Kdyby si organizátoři podobně významné akce vybrali za partnera Írán nebo Kubu, jistě by se hned ozvaly pobouřené hlasy. Na partnerství se Saúdskou Arábií je již ale veřejnost zvyklá přinejmenším stejně jako na kontinuální příliv zpráv o krutém potlačování lidských práv v této zemi. Stejně je však poněkud paradoxní, když propagaci literatury arabského světa jako celku rámuje zrovna delegace státu známého striktním uplatňováním cenzury.
Samotná procházka veletrhem oplývala nezapomenutelnými zážitky. Jistě, marketingové strategie se často musejí opírat o stereotyp a kýč (proto se dá organizátorům prominout prodejce ve špatně omotaných kuffíjích). Skutečnou kuriozitou byla ale výstavka „arabských autorů v českých překladech“, z velké částí tvořená tituly druhu Děti si vzít nenechám či Poslušná dcera – specifickým žánrem západní bulvární literatury o utrpení žen v islámském světě. Mezi ně se zatoulal také spis Josefa Flavia a kniha Amose Oze Jak vyléčit fanatika. Zkrátka: kotel orientalistických představ o Blízkém východě, jimž vládnou obrazy fundamentalistů týrajících manželky a kde je jedno, pokud si někdo náhodou splete arabského autora s autorem izraelským či se starověkým židovským historikem. To pak už nepřekvapí ani saúdský král v roli odborníka na boj s terorismem.
