekl prezident na dotaz novinářů ohledně Manningova osudu. Na Daniela Ellsberga, který v roce 1971 vynesl na světlo světa legendární „Pentagon Papers“ o brutalitě války ve Vietnamu, ale za mřížemi neskončil, si nevzpomněl. „To bylo jiné,“ odpověděl prezident na srovnání s Ellsbergem. Mohl sice přinejmenším zmírnit Manningovu devítiměsíční vazbu s „nadstandardním“ zacházením, ale asi na to zapomněl. Stejně jako na zrušení věznice v Guantánamu.

Využít své pravomoci prezident naopak neváhá při bombardování země neposlušného diktátora Kaddáfího. Americká armáda totiž potřebuje pro každou vojenskou operaci svolení Kongresu. Bez něj může být v akci jen šedesát dní. Ačkoli Obama souhlas zákonodárců s útoky na Libyi nemá, na to, jak i bez něj prodloužit vojenské tažení, si zavolal své právníky. Ti přišli s jednoduchým receptem: ostřelování podle nich stačí na chvíli zastavit a pak se v něm může nerušeně pokračovat dalších šedesát dní. Princip vládnutí je v něčem stejný. Nejdřív se lidem dodá naděje a pak se v něm pokračuje.

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále Když chybí sny / Jiří Růžička, Jaroslav Fiala > NP č.425 > Dějiny přítomnosti Řekne-li se ostalgie, leckdo si vybaví nekritické vzpomínání na bývalý režim, anebo dokonce nebezpečí „ztráty paměti“ (té správné). Je tomu ale opravdu tak? O čem vypovídá obliba kultury z dob reálného socialismu? číst dále
celý archiv